Sestavit profilové album dobře reprezentující Pavla Bobka je úkol snadný i nelehký zároveň. Mezi nahrávkami, které během své hudební kariéry natočil, je totiž jen zanedbatelně takových, které se nepovedly. Na druhé straně právě z tohoto důvodu začnete litovat písní, které se na seberozsáhlejší výběr prostě nemohou vejít. Navíc se každý, kdo se pokouší vybírat z Bobkovy diskografie, nutně musí vzhledem k převaze přejatého materiálu potýkat s těžkostmi ohledně práv k jednotlivým písním. Jakoukoli kompilaci, a tento supraphonský výběr nevyjímaje, tedy nelze brát jako kompletní a definitivní. O to důležitější je v těchto případech „přidaná hodnota“ – fotografie, podrobné informace o jednotlivých skladbách, průvodní text, bonusy nebo dříve nevydané nahrávky. Vydavatelství Supraphon se, snad až na chybějící dobové fotografie, které by zdokumentovaly více jak čtyři desetiletí interpretovy pouti muzikantským světem, podařilo zhostit tohoto úkolu na výbornou.
Na Pavlu Bobkovi je zvláštní a velice cenné to, že ač na drobné výjimky interpretuje skladby převzaté, vždy je dokáže podat se šarmem a noblesou a doslova prožít. Přestože jeho repertoár pochází z převážné většiny z dílen amerických písničkářů, výsledek je překvapivě český a přesvědčivý. Dokonce natolik, že můžete snadno získat pocit, že do Houstonu, Georgie, Venezuely nebo ke kanadské hranici není zas tak daleko. Díky tomuto vzácnému daru dokázal jako jeden z prvních přenést country muziku do českých luhů a hájů, aniž by působila křečovitě, jakkoli nepatřičně nebo trampsky pseudoromanticky.
Velký podíl na Bobkově úspěchu má samozřejmě vybraná společnost textařů s nimiž měl možnost spolupracovat. Počínaje Jiřím Grossmanem, přes Zdeňka Rytíře, Vladimíra Poštulku, Pavla Vrbu, Michaela Žantovského a mnohé další, až po Roberta Křesťana dokázali všichni tito pánové mu vložit do úst texty, s nimiž se mohl beze zbytku ztotožnit. Jen tu a tam se vyskytnou písně, kdy jednoznačně raději sáhnu po originále. Nevyčítejme ale textařům, že nedosáhli na původní syrovost Kristoffersonova Nedělního rána, že posunuli vyznění Don McLeanova hitu „American Pie“ nebo podobně laděné Cohenovy „Věže tónů a slov“ (Tower Of Song). Přenést bezezbytku americké reálie do našeho prostředí je nejen nadmíru obtížné, ale s ohledem na tuzemského posluchače někdy i poněkud kontraprodutivní. Přesto srovnání původních a českých Bobkových verzí nedopadá v naprosté většině případů vůbec špatně. A to ani z pohledu dnešního, kdy není žádný problém sehnat celý jeho repertoár v originálních verzích.
Poslech Bobkovy Antologie je od začátku až do konce příjemný a osvěžující. Všechny nahrávky prošly důkladným remasteringem a také díky němu znějí, jako by ani nezahrnovaly období celých sedmatřiceti let. Bez problémů se tak vedle sebe snesou letitý Houston, Vincent nebo aktuální dylanovka „Ještě není tma“. A i když na zpěvákově hlasu se léta přeci jen podepsala a posun k šansoniérskému vypravěčskému stylu je navýsost zřejmý, jedno se nemění – ať už se v písničkách ozývá folk, rock’n’roll, country nebo swing, s Pavlem Bobkem máte vždy jistotu dobrého vkusu a kvality.

Pavel Bobek: Antologie
Supraphon, 2007
Seznam skladeb:
CD 1: Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát * Houston * Nedělní ráno * Vincent * Pojď stoupat jak dým * Má dívka N * Veď mě dál, cesto má * Venezuela * Tam v dálce, tam v horách * Já jsem byl bloud * Dík, že smím pár přátel mít * Tak já se loučím * Dvěstě cest jak sbohem dávat * Proč mám v koutě stát * Sláma v botách * V městě Babylon * Lásko, mně ubývá sil * Pojď dál a zpívej * Nádherná krásko * Starý sedlář * Drž se zpátky, chlapče můj * Píseň pro prázdný sál

CD 2: Známe se míň než chvíli * Tátovo boogie * Mé tělo, má duše a já * Permanentní flám * Právě tak * Stárnoucí mladík * S tím bláznem si nic nezačínej * A tak to půjde dál * Láska ze školních let * Dálniční hlídka * Muž na konci světa * Věž tónů a slov * Noční déšť jde Georgií * Šel jsem kolem * Pouhý známý * Muž, který nikdy nebyl in * Písmeno N * Mé září * V očích mužů a žen * Ještě není tma