Kapela Pod Černý vrch zdánlivě nepřináší na svém novém, v pořadí již celkově čtvrtém CD „Ženění“, nic objevitelsky nového ani nečekaně originálního. Náhodný a méně pozorný posluchač po chvilce možná konstatuje, že něco takového zaslechl již dříve: PČV zní totiž chvílemi trochu jako starý Čechomor, nejednou připomene smyčcové smrště třeba takové Apocalyptiky. A skládání vlastních melodií na lidové texty není také něčím výjimečným. Jenomže to je pravdy sotva půl. Album „Ženění“ toho nabízí až nečekaně. A navzdory podtitulu alba „…aneb jak zakroutit folklóru krčkem“ potvrzuje, že lidová muzika jednak vydrží patrně cokoli a že jako inspirace je navíc prakticky nevyčerpatelná.
PČV není pouhým plagiátorem úspěšných předchůdců přiživujícím se na současné popularitě moderně pojatých lidovek. Počátky skupiny sahají až do počátku devadesátých let a smyčce (několikeré housle a viola), rock’n’roll, lidovky ale i všelijaké hudební obskurnosti provázejí PČV po celou dobu její existence. Hudební obsazení (s výjimkou „rodinné“ trojice Kubíček, Kubíčková, Šolich) prošlo během let řadou změn, jednou z podstatných bylo angažování bubeníka Martina Rychty (přešel k PČV přímo od Čechomoru). Předloni vydané album „Semotam“ už naznačilo současné jasné směřování string’n’rollového souboru do podivného kraje folklórního undergroundu a letošní „Ženění“ zdárně odhaluje další končiny tohoto neobvyklého světa.
Naroubovat na lidový text („Vězení“ a „Viktorín“) harmonie bezmála plastikovské, v neobvykle ponurém „Měsíčku“ sáhnout po takřka zeppelinovském motivu, do „Červeného vínečka“ o falešných panenkách a odchodu na vojnu propašovat radostné tóny populární písně z časů reálného socialismu, tak to vyžaduje nebývalou odvahu a nadhled. To není svérázný experiment o nové pojetí lidové písně, ani její cynické prznění nebo pokus zakroutit folklóru krčkem, nýbrž ničím nespoutané a vtipné uchopení všeho, co muzikanty z PČV nějak oslovuje a co mají očividně velice rádi. Výborně zvolené lidové texty opatřil baskytarista Jiří Kubíček (jen jednou přispěl bubeník Martin Rychta) podle nálady rozvernými, temnými, morbidními i jemnými melodiemi a harmoniemi. Hutný zvuk kapely, energie téměř punková a syrový zpěv na hony vzdálený lidové tradici pak posouvají kapelu daleko od jakéhokoli srovnávání s jinými…
Ne vždycky vše vychází stoprocentně. Síla kapely Pod Černý vrch je především v jejích divokých a ulítlých koncertech. Zpěvák Šolich během nich působí dojmem šílence kousnutého tarantulí (nebo čím), houslistka Ivana Kubíčková (jeho sestra) nemá daleko do nebezpečné divoženky. Muzika, která nadchne na koncertu, nemusí ale bezezbytku fungovat na cédéčku – skladby často „začínají“ poněkud dlouho a rozvláčně a některé fórky mohou při opakovaném poslechu z CD rychle omrzet (viz závěrečná bonusová „Milenci v texaskách“). Jinak je to ale velmi dobré album, které navíc lze koupit za cenu hodně pod 200 Kč.
Mimochodem, už jste někdy slyšeli slavný opus Deep Purple „Smoke On the Water“ v podání PČV? Zajděte si na koncert a budete si moci kromě již zmíněného vychutnat tuhle lahůdku vlastníma ušima. Jak to na koncertech PČV chodí, naznačuje videoklip k písni „Červené vínečko“, který najdete na datové stopě cédéčka.

Pod Černý vrch:
Šolich – zpěv, housle
Ivana Kubíčková – zpěv, housle
Zuzana Peřinová – zpěv, viola
Milan Karel Klindera – housle, kytara, zpěv
Jiří Kubíček – baskytara, zpěv
Martin Rychta – bicí

Pod Černý vrch: Ženění
2005, Areca Multimedia
Ej, ráno * Ženění * Vězení * Kapusta * Měsíček * Ej hájek * Červené vínečko * Viktorín * Šibeničky * Počkaj, smrti * Ženíčka * Havran * Tělo * Milenci v texaskách