Ve čtvrtek 7. června 2007 byl na vyšehradské Letní scéně v Praze zahájen čtvrtý ročník hudebního a divadelního festivalu Vyšehraní. Zahajovací koncert letos připadl na Petra Kocmana, který si pro tuto příležitost připravil další ze svých nepravidelných, zato však velice populárních pořadů Petr Kocman a hosté. Petr si na Vyšehrad pozval maďarskou operní pěvkyni Livii Ághovou, světově proslulého trumpetistu Laca Decziho, plzeňskou bluegrassovou skupinu Blue Gate a svého slovenského kolegu a kamaráda, Allana Mikuška.
Festival Vyšehraní byl slavnostně zahájen krátce po 19. hodině, za přítomnosti pořadatelky festivalu, Martiny Dimmerové, čestného prezidenta Vyšehraní, Wabiho Daňka, Petra Kocmana a dalších hostů z řad partnerů a sponzorů festivalu.
Po úvodním vystoupení Laca Decziho a bloku operní pěvkyně Livie Ághové, přišla na řadu plzeňská skupina Blue Gate. Přiznám se, že moje srdce tíhne převážně k moderní country music, a tak jsem se setkal s touto formací poprvé v životě. A setkání to bylo více než příjemné. Skupina Blue Gate, která letos slaví již své 10. narozeniny, se sice řadí do oblasti bluegrassu, ovšem nedrží se jeho ortodoxní podoby a občas zabrousí i do vod žánrů více či méně příbuzných. Na Vyšehradě tak bylo slyšet třeba i písně převzaté od Dolly Parton. Hlavní část vystoupení Blue Gatu však tvořil autorský repertoár, převážně v podání zpěvačky a baskytaristky Ilony Leichtové.
Hlavní blok úvodní koncertu Vyšehraní však patřil Petru Kocmanovi a jeho Bandu. Petr vsadil na osvědčené hity ze své první (a zatím bohužel jediné) sólové desky Dej country štěstí („Pět vlčích máků“ nebo „Růže z Jericha“), vzpomněl i na svoji greenhornovskou etapu v písních „Country zná,“ „Whisky plnej džbán,“ a představil i skladby, které by se mohly objevit na jeho chystaném albu (např. „Motorová pila“). Poté už na prkna Letní scény vkráčel dlouho očekávaný host ze Slovenska, Allan Mikušek. Sám, jen s kytarou zazpíval nejenom několik svých starších skladeb, ale v několika písničkách vzpomněl i na své zahraniční vzory, např. Johna Denvera či Dan Sealse. Poté se k Allanovi připojil Petr Kocman (opět jen s akustickou kytarou) a společně pokračovali v bloku Allanových písní (např. slavný duet Allana a Michala Tučného „Dášť“). Závěr koncertu pak vygradoval, již za plné podpory Petr Kocman Bandu, v country rockových kouscích nejenom z Allanova repertoáru (např. „Päť strún“).
I tentokrát bylo společné vystoupení Allana a Petra naprosto jedinečným zážitkem. Dokonalá hudební show, při které se divák ani nemá šanci jakkoliv nudit a která pokaždé přinese něco úplně nového.
Bohužel, závěr koncertu byl, alespoň pro mne, pokažen chováním několika „taky diváků“, kteří znenadání obsadili prostor bezprostředně před pódiem a notně posilněni alkoholickými nápoji (zřetelně přítomné bylo pouze pivo nejmenované značky) se pokoušeli o něco, co měl zřejmě být tanec. Bohužel jejich snažení se změnilo v cosi, co střídavě přecházelo od tance přes vzájemné pošťuchování až po marné udržení se na vlastních nohou (štěrkový podklad bohužel k jejich stabilitě příliš nepřispíval). To vše za naprosté ignorace okolních předmětů či osob. Vzhledem k tomu, že mé stanoviště bylo (s cílem pořídit co možná nejlepší snímky) v bezprostřední blízkosti této podivné partičky, byl jsem nucen v zájmu záchrany fototechniky (a možná i vlastního zdraví) vyklidit urychleně prostor. Smutné je, že pořadatelům toto zpestření programu evidentně nijak nevadilo.
Naštěstí podobné incidenty jsou na koncertech Petra Kocmana ojedinělé a tak mohu vřele doporučit jejich návštěvu všem, kteří se chtějí skvěle bavit při skvělé country muzice. Pokud jste z Prahy, pak další možnost budete mít již za necelé dva týdny, kdy se na pražském Výstavišti uskuteční další ročník Country fontány, letos v režii Petra Kocmana, Petr Kocman Bandu, jejich hostů a hlavního tématu, kterým je vzpomínka na Michala Tučného.