Když vloni ocenili „akademici naší populární hudby“ Radůzu třemi Anděly za její druhé album …při mně stůj, bylo její jméno mnohým běžným konzumentům hudby (zejména té televizní a rozhlasové) téměř neznámé. Přesto si už v té době Radůza nemohla na přízeň publika nikterak stěžovat – koncerty bývaly zpravidla vyprodané a nadšení návštěvníci si odnášeli nejenom skvělý zážitek, ale často také některé z jejích dvou cédéček. Že se ale na jaře 2005 její další album vyšplhá až na úplnou špici tabulky prodeje hudebních nosičů v Česku, navíc v časech všudypřítomných a všudeprudících Superstar, určitě nikdo tušit nemohl. Čas od času se i v našich končinách zkrátka přihodí, jako třeba před lety Jaromíru Nohavicovi s Divným stoletím, že mimořádně kvalitní umělecký počin výrazně uspěje komerčně a zastíní i v tomto ohledu jinak vládnoucí bezduchý a bezproblémový pop. Radůzino album V hoře takovým významným uměleckým počinem rozhodně je.
Důvodů k výše uvedenému srovnávání s Nohavicou se nabízí hned několik. Stejně jako on nezůstává Radůza ve svých písních uzavřena českou kotlinou a ve své hudbě i textech se vydává do nejrůznějších koutů Evropy (na rozdíl od něho ale také směrem západním a daleko více na sever). Do svého zpěvníku zařadila Radůza, jako to již několikráte učinil Nohavica, píseň Vladimíra Vysockého. Oba dva také umějí písně syrové a energické dokonale vyvážit nádhernou milostnou lyrikou či kousky téměř filosofickými. Na pódiu si pak oba dokážou vystačit zcela sami. Přesto ale jejich srovnávání trochu kulhá, každý z nich je totiž naprosto výjimečná a výlučná osobnost.
V Radůzině „Hoře“ se skrývá nepřeberné množství emocí, příběhů a krásy. Hudební rozlet je nevídaný: typické písně s akordeonem se na albu střídají se „střídmě kytarovými“ (o doprovod se starají muzikanti ze skupiny KOA – Františka Raba s kontrabasem a houslemi a Omar Khouaj se svojí kytarou) a i těch několik málo hudebních nástrojů dokáže vykouzlit velice pestré hudební pozadí. Na albu je ale také několik písní, které zásadně překračují prostor, ve kterém se Radůza doposud pohybovala. Ve Vysockého Plachtě, kterou z části zpívá ve svém překladu a zčásti v ruštině, dosahuje nevídané vypjatosti. Není v tom ale žádná póza a závěrečné zařvání je jen přirozeným vyvrcholením písně. Jindy naopak dokáže být nebývale jemná a něžná, jako třeba v nádherně milostné Teď když spíš. Pouští se i do různých hudebních experimentů – napůl francouzsky zpívané „reggae“ De Nímes má ambice stát se hitem. Na druhou stranu se v titulní písni V hoře (temné a syrové téměř pět a půl minuty dlouhé dílko) expresívností svého podání přibližuje baladám Dagmar Voňkové-Andrtové. Ve svých písních neváhá vedle již zmíněných jazyků použít italštinu (Una Cartolina) i polštinu (Papierosy). V textech probleskují i zvukomalebné rýmy, které připomenou některé písně Zuzany Navarové („…do tý dálky / volaj mě alky / lahve od kořalky / čepice a šálky…“ – Na sever). Písničky na albu V hoře jsou neskutečně rozmanité, jemné i drsné a – řečeno jedním slovem – skvělé. Snad jen písnička Vše v jedním s melodií-nemelodií a přeskakujícím Radůziným hlasem se mi jeví jako poněkud rozporuplná.
Nemyslím, že by nějaké další české album letos dosáhlo výšky Radůziny „Hory“. Jenom si ale nejsem docela jist, do jakého žánru vlastně Radůza spadá (abych věděl, až budu posílat hlasy do různých anket…). Nejtrefnější mi přijde nový termín „moderní evropská trampská píseň“ (šanson, folk i world-music jsem po krátkém přemítání zavrhl). Vždyť moderní tramp Radůza putuje nejen po českých luzích a hájích, a zcela samozřejmě ve svých písních míchá nejrůznější ingredience ze zemí, které navštívila. A protože i toto léto Radůza nebude téměř koncertovat a hodlá strávit čas cestováním, můžeme se my posluchači i do budoucna těšit na její další písničky a příběhy.

Radůza: V hoře
Indies Records, 2005
Dědek s cibulí * Nebe-peklo-ráj * Bylo nebylo * Sněží * Blondýnka * Pandora * De Nímes * V hoře (Nigardsbreen) * Una Cartolina (Pohlednice) * Teď když spíš * Plachta * Papierosy * Vojáček z cínové lodi * Čutora * Mulhouse * Na sever * Zahrály housličky * Vše je jedním * Zas oči moje * Tuti-boty-ré * David