Kouzlo písniček Cymbelínu vždy spočívalo s organickém propojení křehké folkové muziky a poetických textů. Slyšet v nich byly moravské lidovky, šanson i leccos dalšího. Na barevnosti a nevšednosti zvuku se podílela zajisté i řada osobností, s nimiž měli muzikanti z kapely v minulosti možnost spolupracovat. Na doposud vydaných albech se můžeme setkat se jmény Zuzany Lapčíkové, Radůzy či Petra Surého, řadu koncertů absolvoval Cymbelín s Karlem Plíhalem, jedno z prvních vystoupení kapely se odehrálo při společném večeru Petra Skoumala a HaDivadla, sleevenote k druhému albu napsal básník Pavel Šrut.
Zajímavé a velice příjemné vždy bylo, že ať sáhl Cymbelín po jakýchkoli inspiracích, byť už byly moravské, keltské nebo jazzové, vždy zůstal snadno rozlišitelný a svůj. Kapela nicméně prošla v posledních letech výraznou obměnou původní sestavy, z níž zůstali pouze vůdčí duch Tomáš Šenkyřík a houslista Pavel Rajmic. Vydatně posíleni novými členy vydali se muzikanti na složitou cestu za doposud neprobádanými hudebními obzory. V inovované sestavě a po čtyřleté pauze od alba „Kolem osy“ přichází nyní Cymbelín s novinkou nazvanou trochu neobvykle – „Těba“.
Hned úvodní „Lulu on the bridge“ jako by měla naznačit, že co bylo, zkrátka bylo. Písnička s úvodem skoro jako od Majerových brzdových tabulek se rozvine v rockově svižnou a odpíchnutou skladbu s anglickým refrénem a výsledkem je potenciální hit jako hrom. Když Vladimíra Krčková zazpívá: „…jsem navěky tvá“, je v tom víc opravdové lásky než v celé nekonečné telenovele. I následující „Ach bože můj“ postavená na moravském lidovém textu se nese v podobném svěžím duchu. Teprve „Je advent čtvrtá neděle“ připomene starý „jemný“ Cymbelín.
Vše, co následuje, ale bohužel při prvním poslechu tak trochu splývá. I když je obsazení kapely oproti dřívějšku daleko rockovější, podobně výrazné skladby jako byly první dvě, už na albu nenajdeme. Jako kdyby se snad muzikanti báli, že více odvázaných kousků by posluchači neunesli. Je to trochu škoda, ale přesto při bedlivějším poslechu se mi i z téhle zdánlivé šedi postupně vynořily záležitosti vskutku pozoruhodné. Mezi báječné příklady víc než vydařeného skloubení slov a tónů lze zařadit například netypicky pojatý lidový text „Vandrovali hudci“, ducha pradávné moravské kapely Betula Pendula vyvolávající píseň „Chrpa polní“ nebo téměř melodramatické zpracování Seifertovy básně „Moře.
Přestože mám hodně rád původní Cymbelín (zejména jeho první album), vrcholem alba „Těba“ pro mě zůstávají dvě úvodní písně, výrazně odlišné od dosavadní tvorby. Navíc se domnívám, že právě díky nim má skupina šanci oslovit nové posluchače, aniž by přišla o své věrné. I když si velice dobře dovedu představit úplně opačný pohled na věc preferující právě méně razantní „klasičtější“ kousky, s decentními, ale přesto do detailu propracovanými aranžmá a už vůbec ne jednoduchými texty.
Závěrem ještě jedna zajímavost, na kterou jsem narazil při procházení webu http://www.cymbelin.cz/. Čerstvě plnoletou bajanistku (hráčku na knoflíkový chromatický akordeon původem z Ruska) Kláru Šmahelovou, uváděnou v bookletu ještě jako hostující, je možné podle stránek skupiny považovat již za právoplatnou členku. Mimochodem – její web http://www.bajan.wz.cz/ rozhodně stojí za to navštívit.

Cymbelín:
Vladimíra Krčková – zpěv; Tomáš Šenkyřík – zpěv, el. kytara, byskytara; Pavel Rajmic – housle, baskytara; Jiří Mottl – saxofon; Lukáš Kyzlink – bicí

Hosté: Klára Šmahelová – bajan; Petr Surý – kontrabas; Jiří Kučerovský – ak. kytara

Cymbelín: Těba
Indies Records, 2005
Lulu on the Bridge * Ach Bože můj * Je advent čtvrtá neděle * Věštba rozptýlená * Stojí hruška v poli * Travenské jezero * Zrcadlo * Když trávu jíst * Popsala bych postel * Vandrovali hudci * Chrpa polní * Těba * Moře je * Moře * Spíš