Termín „Boko-mara“ pochází od Kurta Voneguta a označuje podivný rituál – meditaci za vzájemného se dotýkání chodidly. Kultovní spisovatel v polovině osmdesátých let navštívil i Divadlo na provázku v Brně a brněnský muzikant Luboš Javůrek byl jedním z těch, kterým slavný literát doslova učaroval. No a protože shodou okolností v té době zakládal novou kapelu, napadlo ho použít podivné slovo „Bokomara“ (bez spojovníku) jako její název. Během dvou desítek let, které mezitím uplynuly, vydala Bokomara osm alb, z nichž některá byla důsledně monotematická („Bokomarie“ věnovaná nejrůznějším Mariím či „Hantec“ využívající svéráznou brněnskou mluvu). I nové album Bokomary obsahuje důležitý jednotící prvek. Všechny písně (s určitou výjimkou dvou závěrečných „bonusů“) spojuje inspirace divadelními hrami. Nějakou vypočítavost v tom ale nehledejte. Výhradní textař alba Milan Jablonský strávil dlouhá léta jako kulisák, leccos v divadelním světě zažil a na jeho textech je to znát. Obstojí i samy o sobě a dá se říci, že právě na nich je celé cédéčko postaveno: „…venku mrzne a tady sálá prudce / ze stropu boďák jak ústřední topení / láhev Plzně na nápovědní budce / tomu se chlapi teprv říká umění!“ („Kulisácké rekviem“).
Nahrávky na nové album vznikaly poměrně dlouho. V období od února 2004 do června 2005 natočila skupina tucet nových písní a vedle současných členů se na nich podílela také řada hostů i členů bývalých. Díky nim je na jednu stranu album velice pestré, na stranu druhou lze na něm ale velice těžko hledat nějaké pro skupinu charakteristické rysy. To nicméně není věc nikterak zásadní – výsledkem je dobře stavitelný folkrock s příměsí nejrůznějších příchutí. Problematičtější je skutečnost, že při poslechu „Cenathálie“ můžete mít občas pocit, že jste již některé písně už dříve slyšeli s jinými texty a od jiných interpretů. Nejkřiklavější příklad bohužel přichází hned na úvod – podobnost „Kdo mi co dá“ s jistým hitem Richarda Müllera je do očí bijící a nejednoho posluchače přivede na úplně jiné myšlenky, než by měl při poslechu tohoto alba mít. To, že projev Luboše Javůrka občas připomene Jana Buriana, pojetí songu „Naše láska je kýč“ písničkovou odnož „Jablkoně“, v aranžích zaslechnu ohlasy Mňágy, Kamelotu, U2 či kapely KOA mi ale na druhou stranu většinou až zas tolik nevadí. Hudební svět, do kterého Bokomara patří, není bezbřehý a muzikanti se nejen vzájemně inspirují, ale také vědomky či nevědomky někdy reprodukují podněty dříve vstřebané.
Tmelícím prvkem alba je zpěv Luboše Javůrka. Způsob, jakým jednoduše a civilně vypráví jednotlivé příběhy, je neobyčejně působivý a dává úspěšně zapomenout i na určitou nepůvodnost některých melodií a aranžmá. Ač nevládne nikterak výrazným hlasem, dokáže se dobře trefit do nálady textů, umí být sarkastický, zklamaný, hořce optimistický i konejšivý a ve všech těchto polohách dokáže posluchače přesvědčit. Daří se mu úspěšně překlenout i občasná slabší místa v textech (například verš „bez práce prý není koláč“ rýmující se se slovem „doláč“).
Nahrávky vznikly ve studiu Javor kapelníka Bokomary a lze říci, že jsou svým průzračným zvukem pro toto studio velice dobrou reklamou. Obal alba patří k těm lepším, s nimiž se u tohoto typu muziky lze setkat. Jen se musím přiznat, že je to snad poprvé, kdy přesně nevím, jak se recenzované CD vlastně jmenovalo. Zatímco na titulní stránce bukletu je uvedeno „CENATHÁLIE“, na samotném CD se skví „CENA THALIE“. No a protože i na webu skupiny se lze setkat s oběma variantami (i když jednoslovná výrazně převyšuje), nejsem si tak docela jist. Na tom, že se „Cenathálie“ (až na uvedené záležitosti) velice příjemně poslouchá, to ale příliš nemění.
BOKOMARA:
Luboš Javůrek – akustické kytary, zpěv,
Radek Mařík – kytary, mandolíny
Hynek Tecl – pražcová a bezbražcová basa,
Jan Žáček – zpěv
Hosté:
Zbyněk Raušer – bicí a perkuse; Michal Pospíšil – elektrické a akustické kytary; Jarda Matějů – vokál; Borek Nedorost (exBokomara) – klávesy; Tomáš Vunderle (exBokomara) – basa a akustická kytara; Jana Radová (exBokomara) – zpěv, rec.; Michal Kulhánek – akordeon; Miloš Makovský – smyčky bicí; Petra Václavíková – vokál; Veronika Kubálková – vokál
Bokomara – Cenathálie
Sony BMG Music Entertainment, 2005
Kdo mi co dá * Tento způsob léta * Naše láska je kýč * Něco k obědu, něco k večeři * Dál si svou kuličku válet * Nekonečný kruh * Leonardo a Di Caprio * Káva je po lógr dopitá * Kouzelná noc * Kulisácké requiem * Bonusy: Žena přes palubu * Andrt
