„Až Tom Jones přijde o svůj hlas, Bruce Willis nebude mít čas / Jsem tady já, jak býval jsem dřív…“ zpívá v úvodu svého nového alba Oči koní Václav Neckář. Mnohý z jeho dávných příznivců nepochybně zajásá a zpozorní: Vždyť poslední řadové album tohoto přesvědčivého interpreta podmanivých balad i ostrých rockových písní (na občasné úlety do světa podbízivého komerčního popu raději zapomeňme) vyšlo v roce 1988. Od té doby byl Václav Neckář k slyšení a vidění stále méně a méně, a jen občasné reedice jeho starších alb nám připomínaly jeho jedinečnou osobnost. Je velmi sympatické, že Oči koní přinášejí Václava Neckáře především tak, jak ho známe a máme patrně nejraději: v baladických písních, plných nostalgie, ve kterých nicméně občas probleskne špetka humoru i sebeironie. Mezi novými nahrávkami jsou i svižnější rockové až taneční kousky, ale vše podstatné se odehrává právě v baladách.
Václav Neckář to neměl v posledních letech vůbec lehké. Z natočení nového alba před třemi lety sešlo kvůli povodním, vážné zdravotní problémy dokonce přímo ohrožovaly jeho život. Když teď zpívá texty svého přítele Zdeňka Rytíře (a slova písní jsou na tomhle albu velmi podstatná), nejedná se o žádný klam ani lež. Příběhům na téhle desce lze zkrátka věřit. Zdeněk Rytíř je mistr zkratky a dokáže několika krátkými verši vyjádřit co by se jinému nevešlo do celé písně: „Včerejší chlápek / Kdo ho teď zná / Někdo mi říká / Že jsem to já“ (Včerejší). S nadhledem umí ale vykouzlit i verše takřka „hlasovské“, viz třeba v „latinsko-americky“ laděném Zloději koní: „Dej mi sůl a půlku citrusu / Budem pít pálenku z kaktusů / Plný stůl a spousty krásných žen / Ze Sierry…“
Společným tématem písní jsou koně, ale album není zdaleka monotématické. Původně se prý mělo jmenovat O koních a lidech – tento název by vyjadřoval obsah i náladu alba velmi trefně. Budete-li například pozorně poslouchat píseň Můj Taxis (věnovanou koni Avalonovi), zjistíte, že nepojednává jen o překážkách v koňských dostizích ale i o těžce překonatelných překážkách v životě lidí (Život je dlouhý závod / Celoživotní steeple chase / Proutí hráz a pády / I na mě v něm číhá můj… / Můj Taxis).
Ne všechny písně jsou úplně nové. Titulní Oči koní jsou od Petra Spáleného (text Josef Fousek), Seno a stáj budou mnozí znát z filmu Smrt v sedle, Modrá z džín pochází z repertoáru Michala Tučného (jedná se o jednu z nemnoha písní, ke kterým Michal Tučný napsal hudbu i text). Na album byla také zařazena i jedna píseň napsaná hodně dávno. Perla, která album uzavírá, byla nahrána v roce 1983 (původní nahrávka vyšla v roce 1971), mezi ostatní písničky ale přirozeně zapadá a zcela právem není označena jako bonus. Je to dáno nejen samotným námětem, ale také zvukem většiny nových nahrávek. Skupina Bacily, která Václava Neckáře doprovází už dlouhá léta, zní podobně jako v dobách zpěvákovy největší slávy. Vůdčí osobnosti kapely Jan Neckář a Ota Petřina zde neexperimentují a nesnaží se být za každou cenu moderní. Mírně archaický zvuk nahrávek má svoje nepopiratelné kouzlo a nostalgicky vrací posluchače o pěknou řádku let zpátky. Jen v několika případech mi přijde hudební pojetí poněkud nestravitelné. Zejména diskotékově dusající doprovod v Tak pojď domů je pro mě za hranicí snesitelnosti a Bezstarostná jízda s vydařeným textem Pavla Žišky (pominu-li za uši tahající obrat „oči pálejí“) na tom z mého pohledu není o mnoho lépe.
Album Oči koní není cédéčko na jeden poslech. Napoprvé vám leccos z textů může uniknout, tempo některých balad (například Modrá z džín) se může zdát příliš rozvleklé, doprovod jevit jako nepříliš invenční. Při opakovaném poslechu ale postupně shledáte, že vše na albu má svůj vnitřní řád a význam. No a i kdyby vás album nechytlo ani po několika pokusech, věřím, že budete se mnou souhlasit přinejmenším v tom, že Václav Neckář zůstal sám sebou a že natočil mimořádně upřímnou a poctivou desku.
Václav Neckář: Oči koní
Supraphon, 2005
Jsem tady já * Včerejší * Oči koní * Modrá z džín * Tak pojď domů * Píseň pro jockeye * Óda na koně * Seno a stáj * Plavení koní * Bezstarostná jízda * Můj Taxis * Zloději koní * Perla
