Přelom roku bývá dobrou příležitostí k ohlédnutí zpět a zhodnocení událostí, které čas za uplynulých dvanácti měsíců přinesl. Hudebních alb, která mě v uplynulém roce zaujala, bylo snad více než jindy, přesto jsem se rozhodl provést určitou selekci a vybrat přesný tucet. Výsledkem je následující nesourodá směs, kterou spojuje snad jediné: o každém z uvedených alb lze říci, že je přinejmenším alespoň trochu country. Podotýkám, že v tomto článku jsem si nekladl za cíl vytvořit soupis toho nejlepšího, co vloni vzniklo. Protože se ale urodilo nemálo dobré muziky, rád bych touto cestou některé zajímavé hudební počiny připomenul.
Alba jsou uvedena v pořadí, v jakém během roku 2009 vyšla:
Justin Townes Earle – Midnight At The Movies
Když jsem v srpnu 2008 na festivalu v dánském Tonderu viděl a slyšel na koncertu Justina Townese Earla, měl jsem pocit, že tenhle mladý chlapík nejen přesně ví, jakou cestou v muzice jít, ale že má i tolik talentu, aby mohl úspěšně vystoupit ze stínu svého „kmotra“ Townese Van Zandta i neméně slavného otce Steve Earla. Album Midnight At The Movies nezklamalo ani v nejmenším. Přestože v písni Mama’s Eyes zpívá: „I am my father’s son…“, k muzice přistupuje zcela originálně a jeho směs namíchaná z hillbilly, honkytonku a klasického folku působí velice přesvědčivě a překvapivě současně. Mimochodem i Steve Earle vydal vloni velice vydařenou desku cover verzí nazvanou jednoduše podle svého dlouholetého přítele – Townes.
Neko Case – Middle Cyclone
Nebýt toho, že si rodiče (oba ukrajinského původu) nechali těsně před narozením dcery změnit původní příjmení Ševčenko, mohlo působit jméno dnešní hvězdy alternativní country a moderního folku Neko Case hodně nezvykle. Páté studiové album s provokujícím obalem a ještě neobvyklejším názvem Middle Cyclone přineslo Neko Case nejen velmi slušný komerční úspěch, ale také všeobecnou přízeň kritiky. Písně pojednávají místy až surrealisticky o propojení člověka a přírody i o mezilidských vztazích. Ke zdaru alba přispěla spoluúčast hudebně spřízněných muzikantů: členů kapel Calexico, Los Lobos a Giant Sand nebo písničkáře M. Warda.
The Flatlanders – Hills and Valleys
Tři vyhlášení country písničkáři z Texasu Joe Ely, Jimmie Dale Gilmore a Butch Hancock se čas od času sejdou a pod hlavičkou The Flatlanders vyrazí na turné případně nahrají nové album. Hned to první z roku 1972 je přivedlo mezi kultovní kapely žánru. Další následovalo až v roce 1990 a teprve po roce 2002 se countryoví veteráni začali ve studiu scházet o něco častěji. Na novince Hills and Valleys se jakoby se vše dobré, čím během čtyř desítek let na hudební scéně prošli, sečetlo. Písničky napsané povětšinou kolektivně ve trojici nabízejí působivé příběhy i aktuální témata amerického Jihu. Album produkoval Lloyd Maines, a tak asi nikoho příliš nepřekvapí účast hostující houslistky Martie Maguire z Dixie Chicks.
The Felice Brothers – Yonder Is The Clock
V tomto případě učiním výjimku. Pokud bych měl totiž ze svého „tuctu“ vybrat album mému srdci nejbližší, neváhal bych ani okamžik. Písně Felice Brothers mají totiž takové kouzlo a jsou natolik osobité, že se tihle sympatičtí chlapíci okamžitě zařadili mezi mé vůbec největší oblíbence. Bratři Ian, James a Simone Felice, které na kvintet doplňují Greg Farley a Christmas Clapton, hrají jako kdyby po dlouhém nočním jamování s Jimmie Rodgersem, Bobem Dylanem a Tomem Waitsem právě opustili hospodu a jali se venku na ulici hrát jen tak pro radost náhodným kolemjdoucím. Skutečnost není příliš vzdálená – první veřejná vystoupení kapely probíhala v newyorkském metru. Muzika je to syrová a drsná, přesto plná pozitivní energie. Tradičním představám o country hudbě se Felice Brothers vymykají natolik, že jejich zařazení mezi ostatní alba mé dvanáctky nemusí být leckomu po vůli. Přesto (nebo možná právě proto?) britští žurnalisté z BBC zvolili Yonder Is The Clock country deskou roku 2009.
