|
Třináctka Stodole smůlu nepřinesla
Přidáno: 24. 08. 2010, v 13:14
 Třináctá Stodola Michala Tučného již patří minulosti. Letošní ročník, který se uskutečnil v sobotu 21. srpna 2010 v tradiční kulise jihočeských Hoštic, byl ve znamení sluníčka a mladých hvězd. Slunečné počasí si po několika, deštěm provázených ročnících toto (nejen) countryové setkání opravdu již zasloužilo. Letní počasí vylákalo na kopec nad Hošticemi zhruba čtyři tisícovky hudby chtivých diváků. (Více zde...)
Petr Spálený - Dítě štěstěny
Přidáno: 15. 08. 2010, v 22:49
 Během své více jak čtyři desetiletí trvající kariéry natočil Petr Spálený přes tři stovky písní, z nichž celou řadu proměnil v nesmrtelné hity. Není divu, že v prvních letech nového tisícíletí se Supraphon vrátil k jeho nejlepším písním a vydal dvoucédéčkový výběr Obyčejný muž (2004), na který volně navázal kompilací Bylo fajn (2008). Přesto zůstalo nemálo kvalitního materiálu, pro který nezbylo místo. Proto se Supraphon pokusil do třetice o komplexní pohled do diskografie muže s charakteristickým bručivým hlasem a připravil pro tentokrát kolekci dokonce 3 CD. O výběr písní se postaral sám Petr Spálený. Nadílka jedenašedesáti hitů je doplněna bonusovou novinkou Mafie, kterou si zpěvák vypůjčil z repertoáru skupiny Saze a v níž se k němu pěvecky připojují jeho věrní souputníci ze současného Apollo Bandu Standa Jelínek a Fredy Bittner. (Více zde...)
Starý dobrý a pohodový western
Přidáno: 09. 08. 2010, v 23:22
 Tak trochu počasí navzdory probíhaly před minulým víkendem přípravy na hudební festival Starý dobrý western, který se uskutečnil ve dnech 6. a 7. srpna 2010 v areálu Letního kina na Bystřičce – přehradě. A i když ještě během pátečního poledne bičovaly Bystřičku provazy vody, návštěvníky dvanáctého ročníku festivalu nakonec čekalo vcelku příjemné letní počasí. Na Bystřičku jich letos dorazilo během obou festivalových dní více jak 2300.
A čekal je opravdu pestrý program, který odstartoval již v pátek 6. srpna 2010 po šestnácté hodině vztyčením festivalové vlajky a následným koncertem vsetínské skupiny Šli náhodou kolem, která se svojí tvorbou zaměřuje na tradiční formu country music. Hudbu amerického venkova 20. a 30. let minulého století následně vystřídala country ryze současná, to když na podium letního kina vstoupila slovenská formace The Colt, která na Bystřičku přijela ze Spišské Nové Vsi. Skupina, která letos oslavila své desáté narozeniny, přivezla na Bystřičku nejenom svoje starší hity, ale také písně z jejich nového alba Prvý výstrel.
(Více zde...)
Čechomor: Písně z hradů a zámků
Přidáno: 04. 08. 2010, v 22:41
 Když v roce 1990 natočila Českomoravská nezávislá hudební společnost své první album Dověcnosti, věděl o ní málokdo. Novátorské úpravy prakticky neznámých a polozapomenutých lidovek nabízely rockový drive, současně ale citlivě ctily ducha písní způsobem u nás neslýchaným. Druhé album Mezi horami (1994) již skupina natočila pod mírně zkráceným názvem Českomoravská nezávislá hudební společnost, „elektrifikovala“ svůj zvuk a začala se dostávat do povědomí širší veřejnosti. Třetí album s názvem Čechomor (2000) nejen určilo konečný název, ale také přineslo výrazný úspěch u kritiky i posluchačů. Od té doby Čechomor patří ke stálicím naší hudební scény, natočil několik pozoruhodných alb a stál se vyhledávanou koncertní atrakcí. (Více zde...)
Please the Trees – mírně optimistická melancholie pro zraněné duše
Přidáno: 07. 06. 2010, v 23:26
 Country muzika byla u nás vždy spojena s výjimečnými osobnostmi a nebylo málo těch, kteří ji dokázali posouvat dál a dál: Jiří Grossmann, Jiří Brabec, Michal Tučný, Robert Křesťan – výčet zpěváků a muzikantů by to byl předlouhý. Jen se bohužel v posledních létech přestal rozrůstat o nová jména. Jakoby se vývoj české country téměř zastavil Současná komerční country nashvilského střihu se v našich končinách příliš neujala, o progresivní varianty stylu neměli valný zájem posluchači a nakonec ani muzikanti. Přesto, jak se zdá, doba nazrála a věci se pomalu mění. Zajímavé na tom je, že svěží vítr do stojatých vod přinášejí muzikanti z druhého břehu – rockeři okouzlení countryovými harmoniemi a náladami, kteří bez předsudků vystřihnou typickou countryovku i komplikovanou a stylově těžko zařaditelnou kompozici, případně se neštítí bez jakýchkoli zábran zkombinovat obojí. Mezi takové patří i táborští Please The Trees v čele s charismatickým zpěvákem Václavem Havelkou, kteří sami sebe charakterizují jako Indie / Alternative / Country. Koncem dubna vydali Please The Trees své druhé CD s tajuplným názvem Inlakesh (což v prastarém mayském pozdravu znamená něco jako „Ty jsi mé druhé já...“). (Více zde...)
Petr Kalandra – 15 let za nebeskou branou
Přidáno: 02. 05. 2010, v 21:49
 Petr Kalandra – folkový muzikant a poslední český hippie. Letos v březnu by oslavil své šedesátiny a v září tomu bude již patnáct let, co prošel nebeskou branou, aby za sebou zanechal osiřelou partu muzikantských souputníků i zástupy věrných příznivců. Roky plynou, hudební styly se mění, vycházejí nové hvězdy šoubyznysu a mnohá jména se ztrácejí v zapomnění. Písně Petra Kalandry ale zubu času odolávají a k jejich skalním posluchačům se postupně přidávají další a další, o jednu a možná i dvě generace mladší. Není tedy příliš velkým překvapením, že supraphonský výběr zahrnující jeho tvorbu z doby, kdy byl členem souboru ASPM, do dotáhl až na vrcholek české prodejní hitparády. (Více zde...)
Sedmdesát let posledního romantika Marko Čermáka
Přidáno: 13. 04. 2010, v 22:35
 Marko Čermák, skvělý muzikant, autor mnoha písní a vynikající výtvarník, oslavil před nedávnem sedmdesáté narozeniny. Tramp z přesvědčení a milovník přírody proslul jako průkopník hry na pětistrunné banjo, kreslíř Rychlých šípů i „dvorní ilustrátor“ knižního souborného díla Jaroslava Foglara. Stál u zrodu legendárních Greenhornů, napsal dvě knihy o banju, na dalších publikacích se spolupracoval. A to vše tak nějak skromně, nenápadně bez velké slávy a ovací. Největšího ocenění se mu paradoxně dostalo v roce 2007 až z druhé strany oceánu. Americká bluegrassová asociace IBMA (International Bluegrass Music Association) mu udělila prestižní ocenění za přínos k rozšíření pětistrunného banja a následně country a bluegrassu v českých zemích. V letošním roce pak Supraphon připravil k jeho životnímu jubileu dvoucédéčkový výběr písní, na nichž se během své pětačtyřicetileté muzikantské dráhy podílel. (Více zde...)
Traband v roce 2010 – Příběhy a obrazy života, lásky, osudu a smrti
Přidáno: 06. 04. 2010, v 23:07
 Hudební cesty Jardy Svobody a Trabandu jsou plné nečekaných zvratů. Od country-punk-rockových začátků přes slavné období balkánského dechna společně došli před třemi lety až k tichým písním Přítele člověka. Nyní, doplněn na čveřici, Traband pro změnu zrychlil a rockově přitvrdil. Žádný zásadní zlom ale nepřichází – nová fasáda skrývá staré jistoty – ať sáhnete po kterékoli albu, aktuální nevyjímaje, vždycky najdete slušnou řádku písniček, které si můžete zahrát a zapívat jen tak s kytarou, piánem nebo třeba akordeonem. (Více zde...)
Není cesta zpátky, co se stane, má se stát
Přidáno: 28. 02. 2010, v 20:24
 „Je hudba, jsou písně a zpěváci, které můžete poslouchat kdekoli a kdykoