Kdo dobře zná Pavla Bobka, nečeká ani v nejmenším, že by se na jeho novém albu mělo dít cokoli převratného. Pavel Bobek nikdy nebyl (s výjimkou svého rock’n’rollového mládí) přehnaně progresivní, provokativní nebo tím či oním způsobem neobvyklý. Zpíval povětšinou převzaté skladby v duchu „klasické moderní country“, občas zabrousil ke svému zamilovanému rock’n’rollu. Zkrátka muž, který nikdy nebyl nějak zvlášť in. Jeho písničky ale znějí okolo nás už dlouhou řádku let a je pozoruhodné, že vůbec nestárnou. Je až neuvěřitelné, že album Veď mě dál cesto, má, kterým otevřel svoji sólovou albovou diskografii, bylo natočeno v dubnu roku 1975, tedy právě před celými 30 lety.

Pavel Bobek nikdy nepatřil k písničkářům v pravém slova smyslu – tedy mezi autory melodií nebo textů, vždy ale byl jedinečným interpretem s vytříbeným vkusem a nesmírným citem pro podání písní. Trvale kladl veliký důraz na kvalitní a svému naturelu slušící texty. Téměř neomylně sahal do pokladnice americké country (někdy i folku a rocku) a za textařského přispění svých přátel se mu dařilo vytvářet nestárnoucí české verze slavných evergreenů i písní v našich končinách méně známých.

Není tedy příliš divu, že jsem se na tucet nových písniček Pavla Bobka velice těšil. Zároveň jsem se ale taky trochu obával, jak se se svými přibývajícími léty dnes již sedmašedesátiletý Bobek vyrovná interpretačně i výběrem repertoáru. Nutno říct, že již první poslech mé obavy zcela rozptýlil.

Nebudu určitě sám, když si troufnu některé z nahrávek nového alba zařadit mezi ty vůbec nejvydařenější v celé jeho kariéře. Jedním z vrcholů je pro mě duet Mé září, ve kterém se Bobkův mírně posmutnělý projev potkává s mnohem mladší a křišťálově křehkou Katkou García. Výsledný dojem z této, ve své podstatě folkové písně, je snad ještě silnější než vyznění verze původní. A to ji autorka Rosanne Cash nazpívala přímo se svým otcem Johnny Cashem (mimochodem šlo o jednu z jeho posledních nahrávek vůbec). Irské aranžmá Luboše Maliny s jeho náladotvornou penny whistle dodává této písni rozměr téměř až mystický. Velký podíl na téhle parádě má i obrazný text Roberta Křesťana („Ve ztemnělých pokojích a dávných vzpomínkách, hoří svíčky z dětských let a padá zlatý prach…“).

I další perly alba se nesou ve spíše pozvolném a nostalgickém duchu: Starší píseň Petra Spáleného Písmeno N sedne Bobkovi naprosto dokonale a kdo nepoleví s pozorností při poslechu desky, narazí v úplném závěru na nádherné zpracování skladby z repertoáru Franka Sinatry, více než šedesát let starou písničku Nature Boy – Kluk s tváří mou. Střídmé aranžmá kontrabasu, piana a klarinetu, poněkud vybočující z „country“ zvuku předcházejících písniček, dodává tomuhle „ohlédnutí za životem“ atmosféru více než pozoruhodnou.

Příjemné je, že ani další z celkového počtu dvanácti písní tu nejsou jen do počtu. Pavel Bobek několikrát sáhl k písním dokonale prověřeným časem. Najdeme tu klasické kousky z repertoáru Hanka Locklina, Rogera Millera i Jerry Lee Lewise, které se dočkaly bezpočtu nejrůznějších verzí. Přesto jsou pojaty invenčně a nudit vás ani trochu nebudou. V případě písničky Zase vyhráváš mi dokonce chvíli trvalo, než jsem v ní odhalil You Win Again od Hanka Williamse Sr. Nelze ale také opomenout jednu úplnou novinku, titulní píseň alba, kterou těsně před svou tragickou smrtí napsal zpěvák Karel Zich. Textařsky se na této skladbě podílel Zdeněk Rytíř a opět zde potvrdil své kvality a nebývalou schopnost „ušít“ text na míru interpretovi (…Říká mi v zrcadle / Můj věrný stín / Muž, který nikdy nebyl in). Z jeho pera pochází ještě šest dalších, vesměs výborných textů. Kromě již zmíněných textařů přispěli svojí troškou do mlýna také Mirek Černý a Vladimír Poštulka.

