Dva roky po debutu „Já sa koňa bojím“ vydal Koňaboj své druhé řadové CD s názvem „Omalovánky“ a lidové písně z Moravy, Slovenska i vzdálenějšího východu opět oděl do slušivého folkrockového hávu. Skupina hlásící se k world music sice nepřináší v této oblasti nic převratného – objevování, bourání konvencí a experimentování již dávno obstarali jiní – výsledkem je nicméně poctivé a líbivé (nikoli však podbízivé) album. Jak říká kontrabasista a jeden ze zpěváků slupiny Tomáš Béza: „Hrajeme písničky z Horňácka, taky dost z Východního Slovenska, ale v zásadě je jedno, kde se písničky urodily. Hlavně když jsou pěkné a podaří se nám je upravit tak, aby se nám, stejně jako vám, líbily…“ (citováno z webu skupiny – www.konaboj.com)
I když se na první poslech nabízí dost příkladů, ke komu Koňaboj lze přirovnávat, nejedná se v jejich případě o žádné kopírování a vykrádání Čechomorů, Redlů či jiných. Skupina sice kráčí cestičkami již vcelku slušně prošlapanými, má ale natolik invence, aby dokázala klasický materiál uchopit po svém. Nesnaží se lidové písně komplikovat složitými harmoniemi, jejich pestrost zajišťuje celá řada nástrojů, kytarami a houslemi počínaje, mandolínou, flétnami, saxofonem, trubkou či pozounem konče. Vše je pečlivě promyšleno a vybroušeno do lehkého a relativně křehkého tvaru. Na rozdíl od konkurentů se Koňaboj nebojí vsadit na líbivost a zavést lidovky až hodně blízko k říši pop-music. Jejich snažení ale nesklouzává ke kýči a nelze v tomto ohledu skupině nic vytýkat. Takhle prostě muzikanti z Koňaboje lidovky cítí.
Předností má Koňaboj hned několik. Jiřina Šánová je nejen výborná zpěvačka s výtečným citem pro lidový materiál, ale také milá a usměvavá ozdoba skupiny. I další zpěváci (Milan Šána a Tomáš Béza) zvládají své role obdivuhodně. Muzikantské kvality všech zúčastněných netřeba zmiňovat. Jedním z dominantních nástrojů jsou stylové housle Milana Šány. I když písně často řádně přibrušuje výrazná elektrická kytara Davida Řeháka, oscilující kdesi mezi popem a metalem, největší napětí mají paradoxně písně tišší a střídmější.
Album „Omalovánky“ přináší celkem 14 písní plus bonusovou (dechovými nástroji docela zajímavě ozvláštněnou) verzi písně „Ej, ňechodce parobci“. Mezi nejzajímavější nahrávky patří úvodní „Eště ji ťa, Janko“ rámovaná výraznými houslemi a filigránsky vyváženou flétnou a elektrickou kytarou. Jinak nádhernou „Dze ty idzeš šuhaju “ bohužel v úvodu nešťastně ruší sykavky Jiřiny Šánové. Za zmínku stojí „pavlicovsky“ uchopená horňácká „Už je ráno, už je deň“ s příznačným veršem „…já sa koňa bojím“. Zaujala mě i křehká folková „Okolo Hradišťa“ příjemně vyvažující „hlučnější“ písně, které jinak na albu převažují.
Při přehrávání v počítači zjistíte, že cédéčko obsahuje i karaoke verze tří písní. Nic proti tomu, ale raději si poslechnu plnohodnotný Koňaboj a budu-li mít touhu si zazpívat, budu to nejspíše řešit jinak. Koneckonců, proč ale takový bonus nezařadit.
Pochvalu zaslouží i pečlivě zpracovaný obal. V textech jednotlivých písní jsou vsunuty významy některých těžko srozumitelných slov, což rozhodně není na škodu. Málokdo by patrně za slovy „něchodce parobci na frej do valala“ hledal prosté „nechoďte chlapci na rande do vesnice“. I samotné grafické zpracování řadí obal alba k těm lepším. Nepředpokládám sice, že byste si vloženou pastelkou do bukletu malovali, nicméně i tato drobnost potěší a zaujme. A to je rozhodně dobře, protože „Omalovánky“ Koňaboje za to stojí.

Koňaboj – Omalovánky
Indies Records, 2006
Eště ji ťa, Janko * Ej, lásko, lásko * Dze ty idzeš šuhaju * Dej mně, Bože, ten dar * Od Záhora mutná voda * V tom Újezdci – Ej, nepoložil * Zakukala kukulenka * Trenčanskú pažicú * Už je ráno, už je deň * Ej, ňechodce parobci * Išlo divča z poľa * Já su od Lidečka * Mam frajira * Okolo Hradišťa
Bonus: Ej, ňechodce parobci (dechová verze)