TOPlist

Widgetized Section

Go to Admin » Appearance » Widgets » and move Gabfire Widget: Social into that MastheadOverlay zone

Václav Havelka: ‚Vše, co má nějakou hodnotu, musí projít testem času!‘

Václav Havelka
Foto: Petra Ondřejková

Na koncertu pro Elpidu, který se uskuteční 10. února 2011 v kostele sv. Šimona a Judy v Praze vystoupí vedle Please The Trees také vícegenerační sbor Elpida a zpěvák Pavel Bobek. CountryWorld.cz je jedním z mediálních partnerů této akce a tak jsme při této příležitosti položili několik otázek Václavu Havelkovi ze skupiny Please the Trees, který je také jednou z tváří celého projektu.

Kdy a kde se zrodila myšlenka uspořádat tento koncert?
Ke konci minulého roku jsem byl osloven, abych se podílel a stal jednou z tváří kampaně Mluvme o stáří obecně prospěšné společnosti Elpida plus a Nadace O2 s cílem vymezit se proti diskriminaci seniorů, připomenout hodnoty, které s sebou stáří přináší, probudit zájem o téma stáří a podnítit mladé lidi k mezigenerační diskuzi. Ačkoli jsem nikdy neměl a myslím, že ani nebudu mít ambice politické, co se týče různých sociálních témat, zajímám se o ně a svými postoji, hudební tvorbou se snažím mimo jiné vylepšovat mezilidské vztahy. Nabídky podílet se na kampani jsem si velmi vážil a chtěl bych se v tomto směru angažovat i dále, s přesahem do svého osobního života a tvorby. V rámci diskusí se zástupci společnosti Elpida plus tak vznikla myšlenka na uspořádání benefičního koncertu, jehož výtěžek půjde na podporu Linky seniorů, bezplatné a anonymní linky důvěry, která seniorům pomáhá již osm let.

Na co se můžeme během koncertu těšit?
Naší hlavní motivací bylo prolomit mezigenerační bariéry i v rámci tohoto koncertu. Spojit fanoušky Please The Trees s novými posluchači, které třeba zaujala samotná kampaň a seniory, kteří díky společnosti Elpida plus nachází v jejím programu spoustu zajímavých programů, kterými naplňují svůj čas. Jedním z takových programů je i sestavení pěveckého sboru z dobrovolníků, který s Please The Trees vystoupí v několika skladbách. Koncert otevře můj kamarád a oblíbenec Jaromír Švejdík jako Jaromír 99, grafik, ilustrátor, zpěvák skupin Priessnitz a Umakart. Vrcholem pomysleného lamání i hudebních bariér by pak mělo být vystoupení Pavla Bobka, jehož Please The Trees doprovodí v několika písních.

Myslíš, že je možné podobnými akcemi prolomit bariéry mezi generacemi, které v naší společnosti spíše narůstají, než aby postupně mizely?
Řekl bych, že určitě. Hudba samotná má, myslím si, sílu měnit lidské životy, dělat z nás lepší lidi, povznášet nás a uklidňovat. Všechna tato fakta mě naplňují. Nedokážu si představit, že bych svůj čas a energii věnoval něčemu jinému. Hudbu nevnímám jako zábavu, ale pro mě osobně jako poslání. Rmoutí mě, že většina posluchačů ale i kapel a tvůrců ji pojímá spíš jen jako zábavu. Specielně to vnímám u nás. Kapely se snaží bavit a zaujmout za každou cenu. Málokdo má odvahu a sílu jít si vlastní cestou. Všichni chtějí všechno hned. Stejně tak i v životě. Za situaci ve společnosti si můžeme sami a je na každém jedinci, jak moc a jakým způsobem přispívá ke zlepšování vztahů a atmosféry ve společnosti.

