Jméno Michala Šindeláře je již řadu let spjato s rockovým triem Katapult, ve kterém zastává post bubeníka. V květnu 2004 však tento muzikant vydal u firmy Supraphon své první sólové album. Jmenuje se Padaly hvězdy a najdete na něm celkem 12 skladeb, všechny ze zpěvákovy autorské dílny, což už samo o sobě je na české poměry pozoruhodný jev. Co však na rockovém albu zaujme ještě více, je přítomnost takových hudebních nástrojů, jako jsou třeba banjo nebo mandolína. Že by to s předpokládaným rockovým zaměřením Michala Šindeláře nebylo zase až tak žhavé?
Ne, není tomu tak. Album Padaly hvězdy obsahuje převážně rockově orientovaný materiál. Ovšem Michalova hudba (u všech dvanácti, resp. třinácti skladeb je právě on jejím autorem) se žánrové škatulky nedrží zase až tak ortodoxně a možná i podle zahraničních vzorů se snaží sem a tam koketovat se styly mimo vyhraněně rockovou oblast. A tak vznikla poměrně pestrá deska, na které si každý najde něco svého.
První skladbou je píseň „Znova,“ ke které napsala text Bára Šindelářová (mimochodem autorka ještě dalších tři textů z této desky), je zástupkyní spíše rockověji znějících skladeb, ovšem již v druhé, titulní písni „Hořely, padaly hvězdy“ se celkové vyznění skladby posunuje velmi výrazně k současné moderní country hudbě tak, jak jí známe z amerických luhů a hájů. Píseň, podbarvená tóny akustické kytary a smyčců, má díky své jednoduchosti a výraznému a snadno zapamovatelnému refrénu nezpochybnitelné hitové ambice a určitě se s ní budeme čím dál tím častěji setkávat v rozhlasovém éteru. Za zmínku stojí i to, že skladba „Hořely, padaly hvězdy“ je jednou ze dvou písní, ve které se k Michalovi přidal i jeho otec, legendární Katapultový „Dědek“ Jiří Šindelář.
Výrazný countryový nádech má i rytmická hitovka „Já pravdu mám“ s textem Jiřího Schmitzera. Dle mého názoru je však opravdová síla Michalova zpěvu i celkové zvuku jeho hudby v pomalejších, baladických skladbách, což kromě již zmíněné titulní písně dokazuje i v nahrávkách „Dál jít už nejde,“ nebo „Nechám tě spát.“
Pokud vás zarazila moje výše uvedená poznámka o třinácti skladbách, pak vězte, že se týkala dalšího specifika této desky. Pokud si po „závěrečné“ dvanácté písni přetrpíte zhruba půlminutovou pauzu, bude vám odměnou za vaše čekání nahrávka „F*** the World,“ anglicky zpívaná píseň ve stylu klasických rokenrolovek.
A možná ještě jedna zvláštnost. Zejména na debutových albech nebývá zase až tak často k vidění datová příloha, tedy další stopa určená pro vaše počítače. Pokud vložíte toto cédéčko do mechaniky CD-ROM, můžete se navíc podívat i na videoklip k titulní skladbě „Hořely, padaly hvězdy.“
Debutové album Michala Šindeláře přináší slušnou, původní muziku a připočteme-li k tomu i nadstandardní výbavu desky (která se však u projektů Supraphonu stává téměř už standardem), získáváme opravdu zajímavé album, které si i na našem, Superstars přeplněném trhu, jistě najde své posluchače.

Michal Šindelář: Hořely, padaly hvězdy
2004. Supraphon, 48:30, Enhanced CD
Znova * Hořely, padaly hvězdy * Já pravdu mám * Nechám tě spát * Dál, dál, dál * Přísahám * Víc než slova * Lady Mandolína * My Love * Dál jít už nejde * Kubánskej swing * I když… * F*** the World