Lynn Anderson je známá především díky megahitu „Rose Garden“, její dlouhá kariéra však čítá úspěchů daleko více. Někdejší souputnice Dolly Parton, Tammy Wynette a Loretty Lynn získala Grammy již v roce 1971 a ve stejném roce ji CMA vyhlásila zpěvačkou roku. Album „Rose Garden“ bylo nejprodávanějším ženským country albem v letech 1971-1997, kdy ho překonala Shania Twain albem „Come On Over“. Lynn Anderson byla první country zpěvačkou, které se podařilo vyprodat newyorskou Madison Square Garden. Kromě své pěvecké kariéry je Lynn také velice úspěšnou jezdkyní rodea, ve kterém se stala sedminásobnou mistryní světa. V roce 2004 nahrála kolekci svých hitů v bluegrassovém stylu, za což byla nominovaná na Grammy za nejlepší bluegrassové album. Bylo pro mě velkou ctí pořídit s Lynn Anderson rozhovor u příležitosti jejího uvedení do německé síně slávy 30.9.2006.
Svou kariéru jste zahájila ve velmi útlém věku. Jak jste se jako teenager vyrovnala s takovým úspěchem?
„Bylo to úžasné. Začala jsem zpívat díky své matce, Liz Anderson, která získala nahrávací smlouvu s RCA od Cheta Atkinse. Měla stejného producenta jako Elvis Presley. Já jsem přijela do Nashvillu, abych zpívala sbory se svou matkou. Byla jsem teenager z California a protože si všichni mysleli, že jsem tak trochu divoká, tak mi také dali nahrávací smlouvu.“
Kterou kariéru jste rozjela dříve? Pěveckou nebo jezdeckou?
„Obě najednou. Když jsem byla hodně malá, moje matka říkala, že jsem uměla zpívat dřív než jsem uměla mluvit. Pobrukovala jsem si už ve své kolíbce: lalalalala. A stejně tak od té doby, co jsem uměla chodit, jsem chodila ke koním. Mí prarodiče měli koně a já se jich nikdy nebála. Vždy jsem přišla ke koním a rukama objala jejich nohy, dokud mě někdo nevysadil na hřbet. Takže odmalička zpěv, odmalička koně.“
Jaký je váš největší jezdecký úspěch?
„Minulý týden jsem vyhrála soutěž v nahánění dobytka v Roundupu v Texasu na pomoc autistickým dětem. Největší úspěch je ale zřejmě Mistrovství světa. Tuším, že mám celkem sedminásobný titul Mistryně světa v nahánění dobytka a vození koní. Miluji ježdění.“
Takže stále ještě jezdíte?
„Ano, zrovna minulý týden! Minulý týden jsem vyhrála novou přezku a trofej.“
To je skvělé, tak gratuluji!
„Děkuji. Minulý týden trofej za ježdění, tento týden trofej v Německu!“
Slyšel jsem, že také jezdíte automobilové závody.
„Ano, ale to bylo spíše dřív. Několik jsem jich také vyhrála. V Indianapolisu jsem jela Indy 500, trochu šílené, co?“
Prý jste dokonce porazila Martyho Robbinse…
„Ne, nebyl to Marty Robbins. Porazila jsem Martyho syna Ronnyho. Marty byl profík, Marty Robbins byl skvělý. Když se konal v Nashvillu závod celebrit, většina z nás měla běžné vozy, ale Ronny Robbins přijel s Martyho autem. Jmenovalo se Devil Woman. Vážně rychlé! Nastartovali jsme motory: vrum, vrum, vrum, vrum… a když Ronny Robbins nastartoval své auto, ozvalo se: VRUM, VRUM, VRUM, VRUM… Obrovský motor! Všichni pak jeli ke svým mechanikům a začali své vozy různě vylepšovat. A ano, porazila jsem ho!“
Myslím, že jsem to auto viděl v muzeu při Grand Ole Opry…
„Ano, to je ono! Devil Woman.“
Také jsem slyšel, že občas závodíte s Brooks & Dunn.
„Ano, v autech i na koních. Kix Brooks je skvělý jezdec a chtěl se naučit také nahánět dobytek, tak mě požádal, jestli bych ho neučila. Čas od času si dáme závod.“
A porážíte ho?
„Ano, ale jen někdy. Kix je opravdu dobrý!“
Co je nejobtížnější na setrvání v show businessu?
