„Oranžový expres,“ „Rovnou, tady rovnou,“ „Tequila Sheila,“ Abilene,“ „Dívka s vlasem medovým.“ to je jen velmi krátký výčet z repertoáru české countryové skupiny Greenhorns, která je již více jak 30 let nepostradatelnou součástí české country music.
V roce 1965 se v Praze rozhodlo pět kamarádů z trampské osady Hejkalů založit kapelu ve stylu Country & Western. Těmi kamarády byli Jan Vyčítal, Josef Šimek. Marko Čermák, Jirka Fallada a Petr Bryndač. První oficiální vystoupení nové hudební skupiny se odehrálo v říjnu 1965 v ortodoxně rockovém klubu Olympic v Praze ve Spálené ulici, kde Greenhorns koncertovali na pozvání Jiřího Grossmanna, který v té době v Olympicu působil jako konferenciér. Honza Vyčítal na tento večer vzpomíná se slovy: „Přijít do ortodoxně beatového klubu byl strašnej nesmysl. Rockeři na nás pak různě kukali, jako že máme jít hrát do lesa. prostě bylo to všeobecné nedorozumění.“ Naštěstí se nová kapela nenechala prvním neúspěchem odradit.
A dobře udělali. Měsíc po absolutním propadu v Olympicu Greenhorns zazářili na soutěži trampských skupin v pražském Radiopaláci a v prosinci téhož roku už vystoupili v rozhlasovém přenosu Defilé Mikrofóra. A když v roce 1967 vyhráli první ročník Porty a absolvovali úspěšné koncertní vystoupení v SRN, otevřeli se pro ně i brány do dejvického nahrávacího studia Supraphonu, kde 25. září 1967 nahráli písně „Zatracenej život“/“Abilene“ pro první Greenhornovský singl. Během dalšího roku ze skupiny odešli Jika Fallada a houslista Petr Bryndač, a po té, co se v sestavě skupiny jen tak mihnul kontrabasista Karel Vágner, nastoupili na jejich místa houslista Václav Češka a kontrabasista Jan Plivník Jedlička. V roce 1968 absolvovali Greenhorns koncert na univerzitě v západoněmeckém Erlangenu a pod vlivem domácích událostí se celá skupina (s výjimkou Marko Čermáka) po koncertu rozhodla pobyt v Německu prodloužit. Z této krátké emigrace se Greenhorni vrátili až po dvou měsících, ovšem už bez Václava Češky, který v Německu později úspěšně absolvoval fakultu přírodních věd. Bezprostředně po návratu do Československa Greenhorns nahráli pro Supraphon novinkovou EP, která obsahovala písně „Já jsem vandrák a karbaník,“ „Houston,“ „A tak já v tom zas lítám“ a orchestrálku „Bendžo z mlžnejch hor“ s bravurně zvládnutými sóly Marka Čermáka na pětistrunné banjo.
I další rok přinesl významné změny v sestavě a celkovém soundu Greenhornů. Do skupiny se vrátil houslista Petr Bryndač, aby ji ještě v tomtéž roce opět opustil. Sestavu skupiny dále posílili steel kytarista a hráč na dobro Josef Dobeš a kontrabasista Vladimír Štýbr, který ke Greenhornům přešel z konkurenčních Strings Of Tennessee. Avšak tou nejvýznamnější událostí tohoto roku byl příchod nové pěvecké osobnosti – Michala Tučného, který se ještě v tom samém roce skvěle uvedl nahrávkami singlů „Rovnou, tady rovnou“ a „Vlak půlnoční.“ V roce 1969 rovněž Greenhorns společně se Spirituál kvintetem a konkureční skupinou White Stars s Mirkem Hoffmannem nahráli album Písně amerického Západu, na kterém se mimojiné objevily skladby „T jako Texas“ (Michal Tučný a Josef Šimek), „Má whisky“ (Honza Vyčítal) a „Červená řeka“ Michala Tučného. Další rok znamenal pro Greenhorny už naprostý odklon od bluegrassu ke country music, který byl navíc umocněn fůzí se skupinou White Stars, která do sestavy Greenhornů přivedla zpěváka Mirka Hoffmanna a zpěváka a hráče na foukací harmoniku a bicí Tomáše Linku, kteří se poprvé představili na LP speciálu Na sluneční straně country & western music, které vyšlo už pod značkou Pantonu a do katalogu Greenhornů přineslo takové skladby jako „Zátoka,“ „Proklatej vůz“ (obě Mirek Hoffmann), „Odjíždím v dál,“ „Svatební zvony,“ „Kočárem mým je vagón uhlí“ (všechny Michal Tučný) nebo Linkovu píseň „Hardy.“ Zároveň byla tímto albem zahájena tzv, zlatá éra skupiny Greenhorns, která trvala celé další čtyři roky.behem kterých stačili Greenhorns vypodukovat 3 LP a ještě jedno dvojalbum.
