John R. Cash se narodil 26. února 1932 na farmě svého otce v Kingslandu, ve státě Arkansas. Původ jeho předků sahá až do Skotska sedmnáctého století. Jeho otec Ray Cash patřil k chudým pěstitelům bavlny, ale jako tisíce dalších chudých farmářů přišel o téměř všechen svůj majetek během velké hospodářské krize, která počátkem třicátých let zasáhla Spojené státy. Na sklonku roku 1935 byla Cashova rodina, jako jedna ze 600 dalších, vybrána k účasti na obnovovacím plánu prezidenta Franklina D. Roosevelta. Cashovi obdrželi 20 akrů půdy v Dyess Colony na severozápadě Arkansasu výměnou za slib, že pozemky vyčistí od křovin a půdu obdělají. V Dyesské kolonii také Cashovi přežili obrovské záplavy, které v roce 1937 způsobila řeka Mississippi. K této dramatické události svého dětství se Johnny Cash vrátil v roce 1959 v nahrávce své písně „Five Feet High And Rising“ (Pět stop vysoko a stoupá). V roce 1944 zasáhlo Cashovu rodinu další velké neštěstí, když Johnův bratr Jack zahynul při pádu na kotoučovou pilu.
V roce 1950 Johnny ukončil školu a po vyzkoušení několika různých profesí podepsal v červenci téhož roku vstup k americkému letectvu. Povolávací rozkaz ho odvelel do Německa, kde J. R. sloužil jako radiooperátor. V Německu si Johnny také koupil svoji první kytaru a brzy se na ní naučil tak, že po nocích mohl s přáteli hrát po místních barech. Po čtyřech letech vojenské služby byl Johnny z armády vyřazen a usadil se v San Antoniu, kde se také oženil s Vivien Libertovou. Stále více ho však lákala hudební kariéra. Zamířil proto do Memphisu, aby zde navštěvoval večerní kursy pro rozhlasové diskžokeje. Aby se uživil, pracoval pro jednu místní firmu jako podomní prodavač starých praček. Zároveň zkoušel upoutat pozornost Sama Phillipse, producenta místního nahrávacího studia společnosti Sun Records, který již dříve pro celý svět objevil Elvise Presleyho, Jerryho Lee Lewise, Carla Perkinse a Roye Orbisona. Ale Phillips jevil o Cashe pramalý zájem. Potom se však na J. R. přeci jenom usmálo štěstí. Přišel totiž s vlastní písničkou „Hey Porter,“ která se Philipsovi líbila natolik, že souhlasil s tím, aby ji Cash pro jeho studio nahrál. Johnny si proto narychlo (s pomocí svého bratra) sestavil vlastní skupinu, kterou kromě Cashe tvořil ještě kytarista Luther Perkins a basista Marshall Grant. Jejich společný první singl „Hey Porter“/“Cry, Cry, Cry“ vyšel v roce 1955 pod názvem Johnny Cash And The Tennessee Two a záhy získal obrovskou popularitu. Jen v prvních dnech po vydání se ho prodalo celých 100 000 kusů. Úspěch singlu pak v tomtéž roce zopakoval s nahrávkou megahitu „Folsom Prison Blues“ (u nás tuto píseň proslavil Michal Tučný se skupinou Greenhorns a se skvělým textem Honzy Vyčítala), kterou Johnny napsal po shlédnutí filmu Inside The Walls Of Folsom Prison. Johnny Cash a Tennessee Two začali stále více rozvíjet svoji koncertní činnost a po pár měsících už vystupovali za tehdy neuvěřitelných 300 dolarů za jedno představení. V této době podnikl J. R. společnou koncertní show s Carlem Perkinsem, během které dokončil svoji další píseň „I Walk The Line“ (1956), jejíž úspěch vynesl Cashe až na prkna proslulé nashvillské Grand Ole Opry. Prodejnost singlu dosáhla dvou milionů kusů a nahrávka se dostala až na 17. místo celonárodní pop hitparády. Z dalších úspěšných Cashových nahrávek pro Sun Records uveďme alespoň singly „Home Of The Blues,“ „Big River,“ „Give My Love To Rose“ nebo píseň „There You Go,“ která se celých pět týdnů držela na čele americké country hitparády. V listopadu 1957 představila Sun Records na setkání diskžokejů v Nashvillu první Cashovo album Johnny Cash With His Hot And Blue Guitar. Sam Phillips ale zatím nechtěl dále natáčet nová Cashova alba. A tak se po návratu ze svého australského a kanadského koncertního turné v roce 1958 Johnny rozhodl k ukončení spolupráce se Sun a podepsal výhodnou smlouvu se společností Columbia Records. O dva roky později se členem Cashovy doprovodné skupiny stal bubeník ze skupiny Carla Perkinse W. S. Holland a z Tennessee Two se stala „Trojka z Tennessee“ The Tennessee Three. Zájem o Cashovy koncerty neustále rostl a Johnny absolvoval až 300 koncertů ročně. Jeho aktivity ho stále více vyčerpávaly a tak začal Johnny hledat pomoc v užívání povzbuzujících prostředků. V dalším roce Cash zahájil trvalou spolupráci se zpěvačkou June Carterovou, se kterou v roce 1962 vystoupil v Koreji a v Carnegie Hall. Avšak stále nabitější koncertní program znamenal i neustále se zvětšující závislost na drogách. V roce 1965 byl Cash v El Pasu zadržen protidrogovým komandem a odsouzen ke třiceti dnům vězení a k pokutě 1000 dolarů a o rok později byl znovu zatčen, protože pod vlivem alkoholu trhal uprostřed noci v parku květiny pro svou přítelkyni. I když J. R. slavil v první polovině obrovské úspěchy s nahrávkami písní „Ring Of Fire“ (1963), „Understand Your Man,“ „It Ain’t Me Babe“ (obě 1964), nebo „Orange Blossom Special“ (1965), jeho osobní život se stále více blížil k neodvratitelné zkáze. Ta nastala v roce 1966, kdy se Cash rozvedl se svojí ženou Vivian, se kterou přivedl na svět čtyři děti (jejich nejstarší dcera Rosanne se také vydala na úspěšnou dráhu country zpěvačky). I nadále však pokračovala jeho vzrůstající závislost na drogách, a to až do chvíle, kdy se na naléhání zpěvačky June Carterové podrobil ústavní léčbě. Ta nakonec byla úspěšná a Johnny se zase dostal do své původní formy. Ale i v této těžké době nahrával Cash nové singly a alba. V roce 1964 nahrál proindiánské album Bitter Tears, za které se mu dostalo i výrazného varování od rasistické organizace Ku Klux Klan a v druhé polovině šedesátých let nahrál úspěšné singly „Folsom Prison Blues“ (1968) a „Boy Named Sue“ (1969). V roce 1968 svolila Columbia k nahrání jednoho z Cashových vězeňských koncertů a tak vzniklo unikátní album Johnny Cash At Folsom Prison, které se svojí atmosférou řadí k nejlepším live nahrávkám všech dob. V tomtéž roce se Johnny také oženil se svojí dlouholetou pěveckou partnerkou June Carterovou, se kterou rok předtím společně obdrželi cenu CMA jako nejlepší vokální dvojice roku za píseň „Jackson“ (českou verzi této skladby nazpívali Naďa Urbánková a Jiří Grossmann). I když v průběhu sedmdesátých let sbíral Johnny další a další významná ocenění, úspěšné hitparádové singly ubývaly čím dál rychleji. V roce 1976 nahrál úspěšný hitparádový singl „One Piece At A Time“ (v české verzi píseň nazpíval Honza Vyčítal pod názvem „Cadillac“ ) a po něm se do hitparády dostal už jen se singlem „There Ain’t No Good Chain Gang“ (1978, společně s Waylonem Jenningsem). 11. dubna 1978 vystoupil se svojí Johnny Cash Show v pražské Sportovní hale. Záznam tohoto koncertu vydala firma Supraphon na gramofonových deskách a byl také odvysílán v Československé televizi.
V roce 1980 se Johnny stal nejmladším umělcem, který byl do té doby zvolen do Country Music Hall Of Fame. V dalších letech se však u Cashe objevily zdravotní problémy a Johnny se také přiznal, že opět začal s drogami. Znovu absolvoval odvykací kůru, která byla úspěšná a Cash se opět vrátil ke své koncertní činnosti. Rok 1985 přinesl úspěšnou hitparádovou nahrávku společně s Waylonem Jenningsem, Krisem Kristoffersonem a Willie Nelsonem „Highwayman“ (u nás ve skvělé interpretaci Pavla Bobka a Michala Tučného). O dva roky později Johnny podepsal exklusivní smlouvu se společností Mercury Records.
V roce 1994 nahrál Cash album American Recordings, které vyšlo v produkci Ricka Rubina. Koncepce alba je postavena na Cashově „nakřáplém“ hlase a prostém kytarovém doprovodu, což ještě více zdůrazňuje Cashův velký vypravěčský talent. Album obsahuje například písně „The Beast In Me“ nebo „The Man Who Couldn’t Cry.“ V tomtéž roce vyšlo další Cashovo album Unchained s cover verzí slavného hitu Dona Gibsona „Sea Of Heartbreak“ (u nás Pavel Bobek a v české verzi Michal Tučný jako „Snídaně v trávě“) a klasickou skladbou Deana Martina „Memories Are Made Of This.“ Album Unchained získalo v tomtéž roce prestižní cenu Grammy za nejlepší countryové album. 7. dubna 1997 Johnny podruhé navštívil Prahu (bohužel za nevelkého zájmu českých sdělovacích prostředků) a vystoupil v pražském Paláci kultury.
25. října 1997 oznámil Cash na svém michiganském koncertě, že u něho byla prokázána Parkinsonova choroba a krátce potom byl hospitalizován s dvojitým zápalem plic. Parkinsonovu nemoc se naštěstí podařilo včas podchytit a zvládnout tak, že se Johnny může opět věnovat svým hudebním aktivitám. 9. června 1998 byl (opět v produkci Ricka Rubina) vydán záznam společného televizního vystoupení Johnnyho Cashe a Willieho Nelsona pod názvem VH1 Storyletters – Johnny Cash & Willie Nelson jehož scénář je naprosto jednoduchý: Johnny a Willie zpívají a sami se doprovázejí na akustické kytary a mezi písněmi vyprávějí své příběhy. Na 19. října 1999 ohlásily americké společnosti Sony Music Nashville a Legacy Recordings obnovené vydání Cashova alba At Folsom Prison, které bude doplněno o dosud nepublikované nahrávky z Cashova legendárního vězeňského koncertu.
V květnu 2003 ztratil Johnny Cash osobu, která mu byla nejmilejší na celém světě – jeho milovanou manželku, zpěvačku June Carter Cash. June zemřela 15. května 2003 na komplikace, které se nečekaně vyskytly po operaci srdeční chlopně. Tato ztráta Johnnyho velice ranila a ještě více zhoršila jeho, beztak již velmi špatný, zdravotní stav. Podle slov manažera Lou Robina chtěl zpěvák vložit všechny své síly do natáčení nového alba. Bohužel, jeho zdravotní stav mu již nedovolil přivést na svět další, v pořadí již pátou kolekci z řady American Recordings. 12. září 2003, hodinu po půlnoci, v nashvillské Babtistické nemocnici Johnny Cash zemřel na zástavu dechu, kterou způsobila jeho silná cukrovka. Johnny Cash odešel a spolu s ním i velká legenda. Po čtyřech měsících osamění se konečně zase může sejít se svojí milovanou June. A až se ho Svatý Petr u nebeské brány zeptá na jeho jméno, jistě uslyší ono nezapomenutelné: „Hallo, I’m Johnny Cash!“