Dvanáctý ročník festivalu Stodola Michala Tučného otevře svoje brány již tuto sobotu, tedy 22. srpna 2009. Jednou z hlavních hvězd jeho programu bude americká zpěvačka indiánského původu Annie McGowan, kterou po celém světě znají jako Rattlesnake Annie, nebo, chcete-li v českém překladu jako Anku Chřestýše. Redakce CountryWorldu měla, díky pořadatelům festivalu, možnost položit zpěvačce několik otázek. V improvizovaném korespondenčním rozhovoru byla řeč nejenom o novém albu Rattlesnake Annie, ale také o jejích aktivitách v Asii, nebo o vztahu k České republice a k českým fanouškům.

V České republice jste naposledy koncertovala před dvěma roky, co se u vás od této doby změnilo?
Cestovala jsem po světě, koncertovala, nahrávala nové skladby a psala nové písničky. Dělala jsem věci, které naplňují můj život.

Vím, že jste vydala nové album, můžete ho našim čtenářům přiblížit?
Kam až moje paměť sahá, vždy jsem toužila rozmlouvat s lidmi celého světa. Snažím se o to, aby se lidé mezi sebou poznávali, mluvili spolu, ctili se a navzájem se od sebe učili. Výsledkem tohoto snažení je moje nové CD Live Fusion. Na hudbě se mimo mně podíleli i moji přátelé z celého světa. Duety jsou zpívány v 10 jazycích a vždy jsou použity tradiční hudební nástroje té které země. CD Live Fusion se nahrávalo v mnoha státech a v každém bylo toto album představeno i koncertně.

Na albu se objevuje i Dan Koreda v anglické verzi jedné z Michalových písní. Dan s Vámi spolupracoval i na vzpomínkovém albu Adios Last Cowboy, jak k této spolupráci došlo?
V den, kdy zemřel Michal Tučný, jsem napsala píseň Adios Last Cowboy. O tři měsíce později jsem přicestovala do Prahy se záměrem nahrát zde vzpomínkové album na Michala. Hledala jsem někoho, kdo má zajímavou barvu hlasu a přítel mě seznámil s Danem.
Okouzlil mě svým unikátním hlasem, a tak jsem ho přizvala ke spolupráci. Během dvou let jsme nahráli několik duetů, mimo jiné i Michalův velký hit Jak chcete žít bez koní.

Část skladeb na Vašem albu pochází z asijského regionu. Je pro Vás východní hudba inspirací?
Hudba východu je mystická a tajemná. Miluji hlavně hudbu Indie a Číny.

Sama často koncertujete v Japonsku, jaký je váš vztah k této zemi?
V Japonsku koncertuji každým rokem už celých 21 let. Miluji jejich zemi i její obyvatele. Mají velký cit k hudbě, kráse a humoru a jsou šťastní. Je to velice inspirující země. Nedovedu si představit svůj život bez Japonska. Jsou skvělí muzikanti a rozumí tomu, co chci vyjádřit ve své tvorbě. Poté, co jsem se narodila, jsem často cestovala mezi Nashvillem a Memphisem. To jsou kolébky blues, country, bluegrassu a jazzu. Proto miluji a hraji mnoho hudebních žánrů a moje tvorba v Japonsku, kde jsem vydala 3 alba, je zde označována jako world music… Jak symbolické.

Zpíváte některé písně také v japonštině?
Ano, japonsky, stejně tak jako v mnoha jiných jazycích. Mimo jiné i česky nebo v jazyku Cherokee.

V tomto roce jste měla možnost koncertovat s jazzovou legendou, Les Paulem. Jaký to byl zážitek a jak k Vašemu společnému vystoupení vlastně došlo?
Spolu s Paulem hrajeme už mnoho let a je mi velkou ctí, že si mě přizval ke spolupráci. Podívejte se třeba na YouTube. Už je mu 94 let a stále vystupuje. Úžasné! (pozn. redakce: rozhovor s Rattlesnake Annie proběhl několik dní před smutnou zprávou o úmrtí Lese Paula)

S jakým programem přijedete do Hoštic? Uslyšíme i nějaké ukázky z Vaší nové desky?
Mám něco připraveno, něco speciálního, něco ušitého přímo do Hoštic, tak musíte přijet a nechat se překvapit.

Jaký máte vztah k Hošticím, festivalu, popřípadě k účinkujícím?
Hoštice jsou mou velikou láskou, nejen kvůli Michalovi, Tučňákům a Michalově nádherné rodině. S Michalem jsme spolupracovali od roku 1982, což je více než 30 let. Je úžasné, jak jeho manželka Marta a dcery Gábina a Míša neúnavně pracují na uctění jeho památky a jeho muziky.
Nesmím opomenout mého velkého přítele a kamaráda, skladatele Zdeňka Rytíře, kterého tímto zdravím. Spolu s ním a s Michalem jsme byli opravdový tým – Rattlesnake Annie, Last Cowboy a Smokey Sid …
Na závěr bych chtěla vzkázat všem českým lidem, že je miluji a to nejen kvůli kouzelné hudbě a vzpomínkám, které na tuto zemi za ta léta mám. Nikdy nezapomenu na koncert v Lucerně, psal se rok 1982. Tento koncert patří ke kořenům mého mezinárodního působení. Poprvé jsem mohla vystoupit pro lidi, se kterými nás dělila bariéra nejen jazyková. Bylo to poprvé, co jsem si byla vědoma toho, že hudba spojuje a je univerzálním jazykem všech lidí.