Pokud byste se mě zeptali, které cédéčko z české produkce mě v poslední době zaujalo nejvíce, odpovím zcela bez váhání: Album skupiny Traband nesoucí název Hyjé! V následujících řádcích se pak pokusím objasnit, proč mě toto v pořadí již čtvrté řadové album přivádí v úžas a vyvolává mé neskrývané nadšení.
Zatímco východoněmecké trabanty se začaly na našich silnicích množit již koncem let padesátých, český punkově-countryový Traband spatřil světlo světa až v roce 1995. Už od počátku se písničky téhle neortodoxní formace vyznačovaly neotřelými texty a netradičním přístupem k hudební složce písní nezatíženým jakýmikoli předsudky. Původní trio (kytara, basa, bicí) se brzy začalo rozrůstat o nové členy, kromě banja se v sestavě kapely objevily i dechy (trubka, tuba, klarinet) a styl se postupně přetvořil do jakéhosi těžko definovatelného hospodského dechno-rocku s prvky klezmeru, hudby balkánské, country, ska, punku, písní cikánských, irských, moravských i slovenských (výčet není zdaleka úplný). I když to může působit dojmem, že podobným způsobem pekli dort pejsek s kočičkou, v případě Trabandu není výsledkem cosi nepoživatelného, nýbrž velmi dobře stravitelná lahůdka určená nejen labužníkům, ale i běžným konzumentům. Pro ujasnění pojmů a stylů vřele doporučuji navštívit stránky http://www.traband.net, na kterých naleznete jak rozsáhlé povídání o historii skupiny, tak i ukázky z jejích dosud vydaných alb, včetně toho posledního nesoucího titul Hyjé!
Už tři předcházející alba skupiny „O čem mluví muži“, „Kolotoč“ a „Road Movie“ nebyla vůbec špatná a naznačovala bezbřehý tvůrčí potenciál skupiny a zejména jejího protagonisty Jardy Svobody. Na albu Hyjé!se ale Traband dostává ještě o hodný kus dál a má reálnou šanci zasáhnout daleko větší posluchačskou obec. Traband současnosti tvoří Jarda Svoboda (akordeon, kytara, klarinet, baskytara a další nástroje), Jana Modráčková (trumpeta, křídlovka, zpěv), Václav Pohl (bicí, perkuse, zpěv), Jakub Schmid (baskřídlovka, kytara, kornet, sbory), Evžen Kredenc (banjo, sbory) a Robert Škarda (tuba, sbory). Na albu se jako hosté přidávají ve Vraťte mi mou hlavu přátelé z keltsky orientované skupiny Naholou 25.
Skvělé texty (vsadím, co mám, že se jménem Jardy Svobody se za pár let budeme setkávat i v čítankách), neuvěřitelně pestrá a přesto kompaktně působící hudební složka písní, naléhavý a stoprocentně přesvědčivý Svobodův zpěv svádějí k rozborům, které by zabraly mnoho stran. Takže se pokusím mírnit a být stručný (což bude docela těžké).
Po „slovenské“ takřka popové a bezproblémové Kataríně obstarávající úvod alba následuje mnohé naznačující píseň Nemám rád trpaslíky (Nemám rád trpaslíky / A ty jejich zvyky / Nemám rád všechno / Co z nás dělá trpaslíky). Prvním z vrcholů je pro mě milostná Marie! s apokalyptickými motivy a nervní atmosférou. Dalším nádherným kouskem je Lano, co k nebi nás poutá, písnička o obrácení Matouše ke křesťanství s konejšivou, ale velmi výraznou melodií. K mým favoritům se řadí i Mraky – rokenrol s dupajícím refrénem, ze kterého čiší marnost lidského lopocení, ať už se odehrávalo v časech minulých či se koná dnes.
K nejvýraznějším písním alba určitě patří Černej pasažér, příběh vyděděnce na okraji společnosti (…Jsem černej pasažér / nemám cíl ani směr / Vezu se odnikud nikam / a nevím kde skončím). K této písni naleznete na multimediální stopě cédéčka i videoklip, ve kterém se představuje dlouholetý příznivec a občasný spoluhráč skupiny, herec Vladimír Javorský.
Bizardní příběh malého rytíře, který vyrazil do světa pomáhat chudým a potřebným, aby ho tito okradli, zbili a sežrali mu koně, končí naopak svým způsobem optimisticky (Ve světě kde jsou lidi na lidi jak vlci / Zůstává rytířem – ve svém srdci).
Leckteré písně alba lze také brát jako přesvědčivé a působivé protestsongy. Působivé mnohdy tak, že až zamrazí. Nejvýraznější v tomto ohledu je Vraťte mi mou hlavu, kde se mimo jiné zpívá: „Dali mi jméno, občanku, pas / a číslo daňovýho poplatníka / a do schránky další ‚upřímný‘ vzkaz / od známého politika / Vyceněný chrup a strnulý výraz / až se žaludek svírá / a heslo ‚Chceme jen tvůj hlas‘ / A vůkol páchne síra…“ Nenapadá mě nikdo z českého folku a rocku současnosti, kdo by se mohl s Jardou Svobodou v oblasti tohoto druhu písní úspěšně poměřovat.
Závěrečná Krasojezdkyně je plnokrevná poezie plná nádherných obratů (Bolestí jednoho je druhého štěstí / co nelze vyslovit, to voní po neřesti…). Skutečný závěr ale přijde až po chvilce ticha. Doopravdy poslední skladbou je bezejmená, v bukletu neuvedená rozverně klopýtající cirkusově-balkánská instrumentálka.
Celé album je opravdu „lahůdkové“ a v této recenzi jsem se dotkl jen části chutí, které nabízí (rozbor těch hudebních by si určitě zasloužil daleko větší prostor). Jen v jednom případě si nejsem zcela jist: parafráze hitu Michala Tučného Když si báječnou ženskou (v tomto případě si ji vezme idiot) by podle mého názoru spíše zapadla na některé z předcházejících alb. I když je mi jasné, že zařazením téhle „pakárny“ chtějí Trabandi trochu odlehčit celkové poněkud vážnější vyznění desky.
Tak trochu zvláštní a půvabné je, že texty uveřejněné v bukletu alba ne vždy plně odpovídají zpívané verzi. Nevím, jak jsem daleko od pravdy, ale myslím, že je to tak schválně. Zatímco někdy drobné změny slov posouvají a umocňují vyznění textů, jindy naopak slova protikladná (…mám to všechno na vybledlý [barevný] fotce) kupodivu konečný smysl vůbec neovlivňují.
Dost ale psaní: písničky Trabandu nejsou určeny k rozborům a psaní recenzí, ale k poslechu. Takže CD do stroje a Hyjé!

Foto skupiny Traband pořídil autor recenze v červenci 2004 na Tanz & Folk Festu v německém Rudolstadtu.

Traband: Hyjé!
Indies Records, 2004
Katarína! * Nemám rád trpaslíky * Ve zlatém kočáře * Marie! * V Babylůně * Lano, co k nebi nás poutá * Když si báječnou ženskou… * Zloděj a dezertér * Mraky * Černej pasažér * O malém rytíři * Vraťte mi mou hlavu * Lovci lebek * Krasojezdkyně!