Loňská držitelka ocenění z Porty, Trampské Porty i Zahrady letos natočila pod producentským dohledem Zdeňka Vřešťála své první album. Do necelých devětatřiceti minut se jí podařilo natěsnat celkem 14 písní, spíše by se ale slušelo říci zpívaných básní. Když totiž pročítám texty jednotlivých písniček, přijdou mi velice zajímavé. Je v nich hravost, ženskost, poetika, neotřelé rýmy (obzvláště mě zaujal tento: roletami / sto let a my…). Martina neplýtvá slovy, dokáže se vyjadřovat úsporně, místy je lehce dekadentní či ironická, je vidět, že jako studentka češtiny má hodně načteno a dokáže to zúročit, aniž by kohokoli kopírovala.
Pokud jde o hudební zpracování, nemohu se nicméně ubránit jistým rozpakům. Deska přitom začíná více než slibně: decentně rockové „Tamtamy“ následuje titulní píseň v jemně nerezovském stylu s dobře zapamatovatelnou melodií. Příjemně se poslouchá i „Odnikudnikam“s citlivým akordeonem Mária Biháriho. Originalita a zejména hybnost, která by textům slušela, se ale postupně začíná vytrácet. Přestože vedle folku zazní tu a tam i šanson, začínají mi následující písně postupně splývat. Nejde ani tak o jednotlivá aranžmá, ta jsou nevtíravá a sama o sobě příjemná, ale o výsledný pocit. Na můj vkus se písně nesou v příliš melancholickém a poklidném duchu. Což může být sice záměr, ale od „mladičké básnířky“, bych alespoň tu a tam čekal více živočišnosti. Při prvním poslechu alba jsem na několika místech alba také přemítal, jestli mě čeká ještě pomalejší píseň, než ta, kterou právě poslouchám. Bohužel tomu tak bylo. Problémem je tak trochu i pěvecký výkon protagonistky alba. Martina Trchová má sice příjemný hlas, ale její výraz se skladbu od skladby neliší natolik, aby dokázal udržet posluchačovo soustředění na poetická a ne zcela jednoduchá slova písní. Což je právě největší škoda. Já jsem to jednoduše vyřešil tak, že jsem CD uložil zpátky do obalu, vyjmul buklet a věnoval se samostatnému čtení textů. Až na pár písní mi hudební složka příliš nechyběla…
Ani početní hosté nepřispěli „Čerstvému nátěru“ tolika barvami, jak by se dalo očekávat. Nejde přitom o hosty ledajaké, vedle Mária Biháriho na desce hrají například jeho kolega z KOA František Raba na kontrabas, Jan-Matěj Rak na kytaru, Jaroslav Kvasnička na bicí a různé perkuse, Vlaďka Hořovská na housle a violu a mnozí další. Martinina častá spoluhráčka Karolína Skalníková vypomohla nejen příčnou flétnou, ale také svým hlasem. V závěrečné písni si na desce zazpívala i Žofie Kabelková. Všichni zúčastnění lehce dokreslují nálady písní, ale až na pár výjimek nepřinášejí ani trochu vzrušení a potřebných kontrastů.
Martina Trchová je rozhodně sympatická a talentovaná písničkářka a její písničky si své publikum nesporně najdou. Mám jen pocit, že bohužel poměrně omezené – pánové ji budou poslouchat jen vzácně (hovořím za sebe, mohu se pochopitelně mýlit), náctileté dívky se k jejím písním většinou nedostanou, dámy a paní po třicítce jsou už taky trochu mimo cílovou oblast jejích textů. Zbývá skupina slečen něco po dvacítce, nejlépe v lásce zklamaných a s duší poetickou. Kolikpak ale takových asi tak je?
Vtipný a vcelku vydařený obal alba si Martina Trchová navrhla sama. Škoda jen, že některé fotografie jsou ne zcela nejlépe vyvedené a oříznuté a že člověk neznalý sotva bude vědět, kdo že to na nich vlastně je.
Přes vše vyřčené musím ale konstatovat, že na další CD Martiny Trchové budu docela zvědav. Dívek a žen píšících a zpívajících vlastní texty takové úrovně, je u nás méně než šafránu.

Martina Trchová: Čerstvě natřeno
Indies Records, 2005
Tamtamy * Čerstvě natřeno * Odnikudnikam * Jinačí znamení * Indiánská * Křížem krážem * Malá samba o srdci * Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o páté ráno * Návrat ztraceného syna * Vzpoura * Zrnko písku v hodinách * Proboha tě prosím * Chvilkový šanson * A ty se ptáš