Jedna z vůdčích osobností slavného hudebního hnutí nashvillských psanců, zpěvák Waylon Jennings, patří k nejvýraznějším osobnostem americké countryové scény. Waylon se narodil 15. června 1937 v rodině drobného zemědělce a řidiče kamionů v texaském Littlefieldu.
   Již v raném dětství získal základy ve hře na kytaru a ve svých dvanácti letech již působil jako diskžokej místní rozhlasové stanice. V tomto povolání pokračoval i po svém příchodu do Lubbocku, kde se v roce 1958 jako rozhlasový diskžokej setkal s tehdejší rokenrolovou hvězdou Buddym Hollym, který mu nabídl post baskytaristy ve své doprovodné skupině. V lednu 1959 pak Waylon jen náhodou unikl smrti, když přenechal svoji letenku v Buddyho letadle rokenrolovému zpěvákovi Big Bopperovi. Letadlo s rokenrolovými hvězdami již na místo dalšího koncertního turné nedorazilo, společně s Hollym a Bopperem tehdy zahynula i další velká osobnost rokenrolu, zpěvák Ritchie Valens, kterého proslavila zejména nahrávka megahitu „La Bamba.“ Po Hollyho tragické smrti si Waylon myslel, že jeho hudební dráha již dál nemá smysl. Na hudební scéně se opět objevil až o čtyři roky později, kdy v arizonském Phoenixu začal vystupovat po místních hudebních klubech s vlastní doprovodnou kapelou The Waylors. Tam ho také objevil tehdejší šéf nashvillské pobočky vydavatelského gigantu RCA Chet Atkins, který mu nabídl smlouvu a zároveň vyprodukoval jeho debutové album Folk Country. Waylon se přestěhoval do Nashvillu, kde pod labelem nashvillské RCA nahrál celou řadu Top 10 singlů, mimojiné „(That’s What You Get) For Lovin‘ Me“ (1966), „Only Daddy That’ll Walk The Line“ (1968) nebo „The Taker“ (1970).
   Postupem času ho však začaly znechucovat praktiky nashvillských vydavatelů. Zlom v jeho produkci znamenalo album Ladies Love Outlaws. V roce 1972 nahrál další veleúspěšný hitparádový singl „Good Hearted Woman“ (u nás jako „Báječná ženská“ v repertoáru Michala Tučného) a jeho účast na horních příčkách zámořské country hitparády pokračovala i se singly „Sweet Dream Woman,“ Pretend I Never Happened“ (oba 1972), „You Can Have Her“ a „You Ask Me To“ (oba 1973). Svůj hudební vývoj ještě zdůraznil svým dalším albem Honky Tonk Heroes, které vyšlo u RCA v roce 1973 a jehož převážná část pocházela z dílny tehdy ještě neznámého texaského autora Billy Joe Shavera. V tomto roce také Waylon nahrál „psaneckou hymnu“ „Are You Sure Hank Done It This Way?“ a na nashvillském sjezdu diskžokejů pak společně s Willie Nelsonem oficiálně představili program nového psaneckého hnutí.
   V roce 1976 vznikla pod labelem společnosti RCA unikátní kompilace – album Wanted: The Outlaws, které se mimojiné dostaly i mezi nominované projekty na titul Album roku. V tomto období Waylon zásoboval countryový žebříček jedním hitem za druhým: „Rainy Day Woman“ (1975), live verze „Good Hearted Woman“ (1975, společně s Willie Nelsonem), guet se svou manželkou Jessi Colterovou „Suspicous Minds“ (1976), „There Ain’t No Good Chain Gang“ (1978, společně s Johnny Cashem), „Just To Satisfy You“ (1982, s Willie Nelsonem), America (1984). V roce 1985 nahrál společně se svými psaneckým kolegy Willie Nelsonem, Krisem Kristoffersonem a Johnny Cashem unikátní album The Highwayman, jehož stejnojmenný singl je okamžitě katapultoval na první příčku zámořské country hitparády.
   Po příchodu do hudební stáje společnosti Epic Records v roce 1990 se však Waylonovy singly přestaly objevovat na hitparádových pozicích. Z jeho alb vydaných v devadestátých letech uveďme alespoň Too Dumb For New York City, Too Ugly For L.A. (1992) nebo jeden z jeho posledních projektů Closing In On The Fire.