Tři výrazní představitelé mladé písničkářské generace – Ivo Cicvárek, Žofie Kabelková a Marcel Kříž – spojili své síly a za přispění přátel přivedli na svět „Panoptikum“. Jedná se o poměrně hodně neobvyklé album nabízející osobitý pohled na svět, který nás obklopuje, s mnoha jeho bizarnostmi a grotesknostmi. I díky žánrové pestrosti (či spíše přímo bezbřehosti) „Panoptikum“ patří k albům, která by neměla uniknout vaší pozornosti.
Dávno pryč je doba, kdy písničkáři si vystačili jen se svou kytarou a experimentování se zvukem nahrávek a neobvyklými nástroji bylo považováno málem za kacířské. Na „Panoptiku“ se potkáte nejen s folkem, rockem a blues, ale své místo tu mají i šanson, jazz a alternativa. Vedle klasických nástrojů – kytar, fléten, violoncella nebo téměř všudypřítomného kontrabasu, zazní třeba indiánský buben, bambusová flétna a dokonce i samplované zvuky. Nic z toho není užito samoúčelně, výsledkem je velice pestrý zvuk, dotvářející náladu a podporující dramatičnost jednotlivých písní.
Zcela logicky se nabízí otázka, jakým dílem přispěli ke zdaru celého projektu jednotliví písničkáři. Nejvíce zásluh si zákonitě připsal Ivo Cicvárek. Jako muzikant je nejzkušenější, má za sebou dvě vydaná alba (Vidět víc – 2000, V letadle – 2002), je vyzrálým a invenčním textařem a aranžérem. Výrazný autorský podíl má i Marcel Kříž. Žofie Kabelková jako autorka přidala k dobrému pouze dvě skladby, ale rozhodně není na albu jen „do počtu“. Dokonce si troufám tvrdit, že její účast je pro zdar celého projektu zcela zásadní. Jako interpretka totiž často převyšuje své mužské kolegy a svým civilním a přirozeným projevem dokáže vtělit slovům více opravdovosti, než přehnaně afektovaný Marcel Kříž a místy zbytečně ukřičený Ivo Cicvárek („Fanatikům“).
Na albu se střídají nejen interpreti, ale také výborná i slabší místa. K vrcholům patří písně v podání Žofie Kabelkové. Lehce najjazlé „Blues o pohřbu Libora M.“, střídmě zaranžovaný „Podivnej valčík“ i alternativně rockové „Prostorem“ ukazují cestu, po které by Žofie mohla dojít hodně daleko. Z písní Cicvárkových mě zaujaly zejména „Listopad“ s hapkovsky pojatým refrénem a rocková „Litovel“. Písně v podání debutujícího Marcela Kříže mě oslovily bohužel o něco méně. Jeho zpěv osciluje někde mezi Jaroslavem Ježkem (Čp. 8) a Vlastou Třešňákem a řekl bych, že tu svoji správnou polohu teprve hledá. Občas navíc svým zbytečně emotivním projevem bezděčně odhaluje „hlušší“ místa v textech. Příkladem budiž nedotažená a nepřesvědčivá „Z novin bezpečnýho města“. Přesto třeba v písni „Ingrid“ ukazuje, že jako textař dokáže vykouzlit i dílko kompaktní a působivé.
Protagonisté alba se vzájemně podporují i muzikantsky. A když si nevystačí Ivo Cicvárek s klavírem, akordeonem a akustickou kytarou, Marcel Kříž s elektrickou kytarou a Žofie Kabelková s kytarou, vypomohou přátelé. Vedle Cicvárkových kolegyň z kapely „Oko“ Jany Havlové (violoncello) a Petry Klementové (různé flétny) jsou nejvíce slyšet kontrabas Petra Pospíšila, trubka Huberta Ratschkera a zejména rázné bicí Luboše Pavlíka, bez nichž si některé písně nelze vůbec představit.
Ponurosti a temným náladám, které na albu převažují, odpovídá i obal alba. Vytvořil ho Radim Jurda a ráz písní se mu podařilo vystihnout znamenitě. I graficky je obal zpracován velice nápaditě. Informace jsou podrobné, u žádné písně nechybí text ani výčet zúčastněných muzikantů. A pokud chcete vědět ještě více, stačí mrknout na internet. Webové stránky projektu naleznete na adrese http://www.panoptikum-music.com. Dozvíte se z nich o jednotlivých muzikantech, o historii celého projektu i spoustu dalšího.
Přes určité výhrady mohu „Panoptikum“ určitě doporučit. Ta svá místečka totiž na něm nalezne téměř každý.

Ivo Cicvárek, Žofie Kabelková a Marcel Kříž – Panoptikum
Indies Records, 2005
Fanatikům * On a ona * Blues o pohřbu Libora M. * Vítr * Modrý z nebe * Z novin bezpečnýho města * Listopad * Potichu * Ostrava 23’15“ * Litovel * Podivnej valčík * Ingrid * Hory * Prostorem * Kolotoč