V roce 1972 byla skupina donucena změnit svůj anglický název na Zelenáče. V roce 1974 vydali Zelenáči své zbrusu nové album Písně větru z hor, které přineslo hity „Odvolejte kněze,“ „Bílá kytka,“ „Ještě je čas,“ „Jarní zpráva“ nebo Tučného „Fellenu z El Pasa.“ Zárověň toto album znamenalo jakousi tečku za zlatými časy Greenhornů. Spory mezi členy skupiny vyvrcholili natolik, že bezprostředně po návratu z helsinského turné skupinu opustili kapelní speaker Petr Novotný, Tomáš Linka a Michal Tučný, kteří zároveň rovnou vstoupili do sestavy ústeckých Bluegrass Hoppers, tehdy už hrajících pod značkou Fešáci. Kromě nich Zelenáče také opustil steelkytarista Pepa Dobeš, který přestoupil do sestavy skupiny Teskar. Jako náhrada za uprchlé členy nastoupili ke Greenhornům bratr Michala Tučného Vít Tučný, zpěvák Pavel Král a za bicí usedl Jaroslav Hnyk.
Změněná sestava skupiny si samozřejmě vyžádala i výraznou obměnu repertoáru. S dalším albem se Zelenáči přihlásili až po dvouleté politicky vynucené přestávce, kdy pod značkou Panton vydali album Silnice, řeky, tratě a stezky, které však do katalogu skupiny přineslo jen dva výraznější hity „Historii téhle káry“ a hlavně píseň „Dívka s vlasem medovým“ (obě Mirek Hoffmann, 1976). V tomtéž roce se sestava skupiny rozrostla o hráče na dobro Zdeňka Kryštofa, který k Zelenáčům přestoupil od konkurenčních Ohařů. A dál následovaly další dlouhé tři roky bez vstupu do nahrávacích studií. Čekání skončilo v roce 1979, kdy Panton vydal album Řidič tvrdý chleba má s třináctkou zbrusu nových písní. Protože nic nenasvědčovalo tomu, že se frekvence vydávání nových alb zvýší, ukončila skupina v roce 1980 spolupráci s vydavatelstvím Panton a opět se vrátila do firemní stáje Supraphonu, aby už posílená o kytaru a zpěv Aleše Maudra a housle Františka Kacafírka nahrála své první australské album Oheň z dříví eukalyptu (1982). V následujících letech vydali Zelenáči další dvě alba Pod liščí skálou (1984) a Mistr čas (1985). V roce 1986 byla sestava kapely oslabena o Vítka Tučného, aby se hned v dalším roce opět rozrostla o Tomáše Linku, který po odchodu od Fešáků neuspěl s pokusem o vytvoření vlastní skupiny Kanafas. V tomtéž roce vychází Zelenáčům u Supraphonu další album s názvem Zálesácká bowle. Následující roky byly pro Zelenáče víceméně pokojné (až na odchod Marko Čermáka k vlastní skupině Paběrky) a jaksi znamenaly jakýsi klid před bouří. A ta opravdu přišla. V roce 1990 nastalo nejmasívnější dělení skupiny od roku 1974. Sestavu opustili Miroslav Hoffmann, Pavel Král, Jaroslav Hnyk, Zdeněk Kryštof a František Kacafírek, kteří tak vytvořili Nové Zelenáče Mirka Hoffmanna. Zbývající členové Zelenáčů se soustředili okolo Honzy Vyčítala a doplněni o bicí Františka Donátha si opět začali říkat Greenhorns. Zároveň nahráli pro značku Supraphon novinkové album To tenkrát v čtyřicátom pátom, které kromě titulní písně přineslo hity „Battledress,“ „Začni hrát,“ „Carmen,“ „Pracoval jsem na trati,“ „Veterán“ nebo píseň „Nebij ženu v neděli“ v podání hostujícího Pepy Šimka. Album bylo také posledním albem nahraným pod značkou Supraphonu. Greenhorns se už dál nedokázali smířit s neodpovědným přístupem vydavatelství a rozhodli se spolupráci se Supraphonem ukončit. Zároveň podepsali exklusivní smlouvu s vydavatelstvím Venkow, díky které vydali alba Greenhorns Saloon (1992), Greenhorns 93 (1993) a další album s australskou tématikou Potkal klokan klokana (1994), které mimojiné přineslo takové hity jako „Po řece,“ „Domov mezi gumovníky“ nebo píseň „Redback pod prkýnkem hajzlíku“ se skvělým textem a neméně skvělou interpretací Honzy Vyčítala. Rok 1995 přináší další změny v sestavě Greenhornů. Ze skupiny k Fešákům odchází Tomáš Linka a sestavu Greenhorns opouští i její dlouholetý člen Vladimír Štýbr. Zároveň s tím však na jejich posty nastupují baskytarista Jan Hromas ze skupiny Kučerovci a zpěvák, kytarista, hráč na mandolínu a foukací harmoniku Petr Kocman ze skupiny Daňový únik. V roce 1996 vydávají Greenhorni své další australské album s příznačným názve Greenhorns hlavou dolů, na kterém však Jana Hromase na postu baskytaristy nahradil Milan Černý a zároveň se zde poprvé v dresu Greenhorns představil banjista Ilja Herain, který si spolupráci se skupinou vyzkoušel již během předchozích let jako host. V roce 1999 došlo k dalším změnám v sestavě Greenhorns. Skupinu opustil bubeník Franta Donáth a na jeho místo nastoupil Václav Šváb. Zároveň do skupiny přistoupila posila v podobě houslisty a hráče na mandolínu a klávesové nástroje Miroslava Ročka.
Zatím posledním albem Greenhornů je deska Bůh mi seslal krásný ráno, kterou Greenhorni natočili ve zbrusu nové sestavě: Honza Vyčítal (zpěv), Milan Černý (baskytara), Vašek Šváb (bicí), Jiří Zima (steelkytara), Jiří Panschab (banjo, kytara), Medard Konopík (kytara, zpěv).