Na právě vycházejícím albu Druhé trávy Good Morning, Friend je zcela patrný posun skupiny směrem k současným formám bluegrassu a moderní akustické hudby. Parta sdružená kolem Roberta Křesťana, Luboše Maliny a Luboše Novotného koneckonců naznačovala tuto tendenci již delší čas a nejedná se tedy o nic nečekaného. Co je možná trochu překvapující, je skutečnost, že i pro český trh vychází album nazpívané anglicky. Robert Křesťan zalovil v repertoáru svých oblíbenců, a tak se na tomto cédéčku potkávají tradicionály i písničky Boba Dylana, Johnnyho Cashe, Toma Waitse, Marka Knopflera, Kris Kristoffersona a dalších písničkářů. Kromě nich tu najdeme i dílka Lubošů Maliny a Novotného.
Vedle tří zmíněných stálých členů se během posledních let vystřídala v kapele celá řada skvělých muzikantů a významných hostů. V současnosti doplňují sestavu Druhé trávy a spoluvytvářejí její současný zvuk kytarista Emil Formánek a hráč na akustický i elektrický kontrabas Petr Surý. Nejvěhlasnějším z hostů na Good Morning, Friend je legendární hráč na foukací harmoniku Charlie McCoy. Nechybí ani vynikající slovenský houslista Stano Palúch, který s Druhou trávou již dříve hrával.
Úvod obstarává titulní píseň Good Morning, Friend, kterou již před 30 lety nazpíval na své album Ragged Old Flag její autor Johnny Cash. Druhá tráva ji pojímá zcela po svém, ostatně jako většinu písní na albu. To, že si skupina dokázala vytvořit svůj osobitý a charakteristický sound, lze považovat za její velkou devízu a v rámci hudebního stylu za cosi mimořádného. Po Ring Them Bells pocházející z Dylanova alba Oh Mercy následuje What It Is Marka Knopflera. Dokonalou ukázku toho, jak převést brilantní Knopflerovu kytaru do bluegrassu, předvádějí Luboš Malina na banjo a Luboš Novotný na dobro. Jejich hráčské mistrovství pak dostává nejvíce prostoru v tradicionálu Sitting On the Top Of the World. Mezitím ale ještě zazní skvělá verze písně Toma Waitse Hold On a výtečná a hudebních nápadů plná instrumentálka Fall Farm z pera Luboše Maliny. Vtipný je i stylový přechod Rowanovy The Holy Wells Of Old Ireland do dalšího znamenitého Malinova kousku jménem Ossian. Následuje méně známá dylanovka Goin’ To Acapulco s náladotvornou harmonikou Charlieho McCoye. Ten, i když má na mnoha místech alba dostatek místa, aby nechal vyniknout svému nástroji, se nedere do popředí za každou cenu a působí nenápadně jako „řadový“ člen kapely. Přesto jeho dokonalou hru na harmoniku nelze přeslechnout.
Po dalším Knopflerovi (The Speedway To Nazareth – stejně jako v prvním případě z alba Sailing To Philadelphia) se ve skladbě Caurera jako autor prezentuje Luboš Novotný. K Malinově When Death Does Us Apart (Než nás smrt rozdělí) napsal původně český text Robert Křesťan, pro toto album ale převedl píseň do angličtiny. Jak zdařile, lze posoudit podle textu, který je jako jediný otištěn v bukletu alba. Stano Palúch nemá sice tolik prostoru, jako jeho slavnější kolega Charlie McCoy, ale i to mu stačí, aby svými houslemi dokázal vykreslit až neskutečné. Právě When Death Does Us Apart je skvělou ukázkou jeho muzikantského cítění. Po Lily Of the West, po které neváhali sáhnout také klasikové irské hudby the Chieftains, přichází na závěr méně známá Kristoffersonova Nobody Loves Anybody Anymore
Dal jsem si práci a vyhledal některé písničky, které lze slyšet na tomto albu, v podání jiných interpretů. Robert Křesťan a Druhá tráva v konkurenci slavných jmen nezůstávají v ničem pozadu a někdy jsou dokonce i o kousek dál. Na Dylana a Knopflera sice přeci jen kousek schází, ale třeba zpracování Bad Moon Rising se původní rozjuchané verzi Creedence Clearwater Revival prakticky vyrovná a tu od Emmylou Harris z alba Evangeline dokonce výrazně předčí. Zrovna tak v Sitting On the Top Of the World pánové z Druhé trávy nechávají většinu své konkurence daleko za sebou.
Jen jedna věc mi vrtá hlavou: Zatímco na všech předcházejících albech Druhé trávy na mě vedle výkonu kapely stoprocentně působil i výrazný a chlapácký zpěv Roberta Křesťana, tady mi v určitých momentech tak nějak nesedí. Skvělý je ve chvílích, kdy se mírně ztiší, zasní nebo zadumá, popřípadě pokud jeho hlas souzní s dívčím sborem v pozadí (Hold On), přicházejí ale okamžiky, kdy mě jeho syrovost a drsnost prostě nebere a přijde mi trochu křečovitá. Což je ale, stručně řečeno, asi jediné, co bych mohl albu Good Morning Friend vytknout. Výběr skladeb, jejich hudební zpracování i muzikantské výkony posouvají Druhou trávu do té absolutně nejvyšší ligy. A tím nemyslím té naší české, ale zcela globální, Ameriku nevyjímaje.
Ještě něco si ale neodpustím: Před několika dny jsem narazil na jednom českém folkovém serveru na recenzi alba jisté jihočeské skupiny. Recenzent udělil vcelku sympatickému a příjemnému počinu této zavedené formace 10 bodů z deseti možných. Pokud bych byl postaven před úkol ohodnotit album Good Morning Friend, zcela určitě bych mu tolik bodů nedal (a hodně bych váhal s podobným hodnocením u jakéhokoliv jiného alba). Nicméně, oné jihočeské kapele, přesto, že ji mám rád a mnohé její písničky s chutí poslouchám, bych přiřkl zhruba polovic. Inu jsou věci relativní, a každý máme svůj pohled na věc. To ale jen tak na okraj…

Robert Křesťan a Druhá tráva: Good Morning, Friend
Universal Music, 2004
Good Morning, Friend * Ring Them Bells * What Is It * Hold On * Fall Farm * Sitting On the Top Of the World * The Holy Wells Of Old Ireland * Ossian * Goin’ To Acapulco * The Speedway At Nazareth * Caurea * Bad Moon Rising * When Death Does Us Apart * Lily Of the West * Nobody Loves Anybody Anymore