TOPlist

Widgetized Section

Go to Admin » Appearance » Widgets » and move Gabfire Widget: Social into that MastheadOverlay zone

Hotel v tiché ulici – zastavte se a poslouchejte

Hotel v tiché ulici

Hotel v tiché ulici

Možná nejpozoruhodnějším letošním počinem na naší folkové scéně je Hotel v tiché ulici, album písničkářské dvojice Lada Šimíčková a Ivo Cicvárek. A to se přitom mezi aktuálními novinkami sešla slušná várka více než vydařených nahrávek – vedle Tady mě máš Jaromíra Nohavici stojí za zmínku například Buskers Burlesquers Marcela Kříže a Tomáše Vtípila, Poztrácené nitě Jakuba Nohy, Nebudu nestárnoucího Folk Teamu, záznam koncertu AG Fleku či výtečné album Křižovatka Lucie Redlové. V Hotelu v tiché ulici se ale sešlo hned několik faktorů, které jej posouvají do té nejvyšší české písničkářské ligy. K vytříbené melodičnosti Ivo Cicvárka a jemně rafinovaným a poetickým textům Lady Šimíčkové je třeba přičíst její nezaměnitelný způsob zpěvu a v neposlední řadě také nápaditá a přitom geniálně prostá aranžmá.

Zatímco na koncertech vystupují Lada Šimíčková a Ivo Cicvárek ponejvíce jako duo a náladu skladeb podtrhují Cicvárkovy kytary, piáno, akordeon a případně samply, v Hotelu v tiché ulici se přidává hned několik dalších muzikantů. Vilém Spilka (kytara), Petr Pospíšil (kontrabas), Honza Vašina (saxofon), Martin Kleibl (bicí) a Luboš Malina (banjo, irská flétna) posouvají jednotlivé písně tu k šansonu, tu k jazzu či country. Pohodová a tvůrčí atmosféra v nahrávacím studiu se promítla do konečného výsledku – vše zní lehce a elegantně.

Album Hotel v Tiché ulici není záležitostí, která vás jako celek pohltí na první poslech. Většina písní působí totiž velice křehce a nevtíravě. Přesto nechybí několik jednoznačných hitů, jako je třeba Angela, neobvyklý příběh o podivínské ženě nebo Oděsa s neopakovatelnou přístavní příchutí. Celé album je nicméně velice vyrovnané a těžko preferovat jednu píseň před druhou. Všechny spojuje nenápadně uhrančivý hlas Lady Šimíčkové, kterým zpívá své příběhy tak přesvědčivě a přirozeně, že jí lze věřit každé slovo. Je až s podivem, že to není tak dávno, co Slávek Janoušek ve své textové dílně s Ivo Cicvárkem Ladu dlouze přesvědčovali, ať své texty zkusí zpívat sama. Mimochodem Slávek Janoušek je i autorem tří povedených melodií na cédéčku.

Po druhém, třetím poslechu se začnou pozvolna třpytit další perly na albu. Jednou takovou je Mezičas, posmutnělá jazzová píseň o samotě s nádherným setkáváním klavíru, kytary a saxofonu. K nejzajímavějším místům patří Indiánský snář se stylotvorným banjem i pravým indiánským bubnem, kde navíc Lada Šimíčková představuje i poněkud razantnější podobu svého zpěvu. Nejvíce pěveckého prostoru pro Ivo Cicvárka nabízí melancholická skladba Zapomněnky o staré dámě žijící v letité vile. Lyrická Pustá Rybná je ukázkovým příkladem, jak se v Ladiných textech prolíná přírodní i milostná lyrika (To ne já, to řeka je svůdná / jak obtáčí se měkce kolem louky / To ne já, to louka je něžná / jak ti za chůze hebce hladí boky…). Skvělou tečku za báječným albem pak tvoří „bonusová“ píseň Pepy Streichla Muži.

Povedl se i obal výtvarníka Tomáše Kučerovského, jehož ilustrace vtipně dokreslují náladu jednotlivých písní. Album Hotel v tiché ulici je zkrátka do detailu dotažený projekt, který potěší příznivce kvalitního folku i šansonu a prostě všechny, co mají chuť užívat si tiché písně plné krásné poezie.

Lada Šimíčková a Ivo Cicvárek: Hotel v tiché ulici
Indies Scope, 2012
Proměna * Angela * Mezičas * Chvíle do rána * Indiánský snář * Oděsa * Holubí * Zapomněnky * Zakřičeli racci * White Star Line * Nezvěstná * Pustá Rybná * Muži

avatar Autor: on 14.8.2012. Filed under Recenze. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0. You can leave a response or trackback to this entry

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*