K nejvýraznějším představitelům české country scény bezesporu patřil zpěvák Michal Tučný. Naprosto neomylně dokázal proměnit snad každou svou píseň v neudolatelný evergreen a k české country písničce dokázal přitáhnout i ty posluchače, kteří by nikdy před tím o country ani nezavadili. Jen jednou své příznivce zarmoutil a to, když 10. března 1995 zaťukal na nebeskou bránu. Pochován je v jeho milovaných Hošticích. A právě tam se každý rok poslední srpnovou sobotu sejdou tisíce Michalových příznivců, kteří se tak přijdou poklonit Michalově památce a společně s jeho přáteli i zavzpomínat na jeho písničky. O letošním ročníku festivalu Setkání přátel aneb Stodola Michala Tučného jsem si uprostřed horkého srpnového dne povídal s jeho pořadatelkou Gabrielou Novotnou.

Letošní ročník Stodoly je již čtvrtý v pořadí, pojďme se ale nejdříve vrátit na úplný začátek. Kdy a jak vlastně vznikla myšlenka uspořádat první Setkání přátel?
Stodoly byly vlastně již za tátova života. On se tam každý rok sjel s kapelou, s Tučňákama a společně zkoušeli, pouštěli filmy a potom vždycky zahráli pro obyvatele Hoštic. Takže takhle už to probíhalo za jeho života, když hrál s Tučňákama a po jeho smrti v té tradici začala pokračovat kapela Platan Band. Na návsi vždycky hráli jeho písničky, byli tam všichni z Hoštic a sjížděli se tam i lidé z okolí. Jednou tam třeba bylo i třicet koní … Samozřejmě to bylo menší, ale strašně hezký. A tak to bylo každý rok. Potom se vyrobil klobouk na hrob Michala Tučného, a protože ho dělal Michal Gabriel, což je u nás velmi známý sochař a ten klobouk také něco stál (smích), tak jsme se domluvili s vydavatelstvím Venkow Records a udělala se první větší akce, kdy nám vydavatelství Venkow Records „poskytlo“ umělce, kteří u nich vydávají desky, čímž nám samozřejmě velmi pomohlo. My jsme předpokládali, že tam přijde tak tisícovka lidí a ono jich tam přišlo pět tisíc! Tím pádem se to vše změnilo v úplně jinou akci, než jsme předpokládali. A ten zájem lidí byl takový, že v té tradici pokračujeme.

Tím už jste vlastně odpověděla i na mojí další otázku, zda jste již na začátku počítali s pravidelným konáním festivalu, či zda šlo původně o jednorázovou akci…
Ne, původně jsme s tím opravdu nepočítali, ale ten zájem lidí byl takový, že se ten festival koná každoročně.

Jaká máte kritéria, pro výběr hostů – účinkujících na vašem festivalu?
Máme taková kritéria, jak nás vychovával náš táta, takže chceme, aby tam vždy byla dobrá muzika. Nemáme třeba nic proti amatérům, ale chceme, aby to byla alespoň nějaká autorská tvorba a ne něco převzatého, jak to teď dělá spousta lidí, aby tam prostě byla kvalitní hudba. A je úplně jedno, jestli je to country, folk nebo bigbeat,. Já si myslím, že v tom není vůbec žádný rozdíl.

Takže žánrová stylovost pro vás není příliš rozhodující?
Přesně tak. Samozřejmě je tam více country kapel a samozřejmě se tam objevuje i folk. Chceme ale, aby tam byl i bigbeat nebo rock, protože ty lidi nikdy nejsou vyhranění posluchači country nebo folku a samozřejmě maji rádi i jinou muziku. A tak to chceme dělat.

Budou tam i letos zástupci nějakých necountryových žánrů?
Letos je tam Žlutý pes a Kraussberry a pak samozřejmě také country a folk.

Během loňského ročníku vystoupili poprvé i zahraniční hosté, byl tam Allan Mikušek ze Slovenska a Rattlesnake Annie z USA – chystáte i pro letošní ročník nějakého podobného speciálního hosta?
Ano, v odpoledním programu vystoupí Allan Mikušek s celou svojí kapelou.

