Rok 2007 je za námi, a stejně jako vloni a předloni jsem se pokusil ohlédnout zpět a vybrat tucet albových počinů, které mě během uplynulého roku tím či oním způsobem zaujaly. Stejně jako v letech minulých si nedělám ambice vybrat nějakých 12 „nej“ country hudby. Vím, že mi opět leccos uniklo, a že s odstupem doby budu zajisté pohlížet na tento „tucet“ s určitou rezervou.
Předpokládám, že se mnou nebudete ve všem souhlasit a oblíbili jste si jiná alba, třeba i taková, o kterých vůbec nemám tušení. Pokud máte nějaké návrhy, jak můj přehled rozšířit, pošlete mi je i s krátkými komentáři na adresu evzen(tečka)muller(zavináč)countryworld(tečka)cz. V případě dostatečného počtu ohlasů rád připravím pokračování tohoto článku sestavené z názorů čtenářů. A teď už k tomu, co uvízlo v mém countryovém sítu:

Eagles: Long Road Out of Eden
Na country-rocku slavných Orlů se během jejich neskutečně dlouhé odmlky nic podstatného nezměnilo. Je to neuvěřitelné, protože poslední studiové album Long Run vzniklo v roce 1979. Obrovský komerční úspěch novinky dokazuje, jak Eagles celá ta léta posluchačům chyběli. Určitý posun tu ale přeci jenom je, texty se nevyhýbají politickým či ekologickým tématům.

Steve Earle: Washington Square Serenade
Když zazní v závěru alba nádherný country duet protagonisty se zpěvačkou a v současnosti i manželkou Allison Moorer, uvědomíte si naplno, jak se Steve Earle ve většině své současné tvorby vzdálil od klasické podoby tohoto stylu. V každém případě dozrál v jednoho z nejosobitějších a nejsžíravějších písničkářů dnešních dnů. Na Washington Square Serenade vstřebávají jeho písně všechny možné vlivy včetně hip-hopu a proměňují se v jakýsi kosmopolitní alternativní country-rock. Nicméně, stejně jako podobným stylovým výletům se nebránící kolega Neil Young, i Steve Earle vše jistí svým nezaměnitelným hlasem.

Mary Gauthier: Between Daylight And Dark
Louisianské písničkářce Mary Gauthier (řečené „Go-Shay“) pohybující se na pomezí country, folku, rocku a blues se daří točit stále lepší a lepší alba. Between Daylight And Dark přináší deset nepříliš veselých písní (například „Can’t Find the Way“ je o hurikánu Katrina) v naléhavém a přesvědčivém podání autorky. V jejím zpěvu se ozývá cohenovská vznešenost i hořkost Lucindy Williams. Na webu MySpace.com nabízí Mary Gauthier vedle tří písní z nového alba i tři z předchozího Mercy Now.

Patty Griffin: Children Running Through
Folkrocková písničkářka, kterou si oblíbily dámy z Dixie Chicks, irští the Chieftains i mladičká country hvězda Miranda Lambert, natočila album, které na stránkách serveru www.metacritics.com naleznete mezi deseti nejlepšími alby loňského roku bez ohledu na hudební styl. Children Running Through ukazuje skladatelský i pěvecký talent Patty Griffin v plné šíři. V jednom z nejkrásnějších míst, baladické „Trapeze“ se přidává i Emmylou Harris. Mistrovský kousek!

Merle Haggard: Bluegrass Sessions
V dubnu loňského roku oslavil Merle Haggard své sedmdesáté narozeniny. Po několika velice vydařených a stylově rozmanitých projektech se rozhodl natočit album ryze bluegrassové. Vybral několik svých starších a osvědčených kousků, připsal pár zbrusu nových a za vydatné pomoci producenta Rinnieho Reno, dávného přítele, s nímž poprvé spolupracoval již v roce 1973, natočil stylové a naprosto přesvědčivé album. Nemalou měrou přispěl Marty Stuart a v legendární písni „Mamma’s Hungry Eyes“ připojila svůj hlas Alison Krauss.

