Zhruba před 2 měsíci jsem se odkudsi doslechl, že Wabi Daněk nahrává CD s písněmi a texty Mirka Jaroše – Skunka. No, konečně někdo otevřel truhlu s pokladem, na kterou se již dlouho nezaslouženě práší a bude to určitě mít ten správný „šmak“, než čím dál tím stejnější a trapnější tvorba našich „špiček“, řekl jsem si a těšil se úměrně svému věku. Po zklamání, které jsem pocítil při poslechu „reprezentativního“ CD královéhradeckého seskupení Dělová koule, které rovněž čerpá hlavně z tohoto pramene, jsem propadl ještě hlubší depresi. A to jsem si, prosím, myslel, že hlouběji už klesnout nelze. A stále znovu a znovu mi někdo dokazuje jak jsem se zase mýlil.Ale abych to vzal od začátku…
Countryové muzice (té americké, samozřejmě) se věnuji letos jubilejní třicátý rok – trochu aktivně, leč hlavně pasivně. Muzikanti, kteří si u mne byli pro nahrávky (ještě v „totáči“), nebo i přespali či déle pobyli potvrdí, že nemluvím do větru. Od narození žiji v Trutnově, což je od Dvora Králové (Skunkova působiště) 20 km a samozřejmě jsme na sebe se Skunkem několikrát narazili, naposled u tygří klece v tamější ZOO…ach, kdeže ty loňské sněhy jsou…tenkráte jsem byl ještě „bluegrassovým fašistou“. Nicméně zákonitě jsem brzy objevil jeho písňové texty a fascinován jsem začal pátrat, sbírat, ptát se …prostě jsem byl dotěrný až běda. A považte – začal jsem ty písničky i hrát !!! Myslím samozřejmě tu druhou hromadu ze dvou. Tady se dostáváme trochu k jádru pudla (konečně). Když si rozdělíte písně z výše zmiňovaného CD na dvě hromady, postřehnete (možná) základní rozdíl:
– pokud je písnička původní – po melodické stránce nic moc, texty zhusta založené na slovních hříčkách (ledví vedví), nebo tématicky nedvědovské – řekl bych až trampskomládkovský pivní humor.To sice neznamená, že jsou špatné, ale při vší úctě k autorovi – nikdy mě nebraly.(Možná jen nedokončený cyklus 30 písní pro majora Zemana)
– druhá hromada – to jsou převzaté melodie tehdejších hitů + české texty – tady pozor – z 90% nejdříve přeloženy z amerických originálů a poté Skunkem přebásněné, upravené. Ovšem zde bych rád upozornil na nemalý až lví podíl zesnulého anglisty profesora Šolce, který tehdy učil na královédvorském gymnasiu a tyto překlady pro Skunka pořizoval.Nebylo by od věci mu na CD aspoň poděkovat ???
A teď už něco o CD samotném. Hned anotace první písně mě svým otrávila. Takže, vážení – píseň s názvem Montgomery není traditional, ale jedna z nejúspěšnějších skladeb jistého Goebela Reevese ( 1899 – 1959), kterou nahrál pod názvem Hobo´s Lullaby. V excelentním provedení ji uvedli v roce 1972 Gary a Randy Scruggs na svou desku The Scruggs Brothers (Vanguard 6579) a dokonale ji zdevalvovala jakási skupina pražských nýmandů Hluchá ucha, v jejichž verzi ji dokonce šířilo Country radio. Hnus.
Navíc, jak Skunk s pobavením upozorňoval (marně) nezpívá se v textu „… jižní eskadróóóna,“ ale jízdní squadrona, takže pokud se někdy chcete fotit s textařem na obal CD, aspoň se ho občas zeptejte na pár věcí.
Poučení: ať děláte cokoli, vždy se na druhém konci republiky najde idiot, který o dané věci má mnohem více informací než vy.
Ostatní písání na bookletu ( pokud pominu vzájemné poklepávání si po ramenou a po zádech a vzájemné potvrzování si jak jsme my, kteří jsme to nahráli, skvělí) je snad v pořádku.
Po zpěvové stránce bych to hodnotil asi tak, že Wabi nezpívá falešně.
Možná to někomu stačí, dobrá, budiž mu přáno. Leč myslím si, že stírání rosy z kolejí, nebo lepení papírových řetězů jde Wabimu mnohem skvěleji. Ono je dobré zkusit něco jiného, ale je i dobré uznat, že to není zrovnata moje parketa.Řečeno jinak – nuda k uzoufání. A to ještě nemluvím o trapném a nepotřebném zespisovnění textu (Busted) – že jsi tam, člověče, Wabi, už zrovna nezpíval „…jsem holý“. Když spisovně, tak všechno, ne??? Dále spousta zbytečně použitých „vycpávkových“ slůvek, které textu spíše ublíží a občas kupodivu i kulhající frázování, přiteplené vokály…ach jo.Zkrátka jazyk zase jednou dostal na frak. Wabi potvrdil (minimálně mně a doufám že i sobě), že není schopen překročit uplakané mantinely trampského projevu a uspal mě spolehlivě v polovině CD.(Podobně je na tom i Pavel Lohonka Žalman – moje manželka si není schopna zapamatovat jméno, ale jak ho slyší v rádiu, hned hlásí:“Jo, to je ten bůů a bůů a bůůůů…“ Souhlasím.Ale to jsem trochu odbočil, omlouvám se, pardon)
To samé v bleděmodrém bych vytkl i dramaturgovi CD Luboši Malinovi, o kterém jsem si kupodivu myslel, že jako inteligentní hudebník (teoreticky vzdělán) má větší invenci, přehled ale hlavně nadhled.To co předvádí, to je impotence stylová i žánrová. Ani on nedokázal shodit své bluegrassové okovy a potvrzuje to i v instrumentálce Bingo – po unylých asi 12 písních je to jako živá voda. Ostatní věci jsou aranžersky nezvládnuté, uslyšíme – li náznak jižanského rocku, zazdí to Wabi svým projevem…no prostě hudební rachitis.
Přátelé, (možná teď už nepřátelé) proč se, probůh, naši muzikanti pořád snaží počešťovat americkou country??? Vysvětlí mi to už konečně někdo??? Jaký chtíč je k tomu nutí??? A proč to dopadá jak to dopadá???
Já bych se to pokusil naznačit, protože jsou to už 20 let pořád stejné chyby:
technické nezvládnutí nástroje, špatně vedené vokály (jsou-li vůbec), bezpohlavní texty (viz mp3 Dvojitej Worel, ev.spousta podobného odpadu na Netu) devalvace oboru na countrybálové exhibice, zkostnatělost a pohodlnost drtivé většiny posluchačské obce, která ustrnula někde okolo roku 1970 a samozřejmě malá propagace tuzemských kapel-vlastně ony stejně žádné nejsou.
Jako každá muzika – chcete-li dosáhnout na vrchol, musíte mít jednak profesionální přístup ke zkoušení i hraní a jednak je třeba to cítit a hrát srdcem.Mít rád country – to je dost málo. Všem bez výjimky bych doporučil – poslouchejte ji, poslouchejte co tam hrají a jak to hrají. V tom je největší příčina úpadku kapel, protože pak vám to zní jinak, samozřejmě blbě.
Taky je možno hájit se tím, že je to sranda – leč spíše si myslím, že je to nemohoucnost a amatérismus nejhrubšího zrna. Rozmělníme to na 3 akordy, přidáme píšťalky a trumpetu a hurá – jde se nahrát CD. Nic na tom nezmění ani kdybyste shrábli tucet port, nebo jiných keramických nesmyslů.
Abych se vrátil k Wabimu – je to špatné, je to špatné, je to špatné. Nepomůže tomu ani Charlie McCoy, ani nikdo jiný. Beru-li CD jako poděkování a splacení dluhu Luboše Maliny kamarádům z mládí – budiž. Leč taky neplatím dluhy falešnými penězi…Vzkaz od dvoráků a trutnováků, kteří tyto a spoustu jiných písní hrají už čtvrt století – velmi, velmi ale velmi velké rozpaky.
Vzkaz ode mne – vraťte se zpět do svého lesa a ke svým ohňům, kamarádi,…
Toť ode mne, nesmiřitelného, vše.
P.S. Pominu-li stabilní hudební i textový výběr Pavla Bobka, pokud si chcete poslechnout ještě po 15 letech plnokrevnou českou verzi hudby, která se za oceánem zove country music, pusťte si LP Petra Spáleného Dítě štěstěny.Tam je to, o čem tu celou dobu píšu.
Česká country i folková scéna hyne na úbytě a vlastní sebezahleděnost. Budiž jí země lehká…

Pavel R.