Kroskántry – lepší název svému novému albu pánové z brněnské kapely Poletíme snad ani dát nemohli. České country je totiž tak specifický žánr, až je s podivem, že se dosud nikdo nepokusil o jeho výstižné pojmenování. Výrazy „trampgrass“ nebo „čundrcountry“ sice vtipně a přiléhavě postihují směřování některých kapel, ale to, že české „kántry“ má s americkým „country“ jen určitou část společných rysů a je fakticky svérázným místním fenoménem, si přiznává málokterý z příznivců této muziky.

Písničky Poletíme? vyrůstají z nejrůznějších hudebních kořenů a trocha toho „kántry“ pronikla i na předcházející alba. Na své třetí nahrávce se ale do stylu pustili s plnou vervou a namíchali doslova zběsilou směsici country, bluegrassu, rocku, punku, dechovky, trampských písní a čert ví, čeho ještě. Poletíme? jsou natolik originální, že přirovnání k jiným tuzemským formacím je takřka nemožné. Nepřesně a velmi přibližně je lze označit za mix Greenhornů, Banjo Bandu Ivana Mládka, skupiny Vltava v čele s Robertem Nebřenským s punkovou energií a syrovostí raných Tří sester.

Album Kroskántry je především zábavné a o nic jiného než o zábavu v podstatě ani nejde. Texty místy působí až buransky a mnohé melodie, či hudební postupy, jakoby byly omlety už nespočetněkrát. Jenomže tohle všechno je podstatou hry, kterou Poletíme? se svými posluchači provozují. Hned v úvodní písni alba jim na půdě po dědovi zůstal starej kvér, kejsi džons chlastá za jízdy, do toho přijíždí poslední kovboj (hrát Zuzaně na její banjo) a aby nikdo nezapochyboval, oč se vlastně jedné, hulákají v refrénu: „Co tímhletím chceme říct, nás nezajímá…“ Hudební i textové odkazy (Nedvědi, Suchý & Šlitr, Greenhorni,…) prostupují celým albem a ve spojení s originálními nápady Rudolfa Brančovského vytvářejí neopakovatelnou směsici. Některé písně jsou pak melodicky natolik výrazné, že vám v uchu uvíznou tak pevně, až může být problém je zaplašit (Lokomotiva, Amorův šíp, Kántry dát).

Poletíme? jsou občas lehce vulgární, dvojsmyslní či primitivní (Mě se líbí, líbí, líbí holky holky pitomý / teda v případě že že jsou pěkný a přítulný…“), ale činí tak s patřičným nadhledem a nepřekračují únosnou míru. Některé prohřešky české kántry dokážou půvabně využít ve svůj prospěch, klidně obrátí přízvuky, doplní chybějící slova opakováním slabik („Má má má ma je pod zemí / můj tá tá ta ve vězení…), rozsekají slova na kousky („Jsi lo-ko-mo-ti-va, kte-rá se ří-tí tmou/ jsi in-di-á-ni, kte-ří pré-ri-í je-dou…“), postaví píseň tak jednoduše, že je dopředu jasné, co bude dál (Kántry dát) a když na to přijde, zazpívají i zcela falešně a mimo rytmus. Textová naivita v písních Kovbojové („Kovbojové jedou si dál, jejich koně jsou samej sval / i já mám koně, je houpací a dvě pistole – obě stříkací…“) a Ruce v kapsách („…nekoupím si nic, protože já dobře vím / že by mi to někdo ukrad a to já nechci chtít / já chci chtít jenom svoje ruce v kapsách mít…“) je kouzelně odzbrojující. Není to parodie, je to hravé a očistné.

Mezi humornými kousky se najde ale i pár výjimek. Oč nenápadněji na první poslech působí Muž neviditelný (inspirovaný skutečným příběhem bezdomovce, jehož hlas v nahrávce i zazní), o to výrazněji se vrývá do podvědomí při opakovaném přehrávání alba a svádí k otázce, jaké by to asi tak mohlo být, kdyby se Poletíme rozhodli natočit „vážné“ album.

Nezastupitelný podíl na studiové podobě písniček mají dva hosté – vynikající banjista Sváťa Kotas (mimo jiné zakladatel Poutníků, nyní má vlastní Sváťa Kotas Band) a jeho o generaci mladší kolega z kapely, hráč na dobro Martin Mikl.

Jestliže byli Poletíme? dosud známi jen určitému okruhu posluchačů, je po vydání „Kroskántry“ více než pravděpodobné, že se jejich ulítlé a pozitivní energií nabité písničky úspěšně rozletí do všech světových stran. Určitě si to zaslouží.

Poletíme? nabízejí možnost stáhnou si album Kroskántry (i obě alba předchozí) přímo z webu skupiny ve formátu mp3 (kvalita 192kb/s).

Fotogalerie zachycuje křest alba, který proběhl 30. března v pražském Paláci Akropolis. Album křtili vydavatel Milan Páleš a Jarda Svoboda ze skupiny Traband, který si pak s Poletíme? zazpíval i dvě písničky své domovské kapely – Černého pasažéra a Leží dáma na kolejích. Nechyběl ani legendární banjista Sváťa Kotas. Vydařený koncert navíc znovu potvrdil, že Poletíme? na živo jsou dokonce ještě lepší a zábavnější než z cédéčka.

Poletíme? – Kroskántry
Indies Scope Records, 2012
Kus železa * Zatracenej šíp * Fígl * Lokomotiva * Kovbojové * Holky pitomý * Pepův happyend * Autistický bratr * Lev * Ruce v kapsách * Chechtání * Ťu ťu ňu ňu * Nebreč * Muž neviditelný * Kántry dát