George Strait – Twang
Jen málokdo z hvězd současné country dokáže držet kvalitu svých alb na tak vysoké úrovni jako George Strait. Kromě tradičně skvěle zazpívaných výtečných písní má Twang ale ještě jedno plus navíc – je neuvěřitelně pestré, plné snad všech hudebních příchutí, které může moderní country nabídnout. Třeba závěrečnou El Ray sí George Strait vypůjčil od písničkáře Jose Alfredo Jimenezee, mexického protějšku Woody Guthrieho, a pojal ji opravdu stylově. A mimochodem, album naznačuje i nástup velmi talentovaného autora – nádhernou skladbu Arkansas Dave, věnovanou památce Johnnyho Cashe, složil Georgeův syn Bubba.
Sarah Jarosz – Song Up in Her Head
Americká country má více mladých talentů, než jen blonďatou star Taylor Swift. Zpěvačka a virtuózní hráčka na mandolínu Sarah Jarosz, natočila svoji debutovou desku Song Up in Her Head ve věku necelých 18 let. Přestože jí v nahrávkách vypomáhají Jerry Douglas či Tim O’Brien, vše je naprosto v její režii. Až na dvě výjimky (jednou z nich je skvostný cover Song Up in Her Head od Toma Waitse) si veškeré písně napsala sama a album dokonce spoluprodukovala. Výsledek pohybující se na pomezí progresivního bluegrassu a alternativní country je bezpochyby jedním z nejlepších debutů za hodně dlouhou řádku let.
Brad Paisley – American Saturday Night
Jedním z ostrovů jistoty v záplavě komerční country hudby je Brad Paisley. Jeho písně i vystupování obsahují všechny atributy potřebné k úspěchu v šoubznysu, přesto se tomuto světu v mnohém vymyká. Preciznost, lehkost a vynalézavost, s jakou dokáže zahrát svá kytarová sóla, autorská invence, výtečné pěvecké dispozice, a zejména to, jak dokáže být za všech okolností „nad věcí“, z něj činí mimořádnou osobnost současné hudební scény. I když pokaždé očekávám, že nové album přinese vedle vyvážené směsi humoru a sentimentu i charakteristický zvuk doprovodné kapely a kytarovou ekvilibristiku hlavního protagonisty, vždycky mě omráčí způsob, s jakým nadhledem a lehkostí to vše Brad Paisley dokáže udělat. Nejinak je tomu i u alba American Saturday Night.
Levon Helm – Electric Dirt
Bubeník kapely The Band Levon Helm pokračuje ve šlépějích kapely, která pro žánr nazývaný „americana“ zůstane navždy jednou z nejzásadnějších. Na své předcházející album Dirt Farmer (2007) zařadil vedle sebe několik tradicionálů i písně Steve Earla a Carter Family. Na podobně starou americkou muzikou „ušpiněném“ Electric Dirt čerpá od autorů snad ještě různorodějších (mj. Muddy Waters, Jerry Garcia, Carter Stanley, Randy Newman), výsledkem je ale velice kompaktní kolekce bluesově a countryově orientovaných nahrávek. Je to zvláštní, jak nádherné mohou být u některých rockových muzikantů návraty ke „kořenům“.
Tanya Tucker – My Turn
Mezi alby, která nakonec do mého výběru těsně neprošla, bylo i Sing Chapter 1 zpěvačky Wynonny čerpající z countryových a bluesových standardů. Podobně jako Wynonna také Tanya Tucker na svém novém albu přináší dvanáct cover verzí léty prověřených hitů. K „historickému“ materiálu se ale postavila poněkud netypicky. Písně, které zvolila, totiž původně nazpívali mužští interpreti. Přesto výsledek nepůsobí ani v nejmenším nepatřičně. Nad vcelku konvenčním doprovodem studiové kapely zní Tanyin zpěv s nebývalou naléhavostí, zemitostí a téměř chlapskou drsností. Duet s Jimem Lauderdalem Love’s Gonna Live Here nebo závěrečná Haggardova Ramblin’ Fever asi nejlépe prezentují fakt, že po téměř čtyřiceti letech působení na scéně ztratil sice její hlas malinko na síle a znělosti, na druhé straně získal neuvěřitelnou schopnost okouzlit a uhranout.
Miranda Lambert – Revolution
I když třetí řadové album Mirandy Lambert „Revolution“ žádnou hudební revoluci nepřináší a výjimečnosti Crazy Ex-Girlfriend nedosahuje, pořád je ale ještě natolik dobré, že jsem měl hned od začátku jasno, že v mém tuctu chybět nebude. Pokud snad přeci v něčem překonává Revolution své předchůdce, pak určitě v množství energie, které chvílemi na posluchače doslova hrne a v ostře nabroušeném, místy až rockovém zvuku. Na většině písní se zpěvačka jako tradičně podílí i autorsky (drobně přispěl přítel Blake Shelton). Přesto mám pocit, že k vrcholům stejně jako minule patří tituly převzaté. Tentokráte sáhla Miranda do zpěvníků Julie Miller (Somewhere Trouble Don’t Go) a Johna Prinea (That’s the Way the World Goes Round).
Patty Loveless – Mountain Soul II
Mnohé z toho, co mě v uplynulém období v country hudbě zaujalo, hudebně vychází z časů pradávných nebo se po nich alespoň ohlíží. I countryová tradicionalistka Patty Loveless se pokusila vstoupit podruhé do téže řeky a albu Mountain Soul (z roku 2001) obstarala mladšího sourozence – Mountain Soul II. „Dvojka“ začíná nenápadnou a příjemnou verzí hitu Busted, klasikou od Harlana Howarda. S každou další písní ale jakoby se Patty Loveless vzdalovala civilizaci a stoupala kamsi do hor. Vrchol alba představují Friends of Gloryland a Children Of Abraham zpívané a cappella. Představují ten nejlepší důkaz, že duše starých songů jsou věčné. Dalším skvostem je závěrečná Diamond in My Crown vypůjčená od Emmylou Harris.
Rosanne Cash – The List
Informace, že Rosanne Cash chystá album složené z písní, které pro ni v jejích hudebních začátcích vybral otec Johnny jako prazáklad veškeré country hudby, zněla více než slibně. Rovněž ukázka I’m Movin‘ On uveřejněná na zpěvaččině webu naznačovala, že je na cestě cosi mimořádného. Album The List očekávání bezezbytku naplnilo. Rosanne Cash je zkrátka vynikající zpěvačka s nevšední schopností vložit do interpretace cosi jedinečně osobního. Dokazují to nejen naprosto dokonalé verze písní Miss The Mississippi And You od Jimmieho Rodgerse nebo She’s Got You z repertoáru Patsy Cline, ale i dalších devět counryových evergreenů. Album The List navíc nabízí i hvězdné hosty: Bruce Springsteena, Jeffa Tweedyho, Elvise Costella a Rufuse Wainwrighta.
Vybráno a dopsáno. Co dodat? Že teprve teď jsem se odhodlal podívat se, jak jsem vybíral v letech předcházejících a zda se náhodou neopakuji (vidím, že ano). Přiznám se, že píši také ze zcela zištných důvodů. Jako reakci na minulé články jsem totiž dostal i několik mailů s tipy na báječná cédéčka, která v daném časovém období vznikla a já o nich neměl nejmenšího tušení. Pokud tedy máte nějaké návrhy, jak výše uvedený přehled rozšířit, pošlete mi je i s krátkými komentáři na adresu evzen(tečka)muller(zavináč)countryworld(tečka)cz. Zrovna tak uvítám jakékoli připomínky k mému tuctu. Třeba se díky vám sejde dostatek materiálu na druhý díl tohoto článku. Přeji pěkný a úspěšný countryový rok 2010.
