Mezi nejtalentovanější a nejúspěšnější formace na současné americké country scéně patří bezesporu i texaská čtyřka Lonestar. Jejich album I’m Already There z roku 2001 však bylo na dlouhé tři roky albem posledním. Jistý zlom přišel až v loňském roce. Tehdy se na trhu objevil výběr největších hitů skupiny s názvem From There To Here: Greatest Hits, který také přinesl tři dosud nevydané nahrávky. Byl mezi nimi i country popový hit „My Front Porch Looking In,“ který velmi dobře bodoval na countryovém žebříčku Billboardu. bylo jisté, že nové album Lonestaru je na spadnutí. Dlouho očekávaná chvíle přišla na konci května 2004, kdy na labelu společnosti BNA Records vyšla kolekce s názvem Let’s Be Us Again.
Název desky je opravdu výstižný, neboť se na ní Lonestar vracejí ke svým countryrockovým kořenům. A nutno říci, že se jedná o návrat více než povedený. Hned úvodní skladba „County Fair“ přináší řízný countryrock, prošpikovaný divoce se proplétajícími houslovými a kytarovými sóly. Píseň, popisující tradiční venkovské slavnosti, které pro místní obyvatele bývají skutečným svátkem, však není zdaleka jedinou skladbou na desce, ve které se chlapci z Lonestar takto vyřádili. Stejně dravý náboj mají například i písně „Women Rule The World,“ „T.G.I.F.“ či „Summertime.“ Ovšem Lonestar umějí zahrát i na citlivější notu, což dokazují například ve skladbách „That Gets Me,“ „What I Miss The Most,“ či v titulní nahrávce „Let’s Be Us Again.“
Pokud jsem v úvodu této recenze uvedl, že Lonestar patří mezi nejtalentovanější skupiny současnosti, nebyla to pouhá fráze. Kromě dokonalého hudebního provedení totiž musím vyzdvihnout také talent autorský. Až na jednu vyjímku pocházejí všechny skladby na této kolekci z pera některého z členů skupiny. Hlavní zpěvák skupiny, Richie McDonald, je autorem či spoluautorem hned deseti z celkového počtu třinácti skladeb. Další dvě pocházejí z pera klávesisty Deana Samse a na jedné se spolupodílel také kytarista Michael Britt.
Co do kvality jednotlivých písní je album opravdu velmi vyrovnané. Pokud bych však měl přeci jen některé kousky více vyzdvihnout, pak by to určitě byly dvě poslední skladby. Píseň „From There To Here“ (její titul byl mimochodem použit v názvu loňské výběrové kompilace, skladba samotná však na ní nebyla) je duet, pro který si Lonestar vybrali jako svého hosta opravdu velmi těžký countryový kalibr. Partnerem Ritchieho McDonalda v tomto kousku nebyl nikdo jiný než zpěvák Randy Owen z legendární superskupiny Alabama. Jeho účast na tomto projektu však jen podtrhuje vše, co jsem o kvalitách Lonestar napsal výše. Skladba samotná má vše, co má mít jasný kandidát na nejvyšší příčky hitparádových žebříčků: rytmiku, spád a řadu dynamických zvratů, to vše doplněné o snadno zapamatovatelnou melodii s naprosto přirozeným frázováním. Jedná se vlastně o zhudebněný příběh skupiny samotné, který ve zkratce popisuje jejich cestu z prvních zkoušek v prázdné garáži až na koncertní pódia. Dle mého názoru by tato nahrávka mohla vytvořit více než důstojné finále celého alba, nicméně Lonestar se rozhodli zařadit na úplný konec ještě jednu věc pro zamyšlení. Skladba „Somebody’s Someone“ je věnována „všem padlým hrdinům.“ Pokud si teď řeknete, že se jedná o další z countryových patriotických songů, pak budete mít pravdu jen částečnou. Děj písně je sice zasazen do současných událostí spojených s americkými vojenskými akcemi v Iráku a Afganistánu, nicméně její význam a poselství je výrazně obecnější a lze jej aplikovat na jakýkoliv konflikt kdekoliv na světě. Každá smrt je zbytečná a vždy někomu způsobí bolest, protože „každý k někomu patří – i když pro všechny ostatní již zůstává jen tou pouhou vzpomínkou – obrázkem z televizní obrazovky.“
Lonestar odvedli slušnou práci, a stejné uznání patří i producentovi celého projektu, kterým byl Dann Huff (mimochodem, jeho jméno je na zadním obalu desky mírně zkomoleno), známý již svojí spoluprácí se zpěvačkou Faith Hill či Australanem Keithem Urbanem. Deska Let’s Be Us Again rozhodně patří k tomu nejlepšímu z nashvillské produkce posledních několika měsíců (a možná i let) a bez jakéhokoliv zaváhání bych si ji dovolil přirovnat k legendárnímu albu Come On Over Shanii Twain či k žánrově přeci jen bližší produkci countryrockové dvojice Brooks & Dunn. Již teď se těším, s jakou další novinkou pánové McDonald, Britt, Sams a Rainwater přijdou příště. Ovšem to je opravdu už hudba vzdálené budoucnosti…

Lonestar: Let’s Be Us Again
BNA Records/BMG, 2004, celkový čas: 50:19
County Fair * Class Reunion (That Used To Be Us) * Let’s Be Us Again * That Gets Me * Women Rule The World * What I Miss The Most * Let The Be Little * T.G.I.F. * Summertime * Now * Mr. Mom * From There To here * Somebody’s Someone