Třináctá Stodola Michala Tučného již patří minulosti. Letošní ročník, který se uskutečnil v sobotu 21. srpna 2010 v tradiční kulise jihočeských Hoštic, byl ve znamení sluníčka a mladých hvězd. Slunečné počasí si po několika, deštěm provázených ročnících toto (nejen) countryové setkání opravdu již zasloužilo. Letní počasí vylákalo na kopec nad Hošticemi zhruba čtyři tisícovky hudby chtivých diváků.
Ti, kteří se na místo konání festivalu dostavili již o den dříve, navíc měli možnost ovlivnit i část sobotního programu, protože v pátek 20. srpna 2010 tu proběhlo finále soutěže amatérských a poloprofesionálních kapel o cenu Michala Tučného. Z šestice finalistů se přítomným divákům nejvíce líbily skupiny Lignit z Plzně (druhé místo) a slovenští Neznámi. Obě kapely se pak postaraly o úvod sobotního programu.
Ten odstartoval přesně v 10.00, kdy moderátor Tomáš Morávek přivítal na hoštickém pódiu plzeňskou pětičlennou skupinu Lignit, která se sama klasifikuje jako tramp-folková. Po Lignitu pak následovalo vystoupení skupiny Neznámi. Neznámi do Hoštic přijeli ze slovenské obce Šterusy. Skupina, která letos oslavila již jedenáctý rok své existence, nabídla moderní americkou country hudbu a bylo vidět, že se naprosto trefila do vkusu diváků. Neznámi jsou již druhou slovenskou kapelou, která v Hošticích bodovala. Před pěti lety ve stejné soutěži zvítězila košická skupina Veslári s Petrom Dulou, který v roce 2009 podlehl svému dlouhému boji s rakovinou.
Po vítězných kapelách z klání o cenu Michala Tučného vystoupila skupina Chai a po ní již scéna patřila legendárním Schovankám. Ty nabídly průřez svojí historií, od sedmdesátých let až po zatím poslední album, které natočily s Věrou Martinovou. Jisté zvolnění v tempu následně nabídl další milý host Stodoly, Wabi Daněk, který samozřejmě vystoupil společně s Milošem Dvořáčkem. Trampsko-countryovou poetiku Wabiho Daňka pak na hoštické scéně vystřídal humor Ivana Mládka a jeho Banjo Bandu, se kterým se pochopitelně představily i „Kalamity Jane“ Lenka Šindelářová a Lenka Plačková. Po Banjo Bandu následovaly bloky Lenky Dusilové a countryových Fešáků, kteří kromě klasických hitů nabídli i novější repertoár a do Hoštic s sebou přivezli i hosta – Františka Kasla. Asi největší úspěch v denním programu letošní Stodoly však slavil nenápadný pán s klávesami, kterým samozřejmě nebyl nikdo jiný než skladatel Jaroslav Uhlíř. Bez zvukové zkoušky nabídl divákům dokonalý průřez svojí pohádkovou, televizní i filmovou tvorbou a v závěru došlo i na jeho velký hit pro Jiřího Schellingera – Holubí dům. Uhlířova bezprostřednost a geniální spolupráce s publikem se divákům líbila, za což jej zaslouženě odměnili bouřlivým potleskem.
Posledním bodem denního programu Stodoly byl koncert Petra Koláře, který připravil půdu pro hlavní večerní galaprogram. Ten začal tradiční představovačkou Tučňáků a poté se již rozběhl naplno s Tomášem Linkou a s jeho „Blues Folsomské věznice.“ Jako každým rokem, i letos by se dala jednotlivá vystoupení rozdělit na podařená a méně podařená. I když nutno přiznat, že letos by bylo možno klasifikaci provést i podle interpretů na připravené a méně či vůbec nepřipravené interprety. Zatímco Martin Pošta si své selhání částečně napravil ve strhujícím duetu s Leonou Černou v písni „Viva Las Vegas,“ Lenka Dusilová se svojí nepřipravenost už ani nesnažila skrývat. Ostatně její otázka směrem ke kapele na začátku slavného Tučného hitu Diggy Liggy ‘Nechcete to zahrát beze mě?‘ hovoří za vše. To Richard Tesařík se pokoušel svoji znalostní indispozici skrývat rafinovaněji, nicméně i zde se obávám, že slova „znám Báru“ by v Rytířově české verzi slavného hitu skupiny Oak Ridge Boys „Mám páru“ asi hledal marně.
Naštěstí ostatní interpreti již ke svým rolím přistoupili odpovědněji. Skvělé výkony předvedli „ostřílení“ bardi countryové a trampské písničky – Tomáš Linka, Wabi Daněk a Miloš Dvořáček, vynikající výkon předvedli i Tomáš Klus a Petr Kolář. Pokud ale hledáme opravdové hvězdy letošní Stodoly, pak to bezesporu byla čtveřice Černá, Ruml, Trapl a Zonyga. Ať už to byl Tomáš Trapl v greenhornovských hitovkách „Šlapej dál“ nebo „Za chvíli už budu v dáli,“ nebo Ondřej Ruml ve skladbě „Waterloo,“ Jiří Zonyga v „Pověste ho vejš“ či oba finalisté X-Factoru společně v „Posledním kovboji“ – všichni byli naprosto skvělí, bezprostřední a svěží. Ovšem asi největší hvězdou (alespoň pro mne) byla Leona Černá. Zpěvačka, jejíž výkon, je přinejmenším zde na Stodole Michala Tučného rok od roku úžasnější, si troufla nejenom na zztopácký hit „Viva Las Vegas,“ ale bez jediného zaváhání a s bravurní lehkostí zvládla i opravdu velmi náročné skladby z posledního Michalova alba – „Šťastné staré slunce,“ „Pane můj“ nebo „Jelen bílý.“ A ve všech případech to byl opravdu nádherný zážitek.
Závěr Stodoly samozřejmě patřil znovu těm největším hitům Michala Tučného a o úplnou tečku za letošním ročníkem se postaraly létající lampiony. Třeba některý z nich zaletěl až tam nahoru k nebeským branám a pokud ne, tak se to určitě povede za rok, na Stodole s pořadovým číslem čtrnáct.