TOPlist

Widgetized Section

Go to Admin » Appearance » Widgets » and move Gabfire Widget: Social into that MastheadOverlay zone

Blízká setkání s Bobem Dylanem

Robert Křesťan: DylanovkyMá smysl se ještě v roce 2007, kdy není problém sehnat kterékoli album z Mistrovy tvorby včetně mnoha bootlegů a věrný fanoušek si jistě nese v živé paměti některý z jeho pražských koncertů, pokoušet o další české verze jeho písní? Tuzemských coverů existují stovky, avšak jen nemnoho z nich lze považovat za skutečně vydařené. Jenže těžko odolávat – Dylanovy písně jsou a budou pro mnoho písničkářů i interpretů neodolatelnou výzvou. V případě Roberta Křesťana vyvrcholila dlouholetá fascinace Dylanem natočením alba příznačně nazvaným Dylanovky – albem nad očekávání skvělým.
Už pouhopouhý pohled na obal CD (mimochodem zřetelně inspirovaný Dylanovým The Times They Are A-Changin’) vás dokonale vtáhne do děje. Počínaje úvodním duetem Křesťana s Pavlem Bobkem zaznívají písně o stmívání, rozchodech, odloučení, s obrazy často až apokalyptickými. Ač při nich často zamrazí, nevyznívají pesimisticky, ale spíše očistně.
O Dylanovkách již bylo napsáno mnohé. Přesto se na nich dá při opakovaném poslechu nacházet stále něco nového. Vedle prostoru, který díky Druhé trávě dostaly Dylanovy melodie a který odhaluje jejich nevídanou krásu, se nemohu ubránit nadšení z mnoha nenápadných detailů. Malinovo „irské“ uchopení balady „Sbohem, Angelino“, osvobozující a ze všech hříchů vykupující trubka Miroslava Hloucala v „Čím dál tíž se dejchá“, doprovodné vokály Katky García a Pavlíny Jíšové, nepřeslechnutelná harmonika Charlie McCoye, křehce bluegrassové pojetí písně „Čeká nás poslední ráno“ nebo jednoduše ale účinně zaranžované banjo v „Zvoní zvony“ – toť jen několik příkladů…
Hlavními devízami alba jsou ale skvělé texty a Křesťanův zpěv. Je obdivuhodné, jak Robert Křesťan svým hlasem dokázal vyjádřit veškeré nálady a pocity ukryté v Dylanových verších. Pokud jsem byl před časem z jeho anglického podání „Ring Them Bells“ na albu Good Morning Friend trochu zklamán, v jeho vlastním českém překladu mu jdou slova od úst až neskutečně. Nedivil bych se, kdyby se způsob, jakým Robert Křesťan převedl do češtiny Dylanovy texty, zanedlouho dostal do čítanek. To, co naznačil již před mnoha lety překladem „One More Cup of Coffee“, dotáhl nyní téměř k absolutní dokonalosti a překonal všechny své předchůdce pokoušející se o přetlumočení Dylanova poselství. I když, limitován frázováním a možnostmi jazyka, tu a tam mírně posunul význam, případně si dovolil některé obraty zjednodušit, nezaostávají jeho překlady za Dylanovými originály ani v bohatosti jazyka ani v naléhavosti. Povídání o nich by bezpochyby vydalo na obsáhlý esej.
Téměř všechny písně na albu představují kompaktní a pečlivě propracovaná dílka. K absolutním vrcholům patří bezesporu „Sbohem, Angelino“, „Seňor“, „Čeká nás poslední ráno“, Zvoní zvony“ a hlavně „Čím dál tíž se dejchá“. Od začátku až po závěrečnou „Dívku ze severu“ nabízí album spoustu výjimečných zážitků. Škoda jen několika rozpačitých či sporných míst.
Prvním z nich je westernový příběh „Lily, Rosemary a Srdcovej kluk“. Jan Vyčítal se s českým textem popral zdárně, zpívá, seč mu hlasivky stačí, ale k působivosti a přesvědčivosti zbytku alba se ani zdaleka nepřibližuje. Nejdelší píseň alba svým pojetím i podáním vybočuje, což by samo o sobě nevadilo. Zde ale mezi vážnějšími kousky ruší, a vzhledem ke svému rozsahu a Vyčítalovu těžko stravitelnému zpěvu, i nudí. Na jiném albu a v jiných souvislostech bych proti ní moc nenamítal, ale zde mi prostě nesedí.
Zařazení instrumentálky „Nashville Skyline Rag“ je zcela logické, neboť pochází z nejcountryovějšího Dylanova alba Nashville Skyline. Je odehrána bravurně, přesto působí zpočátku poněkud chladně a za původní „nashvillskou“ verzí zaostává. Až harmonika Charlieho McCoye (který se před devětatřiceti lety podílel i na původní Dylanově nahrávce) dodává skladbě ten správný švih.
Simple Twist of Fate v podání Wabiho Daňka jako „Jak mlýn se točí svět“ dobrý vkus určitě neurazí, nicméně jeho překlad Dylanových veršů působí místy kostrbatě a plně nevystihuje „osudovost“ písně. (Mimochodem, Jarda Svoboda z Trabandu napsal k této písni slova podstatně přiléhavější.) Wabiho vyprávěcí styl je příjemný, ale celkové vyznění vzdaluje od původní Dylanovy verze.
V každém případě jsou Dylanovky zásadním milníkem českého písničkářství. Takhle vyvedená sbírka Mistrových písní tu zkrátka ještě nebyla. Vůbec bych se proto nezlobil, kdyby toto album našlo v dohledné době svého následovníka. No a kdyby se Robertovi Křesťanovi nechtělo, mám jeden tajný tip – již zmíněného Jardu Svobodu, jehož překlady si s originály rozumí taktéž výtečně.

Robert Křesťan & Druhá tráva – Dylanovky
Universal, 2007
Ještě není tma (Not Dark Yet) * Čím dál tíž se dejchá (A Hard Rain’s A-Gonna Fall) * Sbohem, Angelino (Farewell Angelina) * Seňore (Seňor – Tales of Yankee Power) * Jak mlýn se točí svět (Simple Twist of Fate) * U Majdy na statku (Maggie’s Farm) * Čeká nás poslední ráno (One Too Many Mornings) * Lily, Rosemary a Srdcovej kluk (Lily, Rosemary and the Jack of Hearts) * Zvoní zvony (Ring Them Bells) * Nashville Skyline Rag * Dívka ze severu (Girl of the North Country)

avatar Autor: on 14.1.2008. Filed under Recenze. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0. You can leave a response or trackback to this entry

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*