Když už jsme se dostali k účinkujícím, na jaké další hosty se mohou návštěvníci těšit?
Večer vystoupí například Roman Horký z Kamelotu, Ivan Hlas, Petr Kocman, jako vždy Honza Vyčítal, Tomáš Linka – ti už ke Stodole neodmyslitelně patří, Věra Martinová, Schovanky, Marek Černoch, což je syn Karla Černocha, dále Bohouš Josef, Ondřej Hejma, Allan Mikušek a doufám, že vystoupí i moje sestra – Míša Tučná. Potom ještě Pavlína Jíšová a Tomáš Bőhm, což je člověk ze Strakonic, který má kapelu Karolína a táta s nimi hrál, jezdil s nimi třeba na takové akce jako rýžování zlata a strašně ho to bavilo, protože tak vzpomínal na své začátky (smích). Večerní koncert bude uvádět Aleš Háma a o zábavu se tam bude starat Jiří Lábus, alespoň doufám – ne, že bych mu nevěřila, ale hlavně se bojím, aby přijel (smích).

Takže jste již podruhé nevsadili na osvědčeného Petra Novotného, který uváděl první dva ročníky Stodoly?
Ne. Petr Novotný uváděl první dva ročníky, loni to společně uváděli Aleš Háma a Standa Berkovec. Bohužel, Petr je každé léto strašně zaneprázdněný, takže jsme to letos nechali znovu na Alešovi, protože loni si to vyzkoušel, aniž by vlastně věděl do čeho jde. Tak uvidíme letos.

Jaká další překvapení chystáte pro návštěvníky?
Letos rozšiřujeme tím, že máme velkoplošnou projekci, takže by všichni diváci měli vidět, co se na jevišti doopravdy děje (smích) a chtěli bychom tam promítnout takový kratičký dokument, který natočili filmaři z Mohelnice – ale to uvidíte, až tam přijedete.

Pojďme se teď nachvíli přesunout do takové obecnější roviny. Jaké jsou podle vás největší problémy, s jakými se potkávají pořadatelé countryových festivalů u nás?
No tak jednoznačně jsou to peníze. Sponzory sice máme, ale ani z daleka to nestačí pokrýt vše, co to stojí. To je tak pětinová cena. My můžeme jenom doufat, že bude hezké počasí, a že přijdou lidi, protože když ne, tak asi už další žádný festival nebude, protože budeme splácet a splácet a splácet …

Jakou odezvu nacházíte u médií – zejména u těch elektronických, jako jsou televize a rozhlas?
Musím říci, že rádia nám vycházejí vstříc, tam vlastně neni žádný problém. Televize teď teprve budeme oslovovat, ale taky jsme nikdy problém neměli. Já si myslím, že je to vlastně v zájmu všech médií, aby informovali lidi o tom, že se někde něco děje.

Nechystáte třeba televizní záznam, jako to bylo v případě prvního ročníku?
Televize tam nebude, ale budou tam dva dokumentární štáby České televize. Jeden z nich natáčí do seriálu Předčasná úmrtí o tátovi, takže ti tam budou něco točit, a pak by tam měl být, ale neni to ještě potvrzené, štáb, který natáčí seriál Legendy Folk a Country, což je vlastně pokračování Bigbeatu. Ale to opravdu ještě nevím stoprocentně.

Jelikož CountryWorld je internetový zpravodaj, tak si nemohu odpustit otázku jak vám při organizování festivalu pomáhá Sít sítí?
No úžasně, samozřejmě. Když jsme to dělali první rok, tak to bylo všechno přes telefony a poštu, což už teď úplně odpadlo. Pořád jsme jezdili po Praze sem a tam, teď jen sedíte u počítače a můžete se domluvit úplně s kýmkoliv a odkudkoliv. Je to rychlé a samozřejmě, že je to velký pomocník.

A úplně na závěr bych vám chtěl dát příležitost trochu bilancovat – co si myslíte, že se vám za ty čtyři roky povedlo a naopak, co jste zatím nedokázali?
Každý rok se nám samozřejmě něco nepodaří. Když už si myslíte, že už to znáte a že už všechno vyjde – pořadatelé, pokladny a podobně, tak pak najednou se přestěhujeme na jinou louku nebo se udělá nějaká jiná změna a najednou to, co nám fungovalo po dva roky, nefunguje. Tak to jsou asi takové ty bežné věci, které, myslím si, znají asi všichni pořadatelé. Vždycky se prostě začíná. Po každé akci je dlouhý seznam toho, co se nesmí už příště stát a zase se stane něco jiného.

Takže Murphyho zákony asi fungují?
Ano, úplně dokonale.

Děkuji za rozhovor.