Stinka: Krrrva!
„Zasviť mi ty slunko zlatý na cestu i pod ni, nakřápej mi paprskama…“ zpívá v úvodu svého prvního sólového alba písničkářka Stinka. Hráčka na akordeon a heligonku ve skupinách Rudovous, Tři sestry, Trenér Norů a klávesistka Kaspar von Urbach, občanským jménem Hana Lundiaková, je až neuvěřitelně všestrannou a hyperaktivní osobou. Jako spisovatelka se prosadila kritikou oceňovanou snově erotickou novelou Černý Klarus, pracuje jako editorka a publicistka. Před nedávnem se coby redaktorka podílela i na vzpomínkové knize Otakara „Alfréda“ Michla Trable den co den, muzikanta, který prošel nejzásadnějšími kapelami českého undergroundu – hrál v Umělé hmotě, ale také v DG 307, Plastic People of the Universe a Aktuálem. Čeho se lze nadít od sólového debutu této pozoruhodné dámy, které navíc ve studiu zdatně vypomohli multiinstumentalista Martin Černý (vedle Rudovousu působil třeba i v country-pubové kapele Echt!) a muzikant a zvukař Ondřej Ježek?
Nemalá čekávání se naplnila beze zbytku a album Krrrva! se zařadilo k tomu nejlepšímu, co v roce 2013 na české písničkářské scéně vzniklo. Na rozdíl od řady svých hudebních kolegů nerezignovala Stinka na češtinu a s výjimkou jedné anglické skladby (Nasty Places) připravila várku pozoruhodně poetických a působivých songů. Vztah k jazyku a k poezii ostatně prostupuje celým albem. Vedle svých vlastních veršů zpívá Stinka i texty dalších autorů – kolegy Martina Čížka z kapely Rudovous (Černé mračno, Nosohltan), zpěváka skupiny Ladě Michaela Kubesy (Je to láska), dvakrát sáhla do pozůstalosti talentovaného básníka Václava Ryčla (Cizí slova, Momo), báseň Zavátá Koliba si vypůjčila od Ivana Wernische, Okříšky jsou dílem básnířky Jiřiny Haukové.
I když zásadním nástrojem v rukách písničkářky je akoredeon, není Stinka jen nějakou další Radůzou či Václavem Koubkem. Její písně sice občas skrývají bizarní příběhy neméně zvláštních postav, podstatná je ale nálada, kterou vyvolávají. Martin Černý a Ondřej Ježek zahalili písně do nejrůznějších a často nečekaných hávů, a ani jednou nešlápli vedle. Kytary, nejrůznější klávesy, vibrafon, teremin, ale třeba i chechtací pytlíky či model koně, vytvářejí dokonalou kulisu k Stinčině temnému altu. Nezvyklý orientální zvuk niněry v úvodu tutové hitovky Singl zelí převálcuje skočný šraml, Instrumentálku, níž se netradičně recituje (Pojď, postoupíme, posunem to dál…), zavádí teremin až kamsi do halucinogenního světa. V Okříškách dokresluje magický až janotovský zvuk pozoruhodný elektromechanický klávesový nástroj východoněmecké provenience Weltmeister Basset. Expresivní zvuková stěna, kterou staví kytary v písni Je to láska, střídají Cizí slova doprovázená samotným akordeonem. Drásavě depresivní Nosohltan posouvají klouzavé tóny kytary někam k alt-country. Prostě, co píseň, to jiný přístup a zvuk. I Stinka občas střídá svoji hlubokou posmutnělou altovou polohou odlehčeným a prozářeným zpěvem. Vše zkrátka nemusí být jen ponuré a temné. Někde nahoře nad těmi všemi špinavými místy (Nasty Places) svítí slunce…
Vedle již zmíněných muzikantů a zároveň spoluproducentů přispěli svým dílem i bubeník Martin Petrásek, Daniel Kahuda s niněrou, saxofonista Marian Jaslovský, violoncellista Tomáš Schilla a Kieren Alexander s akordeonem. Pěvecky Stinku podpořili Veronika Borovková a Michael Kubesa. Právě Kubesův chraplák v Zaváté kolibě přebíjí svojí drsností Stinčin alt, a na vrch tak vyplouvá něha a laskavost nenápadně ukrytá v jejím hlasu. Děsivě pochmurné, ale zároveň nesmírně krásné…
V závěrečné Čekni děti se pak Stinka loučí s posluchačem slovy: Dej, dej, čili dáš, maminko / bych jak děťátko byl ochráněný / dej, dej, čili dáš, maminko / bych před smrtí byl ochráněný…
Nadšené pocity ze Stinčina alba Krrrva! podtrhuje i povedený obal s řadou dokumentujících i uměleckých fotografií. Setsakramentsky dobrá práce!
Stinka: Krrrva!
Vlastní náklad, 2013
Slunce svítí * Paškál a Škrpál * Singl zelí * Instrumentálka * Okříšky * Je to láska * Cizí slova * Kainův kuplet * Nasty Places * Kůň * Černé mračno * Momo * Nosohltan * Zavátá koliba * Čekni děti