Namísto skupiny Miloše Nopa, jak tomu bylo u předcházejících Bobkových projektů, se natáčení alba účastnili muzikanti z Druhé trávy a jejich přátelé. Ne poprvé si s nimi zahrál i významný zámořský host, proslulý hráč na foukací harmoniku, Charlie McCoy. Ve skladbě Horký léto v City (Summer In the City) si s Pavlem Bobkem také zazpíval. V duetech se vedle Pavla Bobka objevily dvě velké dámy naší populární hudby – Marie Rottrová a Yvonne Přenosilová. Všichni zúčastnění muzikanti odvedli obrovský kus práce a přispěli nemalou měrou ke zdaru celého projektu. Pod produkcí Luboše Maliny (před třemi lety se podobně záslužně podepsal pod album Wabiho Daňka Nech svět, ať se točí dál) tak vzniklo velmi pestré album, jedno z nejlepších v naší country za mnoho posledních let. Kromě klasické country však cédéčko nabízí i písně countryově-folkové (Mé září), téměř rockové (Muž, který nikdy nebyl in), western-swingové (To za mě říká Whiskey, já ne) či jazzově-popové (Kluk s tváří mou). Všechno je s velkým citem pečlivě odměřeno a vyváženo. Na ploše necelých čtyřiceti minut se tak k posluchači dostává tolika hudebních chutí a vůní, jako na málokterém, podstatně nadupanějším titulu.

Jistěže by se našly i drobné vady na kráse. Třeba v rockově rozjeté písni Horký léto v City byl Bobkův pěvecký part při závěrečném míchání poskládán tak, že působí trochu jako ne zcela dokonale sestavené puzzle. Oproti tomu je zpěv Charlieho McCoye daleko přirozenější a zaujme svým dokonalým frázováním. U duetů s Marií Rottrovou a Yvonne Přenosilovou jsem po několikanásobném poslechu zpozoroval u sebe jistou tendenci přeskakovat na následující skladbu (Mé září), což lze ale nejspíše připsat její skutečné mimořádnosti, než nějakým nedostatkům zmíněných písní. To, co mě ale skutečně zprudilo s písničkami přímo nesouvisí. Závěrečná stránka jinak přehledně, pečlivě a vkusně zpracovaného bookletu obsahuje něco, dle mého soudu naprosto nepatřičného – odpudivou reklamu neméně odpudivého periodika – Blesku. Nad obrázkem miminka se skví nápis: „Jeden z mála lidí, který dnes nečetl Blesk.“ Jediné, co mě v téhle souvislosti napadá a co přítomnost reklamy svým způsobem ospravedlňuje, že tenhle malý človíček vlastně taky není vůbec „in“.

Nezbývá tedy než se těšit z nových písniček, které Pavel Bobek přináší svým příznivcům. Jste-li spokojenými majiteli některého z předcházejících interpretových alb, mohu vám zaručit, že album Muž, který nikdy nebyl in, vás určitě nezklame.

Pavel Bobek: Muž, který nikdy nebyl in
Brothers Records, 2005
Muž, který nikdy nebyl in * Písmeno N * Horký léto v City * Jen ty jsi mou spásou * Znáš mě nejlíp * Mluv jen o nás * Mé září * V očích mužů a žen * Chtěl bych mít polštář, na němž sníváš * Zas vyhráváš * To za mě říká whiskey, já ne * Kluk s tváří mou