Když před několika měsíci Karel Zich tragicky zahynul při potápění v moři, přišla česká pop music o jeden z nejvýraznějších hlasů, které kdy zněly z našich pódií či ze studiových nahrávek. Není divu, že mnohá hudební vydavatelství dlouho neotálela, a vydáním vzpomínkových alb připomněla tohoto neobyčejného zpěváka, ne nadarmo přezdívaného českým Elvisem. Mezi alby, která se v poslední době objevila na trhu, je i titul Máš chuť majoránky z produkce Universal Music s. r. o.. Přestože u tohoto vydavatelství (přesněji u Venkow Records, které pod Universal Music spadají) nahrával Karel Zich jen několik let, materiál, který za tuto dobu pořídil, dokonale dokládá jeho pěvecké schopnosti a vcelku dobře vystihuje i šíři jeho stylového záběru.
Naprostá většina písniček pochází z alba Já ti zpívám, které Karel Zich natočil před pěti lety (z celkového počtu osmnácti se jedná o třináct písniček). Ty jsou doplněny třemi nahrávkami, ve kterých Karel Zich spojil své síly s jinými interprety a na jejichž albech koncem devadesátých vyšly (Pavel Bobek, Petra Černocká a Schovanky). Duet s Allanem Mikuškem je z alba Country dálnice 2 (1997), původ písně Svatá noc pořízené v roce 1997 mi zůstal utajen.
Úvod alba obstarávají tři bonusy z již zmíněného alba Já ti zpívám – nově (tedy v roce 1999) natočené nahrávky největších Zichových hitů: nestárnoucí Máš chuť majoránky, Alenka v říši divů netradičně pojatá jako reggae a country verze původně rokenrolové Není všechno paráda. Následuje asi nejpůsobivější místo celého výběru – písnička Já ti zpívám se Zichovou melodií a vtipným textem Michaela Žantovského, kterou na deskách původně zpíval Pavel Bobek. Dva duety s tímto legendárním českým rokenrolovým a countryovým veteránem nalezneme i na tomto výběru: Emmu & Ellu a závěrečnou dobře známou Bowery Streeet, která byla v tomto případě převzata z živé nahrávky koncertu Pavla Bobka v Lucerně. Mezi tím zaznívají písničky výraznější i skladby na první poslech možná trochu nenápadné, ale rozhodně ne nezajímavé. Autorem hudby je až na výjimky sám Karel Zich a stylově se písničky přirozeně pohybují nejčastěji na území moderní country s občasnými přesahy do folku, gospelu nebo pop music. V tomto směru je vše v pořádku. Určitý problém nicméně pociťuji v textech. Ne, že by byly samy o sobě vysloveně špatné, ale množství textařů, kteří se na nich podíleli, s sebou přineslo i určitou nesoudržnost a nepřesvědčivost zpěvákova repertoáru. Zdeněk Borovec, Michal Bukovič, Jan Vyčítal, Hana Sorrosová a další textaři (celkem je jich na albu zastoupeno čtrnáct) se natolik liší svým jazykem a přístupem, že si toho nelze nepovšimnout. Někteří Zichovi zkrátka seděli lépe a na jeho výkonu to bylo hned znát (třeba Zdeněk Rytíř, Vladimír Poštulka, Michael Žantovský nebo Dušan Vančura).
Album Máš chuť majoránky se trochu liší od ostatních vydaných v edici Story. Neobsahuje žádné licenční nahrávky a ani v nejmenším se netváří jako výběrové album. Ukazuje Karla Zicha jako výtečného zpěváka a to, jaký byl jeho repertoár koncem devadesátých let. Plodné roky, které strávil Karel Zich ve Spirituál kvintetu více než dobře mapují alba jiná. A komerčně úspěšné „popově-rokenrolové“ období z let osmdesátých popravdě řečeno zas až tolik skvělých písní nepřineslo. Zbývá už jen deska Dům č. 5 – vrchol Zichovy sólové kariéry z roku 1976, tu se ale rozhodně vyplatí pořídit si celou (v roce 1997 vyšla v reedici, možná ji ještě někde seženete).

Karel Zich: Máš chuť majoránky (Story)
Universal, 2004
Máš chuť majoránky * Alenka v říši divů * Není všechno paráda * Já ti zpívám * Emma & Ella * Na pianistu nestřílej * Láska století * Hafity haf * Stárnoucí čas * Starej vůz * Ani náhodou * Kde jen ty chvíle jsou * Lajdy du * Svatá noc * Pocta Kamilu Lhotákovi * Black and White * Zázemí * Bowery street