Album Ryby, Raci natočil Mirek Kemel s kapelou a řadou hostů, mezi nimiž nemohl chybět Vladimír Javorský

I když je Mirek Kemel znám především jako karikaturista, na hudební scéně není rozhodně žádným nováčkem a album Ryby, raci je jeho již třetí nahrávkou. Dnes čtyřiapadesátiletý písničkář začínal s muzikou už coby středoškolák a jeho první autorské pokusy pocházejí z poloviny osmdesátých let.  Pamětníci těch časů možná vzpomenou na mladíka s kytarou a foukací harmonikou muzicírujícího po žižkovských hospodách. Zlomem v jeho hudební dráze byl rok 2007, kdy objevil nový nástroj – tahací harmoniku. Písní najednou rychle přibývá, po dvou letech je začíná veřejně prezentovat a v roce 2011 vydává debutové album Krajem šel anděl.

Už tehdy se při nahrávání sešla parta výtečných muzikantů – kytarista Vlastimil Konopiský, hráč na akordeon a housle Tomáš Görtler, kontrabasista Petr Tichý a také Vladimír Javorský se saxofonem. Ten se posléze zhostil role producenta druhého, křehce folkového alba Nic víc, na které přispěl i jako zpěvák.

Novinka Ryby, raci přichází necelé čtyři roky po svém předchůdci. Oproti předcházejícím nahrávkám můžeme zaznamenat znatelný posun k propracovanějším a výraznějším aranžmá. Doprovodná skupina (výše uvedené hudebníky doplňuje řízný bubeník a baskytarista Petr Mikeš) posílená řadou hostů skvěle souzní s duchem písní a umocňuje jejich vyznění. Pohrává si s hudebními styly, míchá folk s rockem, šanson s klezmerem, s nadhledem vystřihne blues i lidovku. Nálady se střídají mnohdy i v průběhu skladeb, přes všechnu rozevlátost a pestrost vše ale drží dokonale pohromadě. Zcela zásadní roli zaujímá elektrická kytara Vlastimila Konopiského, který se alba ujal i jako producent. Jak zvuk zhutněl a zdrsněl, dokazuje například píseň Indián, která jako jediná zazněla již na minulé desce.

Důležité ale také je, o čem a jak Mirek Kemel zpívá. Jako písničkář (https://www.mirekkemel.cz) míří mnohem vážnějším směrem než Miroslav Kemel kreslíř (https://kemel.cz) a velký důraz klade na texty mnohdy vycházející z vlastních prožitků. Zatímco v karikaturách Kemel často glosuje (či chtě nechtě musí komentovat) aktuální události, v písních si může dovolit přemítání nad obecnějšími tématy a věnovat se příběhům. A případně oboje i brilantně namíchat, jako třeba v písni V kostele svatého Jakuba, v níž se prolíná milostný příběh varhaníka a sboristky s úvahami o víře i smyslu života.

Na čtrnáct písní alba je třeba najít si celou hodinu, ale čas strávený s Mirkem Kemelem a jeho přáteli není rozhodně ztracený. Počínaje hitovkou Antilopa bílá, „lidovými“ Panenkami konče, dostává se posluchači nejen řada melodií, které se zakousnou do uší a hned tak se nepustí, ale i vrchovatá porce poetických obrazů a myšlenek. A ať už zpívá své texty Mirek Kemel sám, nebo se jich ujímá Vladimír Javorský (Indián, Starou alejí, Panenky), pocit autentičnosti a přesvědčivosti je až fascinující.

Před několika dny si folkového žánrového Anděla za rok 2017 odnesli Beránci a vlci, nevšední projekt „moravské world music“ realizovaný labelem Indies Scope. Ač nelze tušit, co vše letošek ještě přinese, je jedno již jisté: Indies mají dalšího žhavého adepta na toto ocenění – album Ryby, raci Mirka Kemela.

Mirek Kemel – Ryby, raci
Indies Scope, 2018
Čas nahrávky: 57:31
Žánr: Folk, folk-rock, šanson, blues, aj.
Písně: Antilopa bílá – Ryby, raci – Jonáš – Za naší stodolou – Gepard – Indián – Obejmi mě – Happy end – Starou alejí – V kostele sv. Jakuba – Anděl bez křídel – Listí – Snowboardista – Panenky