„Tou nejtěžší věcí je samozřejmě to, že neustále přícházejí noví lidé. Pro většinu Ameriky totiž platí, že pokud je vám přes 30 let, jste prostě staří. Já mám obrovské štěstí, že mohu zpívat tak dlouhou dobu. Svou kariéru jsem zahájila, když jsem byla hodně mladá. Stále zpívání miluji a díky bohu, stále je mi to umožněno. Teď už příliš nekoncertuji, ale stále dost na to, abych byla šťastná, protože hudba je má láska. Hudba a koně jsou má láska.“
Vadí vám, když vás lidé oslovují na veřejnosti?
„Ne, je to v pořádku. Myslím, že je to vždy kompliment a je to příjemné. Kdyby mě nikdo nepoznal, byla bych asi zklamaná. Je to v pohodě.“
Co je nejtěžší na skloubení hudební kariéry s rodinným životem?
„Nejtěžší je cestování jako například teď dostat se do Německa. Nyní se mnou cestuje i má dcera. Vyrůstala v hudebním průmyslu a také v něm pracuje. Stará se o tu obchodní stránku. Mé děti vědí, co hudba obnáší, znají její špatnou i dobrou stránku, takže mi rozumí.“
Kdo přišel s nápadem na Bluegrass Sessions?
„Bill VornDick. Je to velmi dobrý producent. Vyhrál asi 8 cen Grammy. Hledal někoho, kdo měl hodně hitů, aby je přezpíval v bluegrassovém stylu a vzpomněl si na mě. Byl to dobrý nápad a opravdu mě to bavilo. Málem jsem za to dostala Grammy! Byla jsem v první pětce, ale nakonec jsem nevyhrála.“
Kdo pro toto album vybíral písně?
„Já, producent Bill a nahrávací společnost jsme se sešli a nahráli několik písní na zkoušku. Bylo velmi obtížné nazpívat například Under the Boardwalk, protože to vůbec nezní jako bluegrass. Ale nakonec se nám to podařilo a zní to moc hezky. Nebo třeba Cry, to je velká balada. Někteří jí zpívali v opravdu velkém stylu. V bluegrassové verzi jsme ji nahráli velmi jednoduše, akusticky a velmi odlišně. Také bylo těžké nazpívat v bluegrassové podobě Rose Garden, protože jsem hodně zvyklá zpívat ji po svém a zpívat ji najednou podle někoho jiného pro mne bylo trochu matoucí. Slyšel jsi tuto píseň v podání Martiny McBride?“
Slyšel a také jsem vás viděl v televizi, jak tuto píseň zpíváte s Martinou v duetu v Grand Ole Opry.
„Ano, to byla opravdu zábava!“
Jaké to bylo, když jste se dozvěděla, že Martina nahrála Rose Garden?
„Byl to kompliment. Martina vybrala své oblíbené písně z klasické country a Rose Garden zvolila jako singl, což znamená, že ji považovala za nejlepší. Stále je to báječná píseň nehledě na to, kolik let od té doby již uplynulo. Martina rovněž studovala můj zpěv. Když srovnáte mou nahrávku s její nahrávkou, je těžké je od sebe odlišit. Nazpívala to přesně podle mě. Takže je to od Martiny McBride opravdu velký kompliment. Zpívat tuto píseň společně pro mě bylo trochu znervózňující, protože Martina zpívá o něco výše, takže jsem se také musela snažit přidat na hlase. Ale vyšlo nám to. Líbilo se ti to?“
Ano, moc. Ve skutečnosti to byla vůbec první country píseň, kterou jsem znal a která mě přiměla se o country zajímat.
„Děkuji. Občas slýchám podobné reakce, protože je to opravdu skvělá country píseň, i když to není přímo hillbilly. Hodně lidí jí rozumí a ztotožňují se s ní.“
Natáčíte ráda videoklipy?
„Víš, co? Natočila jsem opravdu hodně televizních pořadů, ale nikdy jsem nenatočila videoklip. Videoklipy začínaly v době, kdy má kariéra pomalu začala uvadat. Ale jednoho dne snad nějaký videoklip natočím.“
A co nové video k písni Cry?
„Ano, to je pravda! To je jednoduchý klip, jen já jak zpívám ve studiu. Na něj jsem zapomněla. To je oficiální videoklip. Natočila jsem ale hodně televizních pořadů. Ve své době více než kdokoli jiný. Často s Bobem Hopem, Deanem Martinem a dalšími velkými popovými hvězdami. Bývala jsem v televizi každý týden.“
Vystupovala jste v Evropě již někdy dříve?
„Ano, byla jsem několikrát v Anglii, také v Německu, párkrát v Mnichově a ve Frankfurtu. Ale ne moc často, ani nevím proč. Nikdy jsem v Evropě moc nekoncertovala, ale ráda bych. Baví mě to.“
Děkuji za rozhovor.

(C) Petr Mečíř 2007. Všechna práva vyhrazena.
www.countryzone.net