Od přelomového roku 2001, kdy Čechomor získal tři ceny Anděl – jako skupina roku, za album Proměny i za stejnojmennou skladbu – uplynula tři léta. Čechomor mezitím koncertoval s Collegiem českých filharmoniků, vydal koncertní DVD, oslavil 15 let své existence, přijal nového bubeníka a připravil své nové CD, jehož natáčení se v těchto dnech blíží do finále.
Album Co sa stalo nové, které vychází 16. května 2005, čerpá – podobně jako dosavadní tvorba skupiny – ze starých lidových zpěvníků, ale od předešlých desek se podstatně liší. Nová deska uvádí česko-moravské kořeny Čechomoru do evropského kontextu, objevuje souvislosti mezi křehkým světem našich lidových písniček a hudebním slovníkem spřízněných kultur. Na albu hostují dva z účinkujících festivalu Womad Praha 2000 – irský zpěvák Iarla O´Lionaird a japonský hráč na bubny taiko a flétnu šakuhači, Joji Hirota.
„Všech 15 písní z alba pochází ze sbírek Františka Bartoše, Františka Sušila, jsou tam i slovenské balady, někdy jsme použili původní text, který jsme opatřili naší melodií,“ vysvětluje Karel Holas. „V té hudbě je velká síla, určitě má šanci všude, kde je publikum otevřené stylům odjinud: v Anglii, Španělsku, Francii, Německu. Já mám už dlouho rád muziku z Irska. A protože jsme chtěli udělat písničku v angličtině a sami anglicky nezpíváme, rozhodli jsme se přizvat zpěváka, který tu řeč ovládá. Nakonec to dopadlo tak, že náš irský host Iarla O´Lionaird nazpíval původně moravskou píseň Martínek v irské galštině.“
A jakou roli získal japonský host? „Taiko jsou samurajské bubny a proto hrají ve vojenské písničce, což je titulní skladba, Co se stalo nové, v tej brezovskej hore… A v písni Malovaný kostel z Valašska, kraje ovčáků a osadníků z Východu, hraje Joji Hirota na japonskou flétnu šakuhači.“
Britský producent Ben Mandelson si v poslední době na nedostatek práce opravdu nemůže stěžovat. Před prací na novém albu Čechomoru vyprodukoval desku etno-punkové kapely Yat-Kha ze sibiřské Tuvy a od května začíná pracovat na novém albu romského trumpetisty Bobana MarkoviĆe. Mandelson je také spoluzakladatelem veletrhu Womex, k jeho dřívějším projektům patří nahrávky z Afriky, Asie, alba Billyho Bragga a finské skupiny Värttinä. „O české hudbě jsem získal představu už dříve: mám doma alba Leoše Janáčka, Ivy Bittové, Idy Kelarové. Čechomor disponuje průrazným, nosným zpěvem, líbí se mi jak zní dohromady housle s cellem, slyším v tom hudbu z vesnic i hor, ten rytmus mi připomíná, když jsem natáčel s finskou skupinou Värttinä, oni to dělají podobně, jejich hudba je rozdrobena do malých rytmických jednotek, zní to hodně tajemně, ale přitom to dává smysl.“
„Album jsme si mohli produkovat sami jako předešlé desky, ale tentokrát jsme chtěli získat odstup,“ říká Karel. „Ben nám nabízí alternativy, nechá nás vybírat, ta spolupráce probíhá, jako když listuješ v jídelním lístku. Ben má zkušenosti z celého světa a otevřel nám úplně novou cestu.“ Do studia Sono si přinesl i některé nástroje ze své obsáhlé sbírky: bouzouki, barytonové housle, steel-kytaru.
„Práce se zahraničními producenty je jiná v tom, že mají větší zkušenost,“ dodává zvukař Petr Kovanda ze studia Sono. „Ben pracoval hodně na Balkáně, tam jsou specifické nástroje, každý z nich se jinak snímá, má jiný zvuk.“