„Hallo, I´m Johnny Cash!“, pak na zlomek vteřiny ticho – přesně tak, jak o to obecenstvo požádal konferenciér Hugh Cherry – ohromující řev, první takty elektrické kytary Luthera Perkinse a píseň FOLSOM PRISON BLUES dýchající žhavou a ztěží opakovatelnou atmosférou. To je začátek pravděpodobně nejproslulejší desky Johnnyho Cashe. Tato deska pro Cashe znamenala velkolepý návrat mezi posluchače a zajistila mu nesmrtelnost snad ve všech síních slávy po celém světě.
Cash, který začal nahrávat ve studiu společnosti Sun ve druhé polovině padesátých let, měl před sebou dva sny – natočit gospelové album a zaznamenat neopakovatelnou atmosféru živého koncertu. První se mu splnil přestupem pod křídla gramofonové firmy Columbia Records v roce 1959, ale ten druhý na sebe nechal čekat ještě téměř deset let.Cash nejprve hledal obecenstvo, které by bylo schopné vytvořit tu správnou horkou atmosféru pro takový projekt. Byla to právě píseň FOLSOM PRISON BLUES, která v roce 1957 zaujala pozornost trestanců Huntsvillské věznice v Texasu.
Každý rok tam vězňům pořádali rodeo a tenkrát se vedení věznice rozhodlo jim tam pozvat nějakého interpreta. Volba padla na Johnnyho Cashe. Potom, co se tehdy strhla hrozná bouřka a vyřadila Perkinsův zesilovač i kontrabas Marshalla Granta z provozu, musel Cash to představení dohrát jen sám s kytarou. Vězni však byli nadšeni a tak pozvání na vystupování v dalších věznicích na sebe nedala dlouho čekat.
Nedlouho potom si Cash uvědomil, že pro živou nahrávku našel to správné obecenstvo a snažil se o tom přesvědčit producenty. Ti však neměli dost odvahy a považovali takový projekt za riskantní. Cash tedy musel počkat několik let, až si ho všiml Bob Johnston, který měl za sebou produkci nejslavnějších alb Boba Dylana, a představa pořídit živou nahrávku přímo ve zdech nápravného zařízení ho přímo nadchla. Pomohl mu i samotný Cash, kterému se za nemalé pomoci jeho nejbližších podařilo se zbavit několikaleté sžírající a zničující závislosti na amfetaminech a byl plný energie a nadšení do další práce. Nakonec bylo za přispění reverenda Gressetta pro nahrávku vybráno vězení v městečku Folsom.
Zde si nemohu odpustit malou poznámku. Velice často se v souvislosti s četnými Cashovy koncerty ve věznicích a mnoha jeho písněmi s vězeňskou tematikou soudí, že i on seděl za mřížemi (objevilo se to i v článku, který vyšel minulý rok v Lidových novinách). To se nezakládá na pravdě. Johnny Cash nikdy odsouzený nebyl.
Ve skutečnosti strávil z různých důvodů za zdmi nápravných zařízení přesně sedm nocí a to vždy na jiném místě a v jiné době, ve všech případech v souvislosti s již zmiňovanou závislostí na amfetaminech. To ale jen na okraj.
„Johnny Cash ve Folsomské věznici byla první deska ´country´, kterou jsem vydržel poslouchat od začátku až do konce,“ říká s typickou nadsázkou představitel současné progresivní větve country hudby Steve Earle. Přesně tím v krátkosti vystihl skutečnost, že toto album nebylo jen pochoutkou pro ortodoxní vyznavače zmiňovaného žánru, ale svou kvalitou a opravdovostí dokázalo oslovit posluchače i jiných oblastí. V žádném případě tomu tak nebylo proto, že by se Cash chtěl podřídit vkusu z hlediska komerce, naopak to byl jeden z těch vzácných příkladů, kdy trh se podřídil kvalitě.
Na albu nalezneme velké a téměř povinné hity z Cashovy předchozí kariéry jako již zmiňovanou FOLSOM PRISON BLUES / BLUES O FOLSOMSKÉ VĚZNICI, I STILL MISS SOMEONE / STÁLE MI NĚKDO SCHÁZÍ, ORANGE BLOSSOM SPECIAL / RYCHLÍK POMERANČOVÉHO KVĚTU, v té době současný duet s June Carterovou JACKSON, ale i písně méně známé. Většinu z nich Cash volil tak, aby k nim vězni mohli mít vztah. Dokonce zde poprvé na Cashových deskách najdeme i blok skladeb hraných v komorní atmosféře jen s kytarou, od THE LONG BLACK VEIL / DLOUHÝ ČERNÝ ZÁVOJ přes vážné skladby jako SEND A PICTURE OF MOTHER / POŠLI MI OBRÁZEK MÁMY a THE WALL / ZEĎ po humorně laděné DIRTY OLD EGG-SUCKING DOG / STAREJ ŠPINAVEJ PES, CO VYCUCÁVAL VAJÍČKA a FLUSHED FROM THE BEDROOM OF YOUR HEART / VYPLAVILA JSI MĚ Z KOUPELNY SVÉHO SRDCE.
K podobnému stylu se pak vrátil až po desítkách let na tolik úspěšném a ceněném albu
American Recordings / Americké nahrávky. Na závěr desky si pak Cash schoval překvapení, ale ať nám o tom raděj poví on sám prostřednictvím své knihy Muž v černém.

