Možná trochu překvapivě nese výběrové cédéčko skupiny Marsyas název 1978–2004. Vždyť od vydání posledního řadového alba V přítmí uplynulo již 16 let, během kterých sice skupina nikdy zcela nezmizela z hudební scény, nové nahrávky ale nepřibývaly a pro mnohé se Marsyas postupně stával historií. Jak se zdá, není však zřejmě všem dnům konec. Pro znovuzrození (nerad bych používal slovo reinkarnaci) skupiny Marsyas hovoří zcela nová nahrávka písničky Země Bójů nahraná v sestavě, která se jen nepatrně liší od té ze začátku osmdesátých let. Opět se tak vedle sebe sešli zpěvačka Zuzana Michnová, kytarista Pavel Skála a zpěvák, pianista a hráč na perkuse Jiří Vondráček (odněkud shora se možná na ně dívá jejich tehdejší spoluhráč Petr Kalandra). Dočkat bychom se měli v blízké době i koncertů, na nichž se kromě zmíněných muzikantů vrátí do Marsyasu i baskytarista a violoncellista Jaroslav „Olin“ Nejezchleba a kytarista Jiří Charypar. Nově se má v sestavě objevit bubeník Jiří Zelenka.
Marsyas vznikl v roce 1973 a vyrůstal na kořenech folkrocku konce let šedesátých. Mezi inspiračními zdroji nalezneme taková jména jako Bob Dylan, James Taylor, Cat Stevens, Crosby, Stills, Nash & Young. Tak, jak šla léta a muzikanti přicházeli a odcházeli (výjimku tvoří jediná stálá členka Zuzana Michnová), docházelo i k proměnám hudebního stylu. Vedle folku a rocku vystopujeme v písničkách blues, reggae i country. Přes to všechno netrpěla tvorba skupiny žádnou stylovou roztříštěností. Kvalitní texty a invenční hudební zpracování někdy zdánlivě prostých písniček se táhly jako dlouhá červená nit celou historií kapely.
Za dobu své existence vydal Marsyas pouhá čtyři alba a něco málo singlů. Přesto sestavit výběrové album musel být docela tvrdý oříšek. V repertoáru skupiny nenajdete slabší písně, a tak se nutně na mnohé „fláky“ dostat zkrátka nemohlo. Majitelé řadových alb skupiny (všechna vyšla před časem v reedicích zahrnující veškeré singly) mi určitě dají zapravdu.
Přestože album přináší devatenáct výtečných písní, nemohu se ale ubránit pocitu, že zastoupení jednotlivých období vývoje skupiny není zcela vyvážené.
Z prvního období (album Marsyas z roku 1978) tu najdeme jen Kalandrovu Postavím si dům z obilí, Příště se ti radši vyhnu Zuzany Michnové, Zmrzlináře a Záliv žár (vyšla v roce 1979 na singlu) Oskara Petra. Ten byl v té době nejpilnějším a nejvýraznějším autorem skupiny. Mnohé jeho melodie a texty patří dodnes k nepřekonaným. Kromě zmíněných k nim patří určitě Dívka z plakátu nebo Bělásek ztracený v dálkách, které na výběru docela citelně postrádám. Možná, že neúčast Oskara Petra v obnovených Marsyas (kromě své kapely Fabrica Atomica má celou řadu dalších aktivit) ovlivnila i výběr skladeb. Jak jinak vysvětlit fakt, že z druhého alba Kousek přízně (1982), které nahrála kapela ve složení nejbližším současnému, nalezneme na výběru hned osm písní. Což je možná příliš velký luxus. V té době tvořily část repertoáru také písně převzaté, kterých sice nebylo početně tolik, nicméně mnohé z nich lze považovat pro Marsyas za více než zásadní. Z nich je na výběru pouze Studená koupel, což je trochu škoda, protože třeba Slunce a déšť (Fire and Rain – autor James Taylor) nebo Týden (píseň Cata Stevense First Cut Is the Deepest, kterou před nedávnem oprášila i Sheryl Crow), patřily ve své době k těm podstatným. Škoda také, že se nepodařilo někde v archívech vyštrachat nějaké vydařené živé nahrávky. Mezi největší hity Marsyasu, bez kterých žádný koncert nemohl být úplný a které jsou se skupinou neodmyslitelně spjaty, patřila dylanovka Jako solnej sloup (Like a Rolling Stone s českým Rytířovým textem).
Album Jen tak (1984) je zastoupeno celkem třikrát. Chybět nemůže samozřejmě stěžejní Marsyas a Apollón, je tu i Co tě čeká. Písnička Já a Můňa patřila na koncertech k parádním Kalandrovým číslům, zdá se mi ale, že na výběru přeci jen zabírá místo jiným – například poctě Leonardu Cohenovi (Leonard) nebo Podzimu, skvělé písničce evokující náladu prvního alba. Také srdceryvná countryovka Horský lázně z pera Neila Younga (vyšla v té době na singlu) si svoje místo ve výběru „1978–2004“ mohla najít.
V roce 1988 vyšlo zatím poslední album skupiny V přítmí. To se již okolo Zuzany Michnové pohybovali noví, spíše rockoví muzikanti (mimo jiné kytaristé Petr Pokorný a Petr Roškaňuk). Kapela znatelně přitvrdila a ztratila možná tak svoji největší devizu – průzračný folkrockový sound. Přestože nelze říct, že by písničky na tomto albu byly špatné. Hudebně i textově nalezneme i zde velmi podařená dílka. Velkoměsto, Sám ví líp a S Luisem (pocházející ze starších časů skupiny), které tuto desku reprezentují na recenzovaném výběru, jsou toho dobrým důkazem.
Berme tedy výběr Marsyas 1978–2004 spíše jako odrazový můstek do budoucnosti skupiny, než jako vyčerpávající průřez její minulostí. Devatenáct písniček včetně nové Země Bojů naznačuje, že nemusíme jen vzpomínat, ale že se i máme nač těšit.
Cédéčko obsahuje multimediální stopu s videem k písni Země Bójů. Záběry a postřehy z natáčení jsou proložené jakousi rekapitulací vývoje skupiny. Vydařený obal alba vytvořil pro Marsyas už tradičně Karel Haloun (využil mimo jiné dobový plakát skupiny od Miroslava Jiránka). Jak už je u Supraphonu dobrým zvykem, ke všem nahrávkám jsou uvedeny podrobné informace.

Marsyas: 1978 – 2004
2004, Supraphon
Postavím si dům z obilí * Na poslední chvíli * Co tě čeká * Blues navečer * Za městem * Příště se ti radši vyhnu * Znamení Býka * Já a Můňa * Zmrzlinář * Tajemství * S Luisem * Podívám se zblízka * Zlato a stříbro * Záliv Žár * Sám to ví * Studená koupel * Marsyas a Apollón * Velkoměsto * Země Bójů