Je jen málo muzikantů, kteří formovali a ovlivňovali nějaký hudební styl natolik, aby mohli být považováni za jeho hlavní představitele či zakladatele. Jedním z nich je Bill Monroe, často označovaný jako „Otec bluegrassu“.
William Smith Monroe se narodil 13. září 1911 na farmě Jerusalem Ridge ve státě Kentucky.
V rodině malého Billa se hodně muzicírovalo; matka hrála na housle, akordeon a foukací harmoniku, sourozenci hráli na kytaru a na housle. Rodiče Billovi zemřeli velice záhy, matka když mu bylo deset, otec o šest let později. Následující roky strávil u svého strýce, od kterého získal velmi dobré základy hry na kytaru, mandolínu a housle. Bill se rozhodl věnovat zejména mandolíně a brzy dosáhl značné virtuozity. V roce 1927 začal vystupovat se svými bratry Charliem (hráčem na kytaru) a Birchem (housle). Mezi úspěšné písně jejich společné dráhy patří např. Kentucky Waltz, Footprints In the Snow a Blue Grass Ramble.
V roce 1938 se bratři Monroeové rozcházejí. Bill zakládá skupinu Kentuckians, kterou brzy přejmenovává na Blue Grass Boys. Již za rok debutuje se svojí kapelou v Grand Ole Opry a dosahuje velkého úspěchu s písní New Mule Skinner Blues, úpravou slavné skladby Jimmie Rodgerse. Během čtyřicátých let Bill Monroe usilovně koncertuje a jeho skupina se postupně rozrůstá. Mezi novými členy se objevují banjista Earl Scruggs a kytarista Lester Flatt. Toto období je v celé hudební kariéře Billa Monroea nejvýznamnější. Jeho hudební styl, založený na výrazném akustickém doprovodu kytary a kontrabasu, nad kterým dominují sóla mandolíny, pětistrunného banja či houslí, je dotažen do konečné podoby. Mezi písněmi z té doby vynikají kromě již zmíněných například Orange Blossom Special nebo Blue Moon Of Kentucky.
Po odchodu Flatta a Scruggse na samostatnou dráhu (založili spolu skupinu Foggy Mountain Boys) zůstává Bill Monroe trochu v jejich stínu. Přesto je nadále úspěšným interpretem i autorem. V jeho kapele se objevují další slavná jména jako Mac Wiseman, Jimmy Martin, Sonny Osborne nebo Peter Rowan.
Stejně jako byl Monroe nekompromisní ke svým muzikantům, byl nekompromisní i ve svém vztahu k hudebnímu průmyslu. Jeho hudba nikdy nepodlehla komerčním tlakům a zůstala taková, jakou ji „vytvořil“, tedy akustická, průzračná a svěží. Přesto se nebránil ani spolupráci s umělci z trochu jiných countryových oblastí. Jako příklad může posloužit album Bill Monroe a Friends z roku 1984, na kterém se vedle něho podílejí Oak Ridge Boys, Emmylou Harris, Ricky Skaggs, Willie Nelson a Johnny Cash.
Za své hudební zásluhy byl Bill Monroe po zásluze oceněn. V roce 1970 byl zvolen do Country Music Hall of Fame (Dvorany slávy country music). Krátce poté byl uveden do Nashville Songwriters Association International Hall of Fame. V roce 1984 otevřel Bluegrass Hall of Fame and Museum v Nashvillu. V následujících letech se pak získal ještě řadu dalších hudebních ocenění. Jeho Blue Moon of Kentucky se dokonce stala oficiální písní státu Kentucky.
Bill Monroe zemřel 9. září 1996, jen několik dní před oslavou svých 85. narozenin. Jeho hudba ale žije dále. Například Ricky Scaggs s řadou dalších umělců natočil album věnované „Big Mon“, jak bývá Bill Monroe často označován. Marty Stuart na své, kritiky velmi ceněné album The Pilgrim zařadil několik písní, jimiž vzdává Billu Monroeovi svoji poctu. Ve výčtu jmen bychom takto mohli pokračovat. Bill Monroe je zkrátka legendou, jejíž jméno nebude nikdy zapomenuto.