Právě jsem se chystal do postele, když na mě zaklepal reverend Gressett. Jakmile jsem otevřel, vrazil mi do ruky magnetofonový pásek. „Vím, že toho máš v hlavě až dost,“ řekl omluvně. „Ale byla by věčná škoda, kdybych tě nepožádal si tuhle písničku ještě teď v noci přehrát.“
„Teď v noci?“ zeptal jsem se ospale.
„Teď v noci,“ přikývl. „Dobrou.“ Na krabičce stálo jméno Glen Sherley. Byl vězněm ve Folsomu. Skladba se jmenovala GREYSTONE CHAPEL / KAPLE Z ŠEDÝHO KAMENÍ a byla to píseň o vězeňské kapli. Hrál jsem si ji, než jsem šel spát, celou hodinu stále dokola. (…)
Ukázali mi Glena Sherleyho. Seděl v první řadě, tleskal a smál se spolu s ostatními.
„Tak,“ povídám. „Včera v noci, když už jsem byl skoro v posteli, mi reverend Gressett přines´ písničku, kterou napsal jeden z vás“. Sklouznul jsem pohledem na Glena Sherleyho. Neměl ani potuchy.
„Je to pro mě jedna z nezávažnějších písní, co jsem kdy slyšel,“ pokračoval jsem:
„Ta písnička má v sobě naději. Naději, kterou mnozí z vás potřebujou. Chtěl bych poděkovat Glenovi Sherleymu za to, že mi tu skvělou písničku poslal. Glene, jestli nemáš nic proti tomu, my tu tvoji písničku teď zkusíme zahrát.“
Nejprve zrudnul a otevřel ústa, pak pomalu zblednul. Před koncem písničky už plakal. Konečně dosáhl toho, že měl na něčem svůj podíl. Po třinácti letech ve vězení.

Máme tu ve Folsomu kapli z šedýho kamení.
Dům víry v tomhle doupěti hříchu.
Asi byste si nemysleli, že tady ve Folsomu má Bůh svůj kout.
Ale on přinesl spásu do duše už nejednoho ztracenýho muže.

Tam, za vězeňskou zdí může moje tělo dlít.
Ale to Bůh duši mou osvobodil.“

Na závěr jsem si nechal úryvky z textu, kterým Cash toto album doprovodil. Pro zvýraznění jeho autentičnosti je tam na rubové straně obalu ponechán v rukopise.

Kultura staletí se rozbije na kousky se zaklapnutím cely za vámi. Život venku za vašimi zády okamžitě ztrácí svou realitu. Přestáváte se starat o jeho existenci. Vše, co s sebou máte, jsou holé instinkty zvířete. Za mřížemi, zamčeni před společností, jste napravováni a převychováváni tak, abyste v rámci programu izolace a potrestání litovali svých chyb a až vás propustí, odešli do světa, o kterém se domníváte, že vás očekává a že vám odpustí. Ale může to fungovat? Vně vaší cely je zeď. Za touto zdí je zeď další. Je vysoká dvacet pět stop a její žulové bloky jdou dál osm stop pod zem. Víte, že jste tu, abyste tu zůstali a z nějakého důvodu se snažíte přežít a úplně nezblbnout.
Poslouchejte pozorně toto album a v pozadí uslyšíte kovový zvuk dveří, řezavý hlas píšťalky a řev chlapů – dokonce smích chlapů, kteří se skoro už zapomněli smát.

Johnny Cash At Folsom Prison
Skladby: Folsom Prison Blues – Busted * – Dark As The Dungeon – I Still Miss Someone – Cocaine Blues – 25 Minutes To Go – Orange Blossom Special – The Long Black Veil – Send A Picture Of Mother – The Wall – Dirty Old Egg-Suckin´ Dog – Flushed From The Bathroom Of Your Heart – Joe Bean * – Jackson (s June Carterovou) – Give My Love To Rose (s June Carterovou) – I Got Stripes – The Legend Of John Henry´s Hammer * – Green, Green Grass Of Home – Greystone Chapel

Obsazení: Johnny Cash – zpěv a kytara, June Carterová – zpěv, Marshall Grant – basová kytara, W. S. Holland – bicí, Luther Perkins – elektrická kytara, Carl Perkins – elektrická kytara, Carter Family – vokály, Statler Brothers – vokály

Produkce: Bob Johnson

Natočeno živě při koncertu ve Folsomské věznici 13. ledna 1968.
Původně vydáno na LP Columbia Records CS-9639 v červenci 1968.
* Písně označené hvězdičkou byly vydány až na reedici alba na CD Columbia/Legacy 495244-2 v roce 1999, která obsahuje nezkrácený a necenzurovaný záznam koncertu