Pamětník si určitě vzpomene, že před nějakými dvaceti, třiceti lety patřila skupina Kantoři k těm nemnoha, které na naší folkové scéně zpracovávaly písně nejen naše, ale také mnoha dalších evropských i zámořských národů. Při sebevíce bedlivém zkoumání bychom těžko hledali na naší hudební scéně další soubory, které by se podobně soustavně a poctivě snažily po tak dlouhou dobu mapovat lidové písně z nejrůznějších koutů světa. S odstupem doby lze bez rozpaků říci, že Kantoři patřili k těm, kteří prošlapávali cestičky našim současným veleúspěšným obrozencům lidové hudby – Redlům, Čechomorům a mnohým dalším.
V letošním roce oslavila skupina již pětatřicáté výročí své existence. Je sice pravda, že ze zakládajících členů v ní zůstal jen kapelník a hudební všeuměl Jan Filip, ale na zaměření kapely a její podstatě se prakticky nic neměnilo. Kantory samozřejmě neminula generační výměna a zcela přirozeně se v roce 1993 do skupiny zařadila kapelníkova dcera Martina (její doménou jsou nejrůznější flétny a píšťalky). O rok dříve přišla zpěvačka, kytaristka, hráčka na klávesové nástroje Eva Černíková a na současnou čtveřici doplnil v roce 2000 Kantory kytarista a hráč na nejrůznější rytmické nástroje Miloš Panchartek, který již před tím řadu let jezdil se skupinou jako zvukař.
Dnešní Kantoři nadále hledají (a také nacházejí) lidové písničky u nejrůznějších národů a svými koncerty a cédéčky rozdávají radost dalším generacím posluchačů. Od roku 1998, kdy po téměř desetileté studiové odmlce vydali album nazvané jednoduše „Kantoři 5“, přicházejí s novými nahrávkami pravidelně. Nejnovější album „Vánoční rosička“ pojmenované podle prastaré písně Adama Michny z Otradovic volně navazuje na podobně laděné „Zvěstujem vám radost“ (2001). Vedle zbrusu nových úprav klasických vánočních písní a koled naleznete na obou i skladby, které tvoří kapelní repertoár již téměř dvě desítky let. Recenzi aktuální novinky („Vánoční rosička“ vyšla 9. listopadu) přineseme v nejbližších dnech.
Kromě nejkrásnějších svátků v roce Kantorům učarovala také hudba „keltská“. Své oblíbené irské, skotské a bretaňské písně vydali na albu „Vítr z Keltie“ (2002). Pestrou směs lidovek z Evropy (od velšských, holandských či francouzských přes české až po ruské a moldavské) i Ameriky natočili na cédéčko „Hodokvas“ (2003).