Ondřej Hejma na Stodole Michala Tučného 2013 (Foto: Jiří Konc / CountryWorld.cz)

Ve dnech 22. a 23. srpna 2014 proběhne v jihočeských Hošticích u Volyně již sedmnáctý ročník hudebního festivalu Stodola Michala Tučného. I když je program festivalu pravidelně obměňován, v průběhu let vykrystalizovala skupina účinkujících, která se do Hoštic vrací pravidelně a k této akci již neodmyslitelně patří. Jedním z těchto věrných hostů je i zpěvák, skladatel, novinář a frontman skupiny Žlutý pes, Ondřej Hejma, se kterým jsme si povídali nejenom o jeho účasti v programu Stodoly Michala Tučného.

Dá se říci, že patříte již ke stálým členům programu Stodoly Michala Tučného. Dokázal byste spočítat, kolikátá Stodola pro vás bude ta letošní?
Jako vždycky a se vším i na Stodole jsem  začínal trošku později než ostatní, takže si tipnu, že se Žlutým Psem jsem tam byl hrát třikrát  a sám za sebe minimálně pětkrát.

Na jaké písničky Michala Tučného ve vašem podání se mohou diváci letos těšit?
Letos jsem tak trochu vsadil na duety, spolu s Eliškou Ptáčkovou, manželkou našeho „psího“ producenta Steva Walshe, si dáme Dlouhou černou limuzínu a když přemluvím Leonu Černou, zkusíme Viva Las Vegas. Kromě toho si pocvičím jazýček na Prodavači, a bez Diggy Liggy na závěr si svou účast na Stodole snad ani neumím představit.

Stodola MT je především o country hudbě, jaký je váš vztah k tomuto žánru? Pamatuji si, že v některé z televizních talentových soutěží jste jeden z výstupů (tuším, že se jednalo o píseň z repertoáru Shanii Twain) hodnotil slovy ‘Tuhletu country, tu já můžu.’ Líbí se vám tedy spíše moderní, nebo tradiční country hudba?
Moderní country je hodně blízko tomu, co děláme se Žlutým Psem, takže to je jasný. Ale mám rád i bluegrass, starý Greenhorny, i americkou klasiku jako je Hank Williams. Country je široce rozkročená, kousek od rokenrolu, za rohem od blues, a Michal Tučný toho byl dobrým příkladem.

Žlutý pes letos vydal album Stroj času. Jak vůbec došlo k tomu, že si rocková kapela pozvala na svojí desku  muzikanty z Druhé trávy?
Luboš Malina má dobrý jméno jako producent, zná Ameriku a se Stevem (Walshem) si rozumějí. Robert Křesťan je stejnej blázen do Boba Dylana jako já. Takže já se ptám, kde jsou vůbec  nějaký hranice? Poslechněte si, jak jsme s Trávou udělali Sametovou!

Stroj času obsahuje písně z úplných začátků Žlutého psa. Jak jste vybírali skladby, které se na vašem novém albu objeví a které naopak necháte zapomenuty? Je nějak, u které vás osobně mrzí, že se na konečnou sestavu cédéčka nedostala?
To, co je na Stroji času, je vlastně náš repertoár z roku 1983. Tehdy jsme dokázali vyprodat nejeden sál, ale nesměli jsme nic publikovat, protože jsme byli „na hraně zákona,“  i když to dneska zní trošku legračně. No a když už bylo líp, byli jsme zase hudebně někde jinde. Takže jsme vlastně splatili svůj dluh a historie se uzavírá. Mám velkou radost, že jsme to stihli.

Vraťme se ale ke Stodole Michala Tučného. Na facebookových stránkách Stodoly jsem si všiml vašich příspěvků. Jaký je váš vztah k Internetu a k sociálním sítím zvláště? Používáte je hojně a rád, nebo je berete jen jako nutné zlo?
Fakt je, že jsme žili dlouhý léta bez těch sítí a taky se nám nic nestalo. Což se dá říct i o mobilech. Ale dneska to asi jinak nejde. Navíc já jsem takovej „psavec“ a pořád někde něco komentuju, takže je mi tahle soukromá žurnalistika vlastně docela blízká.

Co byste vzkázal těm, kteří ještě váhají, zda letošní ročník Stodoly Michala Tučného navštíví?
Řek’ bych, že letos má Stodola slušnou sestavu. Takže kdo má rád country a dobrou zábavu, neměl by váhat. Vůbec mám takovej pocit, že v týhle oblasti se začíná blýskat na lepší časy…