Shooter Jennings: Wolf
Syn Waylona Jenningse řečený Shooter poslouchal v dětství nejen country, ale také řízný rock Led Zeppelin či Guns n’ Roses. Na svém novém albu Wolf (svém třetím studiovém) opět nešetří žádnou z těchto ingrediencí. Pro ortodoxního posluchače country mohou být některé jeho songy za hranicí, ke které je ochoten zajít, pro jiného hudební lahůdkou. Na albu je i velice vydařená předělávka Knopflerovy písně „Walk Of Life“.

Miranda Lambert: Crazy Ex-Girlfriend
Pod líbeznou tvářičkou se skrývá zpěvačka – dračice. Na skvělém albu „Crazy Ex-Grilfriend“ dokazuje Miranda Lambert, jeden z nedávných objevů na poli současné country, svůj skladatelský talent a výběrem písní „Dry Town“ (autorů Gillian Welch a Davida Rowlingse) a „Getting Ready“ (z čerstvého alba Patty Griffin) i vytříbený vkus. A je mi úplně jedno, zdali Miranda svoji roli drsňačky bezezbytku cítí, nebo jenom hraje, protože její písně mě dostávají na první poslech.

Brad Paisley: 5th Gear
Na albech Brada Paisleyho je vždy co obdivovat – muzikantský nadhled, vtip i šťavnatý zvuk. Novinku 5th Gear velice výstižně charakterizuje úvodní song „All I Wanted Was a Car“. Pod zdánlivě jednoduše vyhlížející slupkou Paisleyho písniček se opět skrývá neuvěřitelné množství aranžérských fíglů a instrumentálních kouzel. Jako jeden z mála ze současných countrymanů si dokázal vytvořit svůj vlastní sound – zaslechnete-li nahrávku, která zní jako by byla od Brada Paisleyho, můžete mít prakticky stoprocentní jistotu, že je v ní namočený právě on.

Robert Plant & Alison Krauss: Raising Sand
Jeden z nejpozoruhodnějších projektů loňského roku. Spojení rockového veterána s bluegrassovou královnou vzbuzovalo zpočátku mezi mnoha jejich fanoušky nedůvěru. Výsledek ale předčil očekávání. Jedním z mnoha příkladů, jak báječně to Robertovi a Alison spolu ladí, je předělávka písně „Gone, Gone, Gone (Done Moved On)“ z repertoáru Everly Brothers. Zajímavou, obsáhlou a výstižnou recenzi si můžete přečíst na http://www.world-music.cz/content.php?akce=view_review&idrev=643.

Porter Wagoner: Wagonmaster
Když se vloni 28. října ve věku osmdesáti let odebral do countryového nebe Porter Wagoner, zanechal po sobě dlouhou řadu nahrávek i krásných vzpomínek. Jednou z posledních zůstane album Wagonmaster, plné nádherných písniček v duchu staré dobré country. Nahrávky v sobě mají navíc cosi magického a neopakovatelného. Za zmínku stojí i producentský, autorský a muzikantský podíl Marty Stuarta na této desce.

Lucinda Williams: West
Přestože se Lucinda Williams pohybuje na hudební scéně již celá tři desetiletí, je West jejím teprve osmým studiovým albem. A stejně jako ve všech předcházejících případech se i nyní jedná o počin mimořádný. Album je velice osobní – například „Mama You Sweet“ věnovala své zemřelé matce. I v dalších písních se pozoruhodně snoubí zármutek a zklamání s vírou v lepší příští. Přehledný, průzračný a místy hutnější rockový zvuk k trpkému projevu zpěvačky sedne dokonale.

Dwight Yoakam: Dwight Sings Buck
Že Dwighta Yoakama ovlivnily sound písniček i zpěv Bucka Owense, je obecně známo. Nikoho tedy nejspíš nepřekvapilo, že natočil album písní svého vzoru a nedávno zemřelého přítele (Buck Owens skonal v březnu 2006). Jsou přinejmenším dva dobré důvody, proč si toto album alespoň poslechnout: Dwight Yoakam a Buck Owens. Yoakamovo současné pojetí Owensova bakersfieldského soundu navíc oplývá kouzlem, kterému je snadné podlehnout.