Hudební vydavatelství Universal Music se před nedávnem rozhodlo zrekapitulovat hudební dráhu některých umělců ze své stáje a v edici Story nabídnout posluchačům takřka „za babku“ jejich největší hity. Mezi těmi, kteří přišli na řadu jako první, jsou mimo jiné Luboš Pospíšil, Karel Zich a Ivan Hlas. V žádném případě nečekejme reprezentativní Best Of zmíněných hudebníků, za cenu pouhých 139 korun českých by s tím ostatně ale počítal jen málokdo. Přesto jsou tato CD více než příjemným připomenutím písniček, kterými zmínění pánové obohatili naši hudební scénu. Podívejme se nejprve, co přináší výběr písní Luboše Pospíšila pojmenovaný podle jednoho z textů Pavla Šruta – Klub osamělých srdcí.
Recenzované album není zdaleka prvním ohlédnutím Luboše Pospíšila do minulosti. Za první počin tohoto druhu lze považovat akustické album Vzdálená tvář (Monitor – EMI 1993), na kterém se Luboš spolu s Bohoušem Zatloukalem vracejí k písničkám zejména z období let osmdesátých. O rok později (1994) vydává Supraphon shrnutí nahrávek Luboše Pospíšila z roků 1977–1983. Písně z alba Tenhle vítr jsem měl rád zde doplňují i veškeré dobové singly. Konečně před dvěma lety vyšel nepříliš přesvědčivý výběr s poněkud zavádějícím názvem Luboš Pospíšil – 20 největších hitů 1982–2002. Přes jistou nekoncepčnost a „odfláknutost“ výběru nelze popřít, že obsahoval ty skutečně největší Pospíšilovy „hity“ (Vzpomínka na jednu vesnickou tancovačku r.66, Tenhle vítr jsem měl rád, Píši Vám, Karino, Dvě tváře: Jekyll a Hyde). Jakýkoli další výběr, nemá-li opakovat již řečené, má tedy pozici značně ztíženou. Není tedy příliš divu, že podtitulem recenzovaného alba je – výběr z hitů 2. Přesto je na albu Klub osamělých srdcí co poslouchat.
Balada o několika papírovejch čertech, Věčně hraný předfilm v Bio Láska, Divoký jahody, Balada ze soutěže (k níž napsal český text Ladislav Kantor podle básně Francoise Villona – což v bookletu bohužel chybí), Kampa, Groteska či Cesta na Antily jsou písně, které patří k Pospíšilovým nejvydařenějším a nestárnoucím. Kromě nich album přináší i další svým způsobem podstatná dílka: z těch starších Mlčení stromů, vánků a řek (ohlédnutí za prvním albem), Letní lásku (připomínka spolupráce s Janem Saharou Hedlem) a Klub osamělých srdcí, z novějších třeba Včelí královnu, Toulavou kočku nebo Hazardní slavnost, tedy písničky dokladující, že Luboš Pospíšil ani dnes rozhodně nepatří do starého železa. U několika písniček (Herečka sobotní noci, Už mě to nebaví nebo Líná noc) mám trochu pocit, že tu jsou nejspíš jen do počtu, co ale naplat, jde o výběr z hitů číslo 2. Na druhou stranu se na tomto (a ani předchozím) albu „hitů“ neobjevují Nad městem letěl v noci anděl a Město P, které bych na profilu Luboše Pospíšila rozhodně uvítal.
Tak či onak, album úspěšně dokládá tři největší devízy písniček Luboše Pospíšila: Jeho jedinečný hlas, který, ač ho lze bez zaváhaní zařadit mezi ty velké a skvostné, se nikdy neutápěl ve své kráse a výjimečnosti, ale s naprostou samozřejmostí sloužil jen a jen písničkám. Kromě toho se můžeme zaposlouchat do více než kvalitních textů – básní plných nevšední a křehké poetiky a obdivovat neotřelé a neopakující se melodické nápady. Drobná statistika hovoří sama za sebe – autorem hudby 12 písní je sám Luboš Pospíšil, o zbytek se dělí Bohouš Zatloukal (4×), Ota Petřina, Jan Sahara Hedl a Petr Skoumal. Mezi textaři se nejčastěji vyskytují jména Pavla Šruta (11×) a Ladislava Kantora (5×), výčet doplňují J. Sahara Hedl a Jan Kašpar.
Jednoduše zpracovaný obal nepřináší bůhvíjak podrobné informace (například ze kterých alb či singlů použité nahrávky pocházejí), nicméně ve srovnání se zfušovaným obalem alba 20 největších hitů 1982–2002 působí přinejmenším mile. Jen chybně uvedený rok u nahrávek pocházejících z alba Hazardní slavnost (správně má být 2001) může leckoho přivést ve zmatek.
Jméno Luboše Pospíšila už možná současné mladé generaci mnoho neřekne. Možná, že si i díky tomuto albu někdo povšimne plakátu či upoutávky zvoucí na koncert Luboše Pospíšila. Je totiž velká škoda, že ve stínu současných hvězd se jméno Luboše Pospíšila docela ztrácí. Jeho koncerty (často vystupuje pouze ve dvojici s Bohoušem Zatloukalem) si přitom nadále drží vysokou uměleckou úroveň. Luboš Pospíšil navíc nestaví svůj repertoár jen na starých a ověřených písních, ale nadále více než úspěšně skládá a zhudebňuje své oblíbené básně a texty. Na rok 2005 připravuje k vydání své další řadové album. Než se tak stane, máme díky albu Klub osamělých srdcí velmi dobrou příležitost připomenout si významnou část toho podstatného z Pospíšilovy dosavadní tvorby.

Luboš Pospíšil: Klub osamělých srdcí (Story)
2004, Universal Music
Balada o několika papírovejch čertech * Věčně hraný předfilm v bio Láska * Divoký jahody * Balada ze soutěže * Herečka sobotní noci * Kampa * Prostě se to stalo * Mlčení stromů, vánků a řek * Klub osamělých srdcí * Groteska * Letní láska * Toulavá kočka * Už mě to nebaví * Mám doma paní s úsměvem Mony Lisy * Už vyplouvám, Karino * Včelí královna * Líná noc * Cesta na Antily * Hazardní slavnost