Se zpěvákem, muzikantem, skladatelem a producentem Petrem Kocmanem jsem si na stránkách CountryWorldu povídal naposledy před dvěma lety. Od té doby uteklo hodně vody a leccos zajímavého se událo i u Petra Kocmana. A tak jsem využil příležitosti a po vystoupení Greenhornů na Stodole Michala Tučného jsem Petrovi položil několik otázek. Řeč byla nejenom o jeho kapele a výročí skupiny Greenhorns, ale také o jeho dalších (nejenom) hudebních aktivitách.

Náš minulý rozhovor jsem začínal otázkou na složení tvé doprovodné kapely. Sestava Petr Kocman Bandu však od té doby doznala menší změny. Jak tedy vypadá současný Petr Kocman Band?
Jádro kapely zůstalo stejné, přibyl k nám však nový kytarista, Petr Slabý, který nastoupil jako náhrada za steelkytaristu Davida Babku. Ale ta základní sestava zůstala neměnná a jsem tomu rád. Už jsme si na sebe zvykli, umíme reagovat jeden na druhého a vyhovujeme si jak lidsky, tak hudebně. Takže doufám, že v současné sestavě setrváme i do budoucna.

Jak se tato změna dotkla vašeho hudebního soundu, přeci jenom steelkytara je pro country hudbu důležitým nástrojem…
Ta změna byla opravdu jen mírná. Možná se z Petr Kocman Bandu stala trochu více kytarovější kapela. Je ale potřeba dodat, že Davidova steelka byla také více rockovější než obvykle. Nicméně teď se z mojí kapely stala ryze kytarová záležitost a možná jsme se i posunuli více k rockové muzice, protože kytarista je původně z rockové oblasti. Všechny ale musím ujistit, že moje kořeny zůstávají countryové a country je styl, ze kterého už v životě neprchnu. A to i navzdory tomu rockovému nádechu, na který si ale moji posluchači snad již za ta léta zvykli.

Petr Kocman Band letos natáčel nové singly, můžeš nám o nich něco prozradit?
Je to singl pro rádia, který vznikl vlastně na jejich žádost, protože jsem dost často slýchal volání po nějakých nových písničkách. Teď už je vše ve stádiu dokončení, poslední úpravy se trochu protáhly, protože se mi některé věci nelíbily a tak jsme to ještě předělávali. Jsou natočené dvě písničky a je to předzvěst nové desky, kterou už sice plánuji docela dlouho, ale opravdu nechci její vydání uspěchat. Netlačí mě ani vydavatel, ani čas a tak si chci nové album pěkně připravit a až vše bude podle mých představ, tak desku vydám.

Petr Kocman Band není jediným tvým projektem, i nadále pokračuje tvoje spolupráce s Greenhorns. Letos jste s kapelou oslavili 40. narozeniny a vyšlo vám nové cédéčko…
Jedná se o tématické CD. Když jsme s Honzou Vyčítalem přemýšleli o námětu nové desky, tak jsme si řekli, že bychom mohli vzdát poctu lidem, které máme rádi. A i přesto, že Honza je trochu jiná generace než já, tak nás spojuje láska k Hanku Williamsovi nebo Johnnymu Cashovi, což jsou takové countryové ikony. Tak jsme vydali desku, která nese název Těm, kteří tu už nejsou a je to taková naše pocta Williamsovi, Cashovi, Honza tam má dokonce jednu písničku od Louise Armstronga.
Já jsem si na desce také udělal jednu radost v podobě písničky Hanka Williamse, kterou s Greenhorny kdysi nazpíval Michal Tučný. Jmenuje se „Vlak půlnoční“ a vždycky se mi moc líbila. Vlastně jsem jí toužil nazpívat už od malička a tak jsem jí teď vzal, celou jsem si jí trochu poupravil, malinko jsem pozměnil akordy, ale samozřejmě jsem ponechal původní Honzův text ze 70. let, který proslavil už Michal. Naštěstí, odezva od posluchačů a z rádií je příznivá a tak jsem rád, že se ta radost, kterou jsem dělal pro sebe, přenesla snad i na moje posluchače.
Samozřejmě, deskou naše narozeninové oslavy nekončí. 11. října 2005 se od 19.00 uskuteční v pražském Divadle U hasičů koncert ke 40. narozeninám Greenhorns, který bude natáčet i Česká televize a kam se mi snad podařilo pozvat všechny žijící bývalé členy skupiny Greenhorns, jako jsou Tomáš Linka, Marko Čermák, Karel Vágner a další. Záznam koncertu by se měl objevit i na DVD.

Na novém cédéčku Greenhornů jsi se podílel nejenom interpretačně a autorsky, ale byl jsi i v roli producenta a aranžéra. Snažíš se kapelu posouvat blíže k moderní country?
Tím, že jsem v kapele druhý služebně nejstarší člen, panuje mezi mnou a Honzou Vyčítalem takové zvláštní souznění. Greenhorny jsem hodně změnil už tím, že jsem k nim přivedl mladé muzikanty, takže se trochu přibližují k moderní country music. Nicméně Greenhorns mají svůj specifický zvuk, který prostě není možné změnit v čistě moderní country hudbu, kterou provozuji se svojí kapelou. A myslím si, že ten současný sound vyhovuje i našim posluchačům.

Ty jsi nejenom zpěvák, ale máš za sebou i nějaké zkušenosti s muzikálovým herectvím. Po prvních zkušenostech v muzikálu Benzín a mejkap jsi v současné době vidět i v divadelní podobě muzikálu Šakalí léta. Jak jsi se k této roli dostal?
Velmi jednoduše. Mám kamaráda, který se jmenuje Radek Balaš. Je to režisér, který má za sebou úspěšná představení např. v Národním divadle nebo v Semaforu. Známe se už dlouhá léta, vlastně ještě od dob muzikálu Benzín a mejkap. Když dostal nabídku režírovat pro mostecké divadlo muzikál Šakalí léta, tak si na mně vzpomněl. Protože se jedná o rokenrolový muzikál, tak potřeboval nějakého toho rokenrolového blázna a to jsem byl přesně já. Jsem za to opravdu rád, protože je to nádherná práce. Divadlo je přeci jenom něco jiného. Mostecká podoba Šakalích let navíc není čistokrevný muzikál, je to více divadelní záležitost. Takové divadelní představení s prvky muzikálu a rozhodně je to něco jiného než živé koncertování s kapelou. Divadelní svět se mi moc líbí a jsem moc rád, že jsem se mohl po letech zase vrátit na prkna kamenného divadla.

Tvoje spolupráce jsou vůbec velmi různorodé. Často také spolupracuješ se Zuzanou Stírskou a jejím souborem Gospel Time…
Ano, to je opravdu dlouhotrvající spolupráce. Gospel má ke country hudbě velmi blízko, navíc Zuzka, když byla v emigraci, country hudbu hodně poslouchala. Když se jí u nás podařilo získat nabídky na nějaké větší koncerty, vzpomněla si na mne a pozvala si mne jako hosta do svého programu. Teď spolu plánujeme další spolupráci v podobě písničky, kterou jsme spolu hráli právě na zmíněných koncertech a kterou bychom také chtěli natočit na desku.

Když je řeč o tvých úspěšných spolupracích, nemohu zapomenout na Allana Mikuška. Chystá se nějaké pokračování vašich New Country Show?
Určitě, protože s Allanem je ta spolupráce vždy velmi příjemná. Jednak je to kamarád, hodně si spolu rozumíme i lidsky a jeho muzika je mi navíc velmi blízká. Allana jsem si pozval jako hosta mého koncertu v Klubu Mlejn v Praze, potom nám společný koncert uspořádalo Country Radio v pražském Divadle ABC a nakonec jsme spolu hráli i na Křižíkově fontáně. Teď asi nechám posluchače od spojení Kocman – Mikušek trochu odpočinout, ale v příštím roce možná zase připravíme nějaký společný program.

Co tě v poslední době hudebně nejvíce potěšilo?
V poslední době hodně poslouchám jazzovou muziku, ta mě teď velmi zajímá. A kdo z interpretů? Je to velmi těžké někoho jmenovat, ale za všechny bych asi zmínil Dianu Krall, což je paní pianistka, zpěvačka a skladatelka. Ta mě asi zaujala nejvíce. A ze zpěváků pak James Taylor, opravdu zvláštní fenomén, který není běžnému publiku příliš známý a i přesto vyprodává třicetitisícové sportovní haly. V Americe dokonce prodal více desek než Beatles.

Chceš na závěr něco vzkázat našim čtenářům?
Ať hodně čtou a navštěvují internetové stránky a pak je samozřejmě velmi upřímně zvu na některý z mých koncertů – ať už s mojí kapelou nebo s Greenhorny.