Když poslouchám pořad Natural Bridge, který připravuješ pro Rádio Wave, napadá mě, že jen málokdy se v podobném typu pořadu potkává aktuální muzika s nahrávkami více než letitými. Muzikantů, jejichž písničky pouštíš do éteru, dělí často i několik generací. Souvisí nějak tvoje láska ke staré muzice s účastí v kampani Mluvme o stáří?
Mám pocit, že vše, co má nějakou hodnotu, nutně musí projít testem času a vyzrát do svých kvalit. Nic není jen tak, hned. Dříve se soustředilo více na kvalitu, než kvantitu, a proto tíhnu spíš ke starším věcem. Díky prarodičům a rodičům jsem si toto uvědomil. Nezajímají mě trendy, pózy, povrchní věci, komfort, zábava. Snažím se naslouchat sám sobě, překonávat sama sebe, pracovat na sobě. Hudba je pro mě formou vyjádření se a komunikace až v téměř posvátném smyslu. Říká se, že všechno bylo řečeno, všechno objeveno, ale pro mne třeba právě v hudbě nejde o nic víc než píseň, její obsah, podstatu. Nejde mi o melodie, technologie. Ani ale o to odpovídat na otázky. Nevím, kde se písně berou a nemám pocit, že pokud něco napíšu, jsem toho vlastníkem. Vytvářím jen emoci, kterou si posluchač vyloží po svém. I posluchač je svým způsobem tvůrce. Proto nemám v oblibě vysvětlování, o čem ta která píseň je, ačkoli samozřejmě konkrétní věci v nich nalést lze. Mám radost, že mi Rádio Wave dává v programu svobodu a mohu v něm pouštět vše bez ohledu na trendy a žánry. Konec konců hudba je buď dobrá a nebo špatná. Snažím se pouštět podle svého vkusu to, co považuji za kvalitní.

Postarší pán, kterého můžeme vidět na fotografiích doprovázejících kampaň, je tvůj skutečný dědeček?
Je to kamarád John Reynolds. Po úmrtí obou mých dědečků právě ve vztahu k Johnovi Reynoldsovi nacházím zpět mezigenerační inspiraci ke své práci a do svého života. Díky němu mám osobní možnost nahlédnout do hlubokých kořenů americké tradiční a folkové hudby, která mě inspiruje a o kterou se zajímám. Během svého života se setkal a pracoval se spoustou mých hrdinů. S ohledem na jeho zkušenosti a vědomosti mě velmi také naplňuje jeho upřímná sympatie k tomu, co dělám. Zavaluje mě informacemi a dary v podobě alb, knih a hudebních DVD, kterým často mohu jen těžko uvěřit. Jako nadšeného sběratele mě věci jako originální alba Lead Bellyho, Woody Guthrieho, Hanka Williamse a dalších dělají nesmírnou radost. John žije přes padesát let na Manhattanu v New Yorku. Dělá tam zahradníka, ale vedle toho se přes třicet let stará o odkaz a archív bluesmana Lead Bellyho. Seznámili jsme se díky mému kamarádovi, žurnalistovi Michalu Bystrovovi. Michal mne před rokem požádal o pomoc na organizování Johnovy přednášky v Praze právě o knize o Lead Bellym – Life In Pictures, které je John autorem. Protože jsem jeho velký fanda, s radostí jsem nabídku přijal a přednášku jsem také překládal. Později mi John vypomohl s propagací Please The Trees v New Yorku, v březnu letošního roku, kdy jsme byli v USA na turné. Díky němu o nás druhý den po příjezdu psali mimo jiné v New York Post. Tam se naše přátelství prohloubilo natolik, že mě a moji rodinu John navštívil letos ještě jednou tady, v létě a přijede sem i na koncert pro Elpidu oslavit svoje šestasedmdesáté narozeniny. Jsme v kontaktu téměř každý den.

Loňský rok byl pro vaši kapelu přelomový – vydali jste vynikající album Inlakesh, podnikli jste turné po Spojených státech. Co plánují Please The Trees v roce 2011?
Díky! Byl to rok určitě nejaktivnější a nejdramatičtější. Letos v únoru vyjde album Inlakesh v USA. Na turné se tam vydáme opět na podzim a také bychom měli točit třetí album s producentem Jonathanem Burnsidem (Gary Floyd Band, Sleepy Jackson, Melvins, Helios Creed, Consolidated a mnoho dalších). Mezi tím samozřejmě koncertujeme.

Please The Trees hrají muziku, u které asi nemá cenu příliš řešit, do jaké stylové škatulky ji zařadit. Řekl bych, že PTT lámou bariéry mezi hudebními žánry podobně jako kampaň Mluvme o stáří mezi generacemi. Vnímám to správně?
To je pro nás krásná poklona, díky!

Please the Trees
Foto: Please the Trees
avatar Autor: on 28.1.2011. Filed under Rozhovory. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0. You can leave a response or trackback to this entry

One Response to Václav Havelka: ‚Vše, co má nějakou hodnotu, musí projít testem času!‘

  1. Pingback: Please The Trees vydávají nové album A Forest Affair | CountryWorld.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*