TOPlist

Widgetized Section

Go to Admin » Appearance » Widgets » and move Gabfire Widget: Social into that MastheadOverlay zone

Griffith, Nancy

Nanci Griffith je, velmi stručně řečeno, nezaměnitelná zpěvačka, pohybující se na pomezí folku a country, tu a tam se vydávající na výlety směrem k hlavnímu proudu rockové hudby. Její písně nazpívala dlouhá řada interpretů, tuzemské nevyjímaje (určitě budete znát třeba Mary Margaret, kterou velice citlivě zpracovala Druhá tráva s Pavlínou Jíšovou). Mnohé z nich se staly nestárnoucími hity…
Nanci Griffith se narodila 6. července 1953 v Seguinu v Texasu jako nejmladší ze tří dětí. Umělecké sklony zdědila po rodičích – otec zpíval v amatérském kvartetu, matka byla amatérskou herečkou. S muzikou začala velice záhy a už ve svých osmi letech se podle televizního cyklu pro začínající kytaristy začala učit hrát na kytaru. Z té doby pocházejí i její první skladatelské pokusy – přišlo jí zkrátka jednodušší vymyslet si svoji vlastní písničku, než se složitě učit nějakou cizí. Svůj první koncert absolvovala již ve čtrnácti letech v austinském Red Lion Clubu. Hraní po klubech pak provázelo celá její studentská léta.
Nanci vystudovala univerzitu v Texasu, ale v roce 1977, krátce po tom, co začala pracovat jako učitelka v mateřské školce, se rozhodla pro hudební dráhu. V té době totiž malá lokální firma BF Deal Records zařadila jednu její píseň na své kompilační album. U této firmy pak Nanci natočila v roce 1978 své první album There’s a Light Beyond These Woods, na kterém se již objevily některé její pozdější hity. Mezitím se stačila provdat i rozvést (se jménem jejího manžela Ericem Taylorem se v tomto vyprávění ještě setkáme). Po vydání druhého alba Poet In My Window (dva roky po prvním), s písněmi stylově označenými jako nový country-folk, se jméno talentované zpěvačky a autorky pomalu začalo dostávat do širšího povědomí.
V roce 1984 natočila Nanci skvostné album Once In a Very Blue Moon a následně také zformovala svoji doprovodnou kapelu The Blue Moon Orchestra. Titulní píseň alba se o něco později stala jejím prvním menším hitem. Když v roce 1986 spatřila světlo světa deska Last Of True Believers, zaznamenala skutečný ohlas nejen v Americe, ale také u evropského publika. Nanci uspěla i jako autorka – její píseň Love At the Five And Dime proměnila ve veliký hit country hvězda Kathy Mattea. Za album Last Of True Believers si Nanci vysloužila dvě nominace na Grammy: na nejlepší nahrávku v oblasti současného folku a na nejlepší countryovou píseň (Love At the Five And Dime). Přesto jste v té době její hlas mohli slyšet z komerčních countryových rádií jen velice zřídka, představám o té správné country pro běžné posluchače zkrátka příliš nevyhovovala.
V roce 1987 podepsala Nanci Griffith exkluzivní smlouvu s MCA Records. Hned první deska u této společnosti – Lone Star State Of Mind – přinesla Nanci rozhodující a velký úspěch. Písnička From a Distance dosáhla dokonce na první místo hitparády, nikoli ale té americké, nýbrž o kousek dál – v Británii a Irsku. Za mořem se tak Nanci stala mnohem větší hvězdou než doma v Americe a nebylo ani příliš divu, že ji klasikové irského folku the Chieftains požádali, aby zazpívala na jejich albu Celebration.
Během následujících let vydala u MCA několik dalších alb: v roce 1988 spíše folk-rockové než countryové Little Love Affairs plné drobných příběhů o lásce. Z tohoto alba pochází i Gulf Coast Highway, kterou o dva roky později neopakovatelným způsobem nazpívali Willie Nelson a Emmylou Harris. Po živě nahraném One Fair Summer Evening (1988) s několika staršími písněmi přichází Nanci s albem Storms (1989) a snahou proniknout konečně i do přízně amerických countryových a popových fanoušků (album produkoval Glyn Johns, známý svojí spoluprací s Beatles, Rolling Stones, Eagles, The Who). Mezi hosty na tomto albu nalezneme taková jména jako Phil Everly, Albert Lee a Bernie Leadon (bývalý člen Eagles).
