Počátek roku bývá na novinky poměrně chudý. S podařenými alby se ale přesto poslední dobou doslova roztrhl pytel. A protože za většinou z nich stojí ženy, je tento článek věnován právě jim. Zajímavé je, že všechny dámy, o kterých tu bude řeč, si povětšinou píší hudbu i texty samy a ač mají hodně společného s country hudbou, ani jednu z nich nelze považovat za reprezentantku její tradiční větve.
Začátkem února vyšlo album Kanaďanky k. d. lang s názvem Watersheed. Zpívající autorka se pro tentokráte stala i producentkou alba, na které namíchala vydatnou, ale nadmíru působivou dávku melancholie. Líně se vlekoucí melodie oděla do tak pestrého a slušivého pop-country-jazzově alternativního hávu, že pokud se vám podaří proniknout pod povrch jejich skladeb, nebudete se nudit ani vteřinku. Jedinečný hlas této nekonvenční osobnosti vás spolehlivě všemi zamyšlenými i potemnělými zákoutími alba.
I další novinka je z Kanady. Nadaná písničkářka Kathleen Edwards natočila svoji třetí a zatím určitě nejlepší desku. Jmenuje se Asking For Flowers a přináší jedenáct písniček – od křehce folkových až po úderně country-rockové. Její zpěv i muzikantský rukopis tu a tam možná připomene jiná jména (např. Neko Case), ale veledůležitou součástí jejích skladeb jsou texty, které píše s nemalým básnickým umem. I když její jméno nepatří k těm často vyslovovaným, je nepochybné, že se jedná o obrovský talent a že o ní budeme slýchat čím dál tím častěji. Na Asking For Flowers jí muzikantsky vypomohli například Benmont Tench (hráč na klávesy od Toma Pettyho, hrál i na posledních albech Johnnyho Cashe) a ostřílený Bob Glaub (jeho jméno lze nalézt u nahrávek Boba Dylana, Rodneyho Crowella, Dwighta Yoakama a desítek dalších).
Své třetí album připravila i písničkářka Tift Merritt. Za dvě předcházející byla nominován na cenu Grammy, ani jednou jí to zatím nevyšlo. Šance bude mít jistě s vydařenou deskou Another Country. I když největším dosavadním hitem této mladé dámy byla ryze countryová píseň Good Hearted Man, je její stylový záběr podstatně širší. Dalo by se říci, že Tift Merrit je ideální představitelkou stylu nazývaného „americana“, tedy mixu amerického folku, blues, country, bluegrassu, gospelu – zkrátka veškeré typicky severoamerické hudby. Na Another Country sáhla Tift hluboko do svého nitra a vytvořila svojí zatím nejintimnější desku. Desku, z níž na první poslech nevyčnívá žádný výrazný hit, přesto takovou, která vysoko ční nad záplavou jiných.
Překvapivě výborné (po několika zpěvaččiných nevýrazných letech) je i album Sheryl Crow nazvané výstižně Detours (Objížďky). Přináší čtrnáct písní a lehce překračuje stopáž jedné hodiny. Začíná folkově jen s kytarou, ale posléze nenechává nikoho na pochybách, kde je hlavní síla Sheryl – v pop-rockových skladbách s nezbytnou příchutí country. Producent alba Bill Bottrell měl na starosti již její prvotinu Tuesday Night Music Club a ani v tomto případě nesáhl vedle. Na jednom z nejlepších svých alb (ne-li vůbec nejlepším) Sheryl klade velký důraz na texty, v nichž řeší jak záležitosti ryze osobní (například rozchod s Lancem Armstrongem), tak problémy globální (oteplování, ceny surovin,…). Činí tak přesvědčivě, působivě a s noblesou. Podrobnější recenzi alba Detours připravujeme.
Sestry a písničkářky Allison Moorer a Shelby Lynne sáhly tentokráte do repertoárů svých kolegů a kolegyň a natočily alba převzatých písní. Mladší Allison pojmenovala svoji novinku Mockingbird podle úvodní (na albu jediné své vlastní) písně. Mezi nejpovedenější patří na albu syrové blues Daddy Goodbye Blues (na nahrávce se podílel i manžel Steve Earle) a také citlivé provedení skladby She Knows Where She Goes (autorkou je sestra Shelby). Za zmínku stojí i verze písně Dancing Barefoot, převzaté z repertoáru rockové písničkáčky Patti Smith. Jedním z autorů tohoto hitu, po kterém svého času sáhli i rockoví U2, je český rocker Ivan Kral.
Album o čtyři roky starší Shelby Lynne možná není tak pestré jako Mockinbird, což ale v tomto případě vůbec není na škodu. Zpěvačka prohrábla diskografiii své oblíbenkyně Dusty Springfield, vybrala devět písní a sama v podobném duchu přidala desátou. Vzniklo tak album Just A Little Lovin’ představující Shelby Lynne jako skvostnou interpretku znamenitě zvolených písní. Průzračná křehkost jednoduchého bluesově laděného doprovodu spolu s nádherně znějícím hlasem Shelby nabízejí vzácný zážitek. I stokrát obehraná I Only Want To Be With You (u nás známá jako Chytila jsem na pasece motýlka) jakoby získala novou duši. Tahle deska se vám rychle a příjemně dostane pod kůži.
Carlene Carter, dcera June Carter Cash, přišla s novým albem po dlouhých třinácti letech. Jak novinka s názvem Stonger dokazuje, zdá se, že konečně překonala vše, co jí život nastražil do cesty. Zvládla drogovou závislost, která ji svého času přivedla do vězení v Novém Mexiku, postupně se dokázala vyrovnat i se ztrátou svých nejbližších (v průběhu několika měsíců zemřela nejen její matka June a nevlastní otec Johnny Cash, ale také sestra Rosey i bývalý přítel a producent Howie Epstein). Všechny písně na album Stronger si poprvé napsala sama a nutno říci, že výborně. Country v podání Carlene Carter byla vždy řádně nasáklá rockem a ani nové nahrávky nejsou výjimkou. Při poslechu si možná všimnete až nápadné podobnosti mezi hlasy Carlene a ač z jedné hudební rodiny, vlastně vůbec ne příbuzné Rosanne Cash.
Zatímco výčet dámských jmen by mohl pokračovat (zajímavou novinkou Backwoods Barbie rozšířila svoji diskografii Dolly Parton), o countrymanech v souvislosti s novými alby letos na jaře zatím příliš slyšet nebylo. A tak vedle Alana Jacksona (vydal výborné autorské album Good Time) a Willieho Nelsona (Moment Of Forever s několika velice zdařilými cover verzemi) mě napadá už jen Chris Cagle s albem My Life’s Been A Country Song. No nechme se překvapit, co nám ještě letošní jaro přinese…