Vydáme-li se po stopách pěvecké kariéry Karla Černocha, nalezneme v ní i velké dramatické zvraty. V šedesátých letech pracoval jako rekvizitář na Barrandově ve Filmovém studiu a přestože byl obklopen uměleckým světem československé kinematografie, zaměřil svou energii na dráhu zpěváka a hudebníka. Jeho umělecký vývoj souznívá s cestou generační vlny zpěváků a zpěvaček, kteří prudce vstoupili do světa populární hudby na počátku šedesátých let. Začínal jako rock“n“rollový zpěvák v kabaretu VOJ – J.Grossmana a M.Šimka, svůj domov na čas nalezl na pódiích malých divadel a rockových klubů se skupinami Donald, Juventus, Shut Up, Pop Messengers, které ve své době byly líhní bigbítových pěveckých talentů a osobitých písniček. Prošel etapou zpěváka tzv.středního proudu a stal se hvězdou první velikosti na tehdejším nebi československé populární hudby. Významně se podílel na vytváření hudebního stylu skupiny Juventus i jako skladatel a tak jsou jeho písně neodmyslitelnou součástí naší populární hudby.
Na počátku sedmdesátých, let vlivem „takzvané politické normalizace ČSSR“ dostal zákaz koncertní činnosti za vítěznou píseň na festivalu Bratislavská Lyra 1969. Následovala krutá léta šikanování, perzekuce, zákazu vysílání ve všech médiích a zrušení všech smluv spojených s jeho uměleckou činností. V roce 1972 pomohla vyřešit tuto bezvýchodnou situaci nabídka Josefa Máry – tehdejšího ředitele divadla Ateliér ve Spálené ulici. Prosadil u tehdejšího „Státního divadelního studia“ angažmá Karla Černocha do divadla Ateliér pro pořad „Narozeniny s Evou Olmerovou“. V divadle Ateliér pak K.Černoch vystupoval i v mnoha hudebních pořadech za doprovodu vlastní skupiny Akvarel s Josefem Dvořákem, Evou Olmerovou, Ivanem Vyskočilem, Jaromírem Hanzlíkem a Jiřím Krampolem až do roku 1976. Souběžně s tím zpíval i v souboru divadla Semafor, kde po boku J.Suchého, Petra Nováka, J.Dvořáka, J.Molavcové hrál ve hře „Zuzana v lázni“.
Osobnost tohoto všestranného umělce dokazuje i spolupráce s dalšími hudebními soubory – orchestr TOČR J. Vobruby, orchestr K.Vlacha, orchestr G.Broma, slovenský orchestr VV Systém Vlado Valoviče, orchestr V.Hybše a v posledních letech i orchestry Golem, Big Band Felixe Slováčka, Boom Band Jiřího Dvořáka atd.V druhé polovině sedmdesátých let, po ukončení zákazu koncertní činnosti odešel z divadelního angažmá a začal se opět věnovat koncertní činnosti. Vystupoval i jako host v programu Hany Hegerové. Následovala pěvecká spolupráce na koncertním programu s orchestrem Luďka Švábenského a se zpěváky Jaromírem Majerem, Antonínem Gondolánem a Naďou Urbánkovou. V roce 1981 se rozhodl nasměrovat svůj hudební styl do oblasti moderní country hudby a tak vznikl zajímavý koncertní projekt se skupinou Country Beat pod názvem „Třetí setkání blízkých druhů“, který režíroval Jiří Adamec. Následovala léta ve spojení s Country Beatem Jiřího Brabce a po boku Naďi Urbánkové s nimiž spoluvytvářel specifickou podobu moderní české country hudby, která se v české i slovenské republice těší takřka masové oblibě.V roce 1985 založil opět vlastní skupinu pod názvem Bonton s níž koncertoval až do roku 1991. V roce 1990 s touto skupinou natočil zajímavé vánoční album, které bylo celé složeno z countryových písní legendárního zpěváka Jima Reevese pod názvem“ …když mi tenkrát Jim Reeves zpíval o vánocích“ a které vyšlo u tehdejšího vydavatelství Opus.
Na začátku devadesátých let vystupoval nejen ve svých hudebních pořadech, ale i jako host v mnoha velkých zájezdových show jakým byl třeba recitál Marty Kubišové nebo vánoční koncerty Heleny Vondráčkové. Věnoval se nejen profesi koncertního zpěváka, moderátora a hudebníka, ale i dalším činnostem, jakými byly třeba titulní role Jeana Valjeana ve slavném muzikálu Les Miserábles nebo v českém muzikálu 451 stupňů Fahrenheita. V letech 1998 – 1999 vystupoval v roli Augustina Magaldiho v dalším světovém muzikálu EVITA. Od prosince roku 2000 účinkuje jako Abbé Faria ve výpravném českém muzikálu Monte Cristo. V popředí jeho současného hudebního zájmu je nyní moderní country hudba, které se věnuje nejen jako interpret, ale i jako majitel uměleckých agentur CHARLIE a ROUTE 102, které zprostředkovávají špičkové umělce nejen v oblasti moderní country hudby, ale i ze všech dalších hudebních žánrů. Jeho pěveckou dráhu konečně dobře dokumentují stovky vydaných titulů na gramofonových deskách, kazetách a CD nosičích. Absolvoval desítky televizních pořadů, ve kterých vystupuje nejen jako zpěvák a mnohdy jako moderátor. Svou pěveckou profesi obohacuje další múzou – inteligentním hereckým klaunstvím, které bylo nejvíce patrné v televizních pořadech „Možná přijde i kouzelník“ po boku Jiřího Wimmera. S ním také účinkoval i v několika společných divadelních pořadech až do ledna 2001.Tuto úspěšnou, bezmála 15-ti letou spolupráci bohužel ukončilo tragické úmrtí Jiřího Wimmera. Už z tohoto letmého pohledu je zřejmé, že Karel Černoch nepatří k interpretům jednoho vyhraněného žánru. Je to osobitý zpěvák, který za své pevné postavení v interpretační špičce české populární hudby a posléze moderní country nevděčí jen téměř tříoktávovému rozsahu jeho tenoru. Jeho zpívání totiž nikdy není jen záležitostí hlasové dispozice a techniky. Písně interpretované Karlem Černochem jsou malé výpovědi, sdělované publiku přes zpěvákovu lidskou i uměleckou osobnost.