Poslední album u MCA – Late Night Grand Hotel (1991) znamenalo pro Nanci snad až přehnaný posun směrem ke komerčnímu popu. Možná i ve snaze oprostit se od vnějších tlaků přešla v roce 1992 Nanci Griffith pod křídla vydavatelské společnosti Elektra a hned první počin – Other Voices, Other Rooms (1993) – přinesl návrat zpět ke kořenům. Nanci Griffith věnovala toto album svým vzorům a někteří z nich (Emmylou Harris, Chet Atkins a John Prine) se vedle ní na této desce také objevili. Album přineslo Nanci Grammy za nejlepší výkon v oblasti folku. Mezi nahranými písničkami byla i verze Dylanovy Boots Of Spanish Leather, kterou si „mistr“ nechal od Nanci zahrát i na koncertě k 30. výročí své muzikantské dráhy. Je nicméně trochu paradoxem, že své první významné ocenění získala Nanci ne jako autorka, ale jako interpretka písní jiných autorů. Tak či onak, přes uznání a obstojný úspěch v Americe, zůstávala Nanci hvězdou hlavně v Evropě. K natáčení svého vánočního alba The Bells of Dublin si ji opět přizvali the Chieftains.
Po albu Flyer (1994) – kultivovaném folk-country-rockovém projektu, na němž se podílela celá plejáda vyhlášených rockerů (Adam Clayton a Larry Mullen od U2, Peter Buck od R.E.M., Mark Knopfler a další) a na kterém se Nanci opět povětšinou vrací ke svým písničkám – následuje tříletá přestávka vyplněná nejen koncerty se svými Blue Moon Orchestra, ale také s the Crickets (někdejší doprovodná kapela rock’n’rollové legendy Buddy Hollyho). V roce 1997 přichází na svět album Blue Roses From The Moons. I když nahrávky vznikaly ve studiu, díky své uvolněné a nepřeslechnutelné pohodě nezapřou známky společného „živého“ nahrávání. Rok 1998 přináší volné pokračování „jiných hlasů“ – Other Voices Two, na kterém zaznívá spousta folkové a country klasiky (Woody Guthrie, Sonny Curtis, Johnny Cash, Richard Thompson,…). Album doprovází Nanciina první kniha – Other Voices (A Personal History of Folk Music). Co ale čert nechtěl, tou dobou Nanci opět sužují vážné zdravotní problémy (již v létě roku 1996 kvůli rakovině prsu přerušila koncertní turné s the Chieftains) a musí postoupit léčení rakoviny štítné žlázy. Přesto všechno ale nedlouho poté natáčí za doprovodu Londýnského symfonického orchestru svoje další album Dust Bowl Symphony až po okraj naplněné písněmi o lásce.
V roce 2000 se vydala (společně s americkými válečnými veterány) do Vietnamu a Kambodže, aby navštívila místa, kde kdysi bojoval její bývalý manžel a věčný přítel Eric Taylor. Následující rok se na tato místa vrátila a zavítala také do Angoly a Kosova. Připojila se ke kampani za zákaz nášlapných min a svým dílem se i snažila a dodnes snaží pomoci zmrzačeným obětem.
V natáčení nových alb nepolevuje Nanci ani v novém tisíciletí: po Clock Without Hands (2001) vychází živě nahrané Winter Marquee (2002) s mnoha dřívějšími hity (Speed of the Sound of Loneliness, Boots of Spanish Leather, Gulf Coast Highway). V roce 2003, více než dvacet let od doby, kdy z rodného Texasu přesídlila do Nashvillu, vystoupila Nanci Griffith poprvé v životě v Grand Ole Opry. Zatím posledním příspěvkem do diskografie je album Hearts In Mind z roku 2004.
Vypravěčka obyčejných ženských příběhů, výjimečná básnířka, typická představitelka toho, čemu v Americe říkají singer-songwriter, královna folkabilly – všemi těmito slovy lze zkrátka charakterizovat křehkou a jedinečnou ženu, Nanci Griffith.

avatar Autor: on 16.9.2012. Filed under Umělci. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0. You can leave a response or trackback to this entry

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*