Vznikl Zničehonic. Jako se běžně vzniká. Prozatím nijak nevyniká, neb Štěstí je plaché a náladové… Jmenuje se Tomáš Klus, narodil se v roce 1986 a letos v únoru vydal u SonyBMG své první album „Cesta do záhu(d)by“. Slova převzatá z jeho profilu na serveru Freemusic.cz (zde převedena do třetí osoby) trefně vystihují jeho přístup k písničkám i textům, které píše. Ostatně hned v závěru úvodní písně (Dopis) výše řečené vlastními ústy potvrzuje: „…ale nic převratnýho není ve mně…“ Ničeho převratného se opravdu nedočkáme, písničky na albu jsou ale povětšinou příjemné, působí přirozeně a svoje posluchače, či spíše posluchačky, si rozhodně najdou.
Student pražské DAMU Tomáš Klus je nepochybně mladík mnoha talentů, dříve, než se začal věnovat herectví a naplno pustil do skládání písniček, byl výborným moderním pětibojařem a v roce 2002 to dokonce v tomto sportu dotáhl až ke zlaté medaili z mistrovství Evropy. Album „Cesta do záhu(d)by“ ho nicméně představuje jako pop-folk-rockového písničkáře.
Písničky, které Tomáš Klus poskládal na svůj debut, jsou překvapivě svěží a hned na první poslech se z alba vynoří několik melodií s hitovými ambicemi (Pocity, Do nebe, Panenka, Čas, Š.a.M.a.N.). Občas se zřetelně projevují Tomášovy vzory. Třeba „Do nebe“ zní až příliš jako hudební kříženec Nohavici a Mňágy. Na druhou stranu autor svoje muzikantské i textové inspirace vůbec neskrývá. Slova jeho písní jsou hodně osobní a vyjadřují nálady a rozpoložení mladíka jen pár let dospělého. Na tom samozřejmě není vůbec nic špatného, možná jsou texty jen místy přespříliš upovídané. Mnohem silnější a přesvědčivější dokáže být ve chvílích, kdy se vyjadřuje stručně a vystačí si s několika málo slovy: „Ty jsi ta na oko smutná“ (Až…) nebo „Jsem napůl blázen / napůl člověk v tísni…“ (Š.a.M.a.N.). Velice sympaticky také působí občasná sebeironie i schopnost udržet si nad svými texty patřičný nadhled.
Písničky, které vznikaly při kytaře, na desce doprovází početná skupina muzikantů. Za zmínku stojí třeba účast baskytaristy Petra Vavříka nebo kytaristy brněnských Animé Jiřího Kučerovského. Škoda, že producent alba nevyužil (jako druhý producent je uveden sám Tomáš Klus) více jejich potenciál, výsledek zní sice příjemně folkrockově, leč místy trochu uniformně. Z tohoto rámce naštěstí vybočují energičtější Čas (věnovaný památce Kurta Cobaina) a elektronikou šmrncnutý Š.a.M.a.N. Možná tudy někudy by se „cesta“ Tomáše Kluse mohla v budoucnu ubírat.
Otázkou je, kterým směrem se Tomáš Klus nakonec vrtne. Zda nakonec u něho nepřeváží nad muzikou herectví či naopak, nebo zda se pokusí oba tyto světy skloubit. Mezi zpívajícími herci by nebyl jevem příliš vzácným – podobných příkladů bychom mohli najít více než dost, v hudebně blízkém žánru třeba Jiřího Schmitzera. V každém případě je Tomáš Klus teprve na začátku své umělecké dráhy. Zdá se být nadějná a určitě by ho nemusela přivést „do záhuby“.

Tomáš Klus – Cesta do záhu(d)by
Sony BMG Music, 2008
Dopis * Kfjetina * Pocity * Do nebe * Až… * Panenka * Láska * Inzerát * Marie * Jsousedky * Pořád ta samá * Mimorealita * Válečná * Čas * Strojevůdce * Balada * Jednoduchá * Jaroslava * Š.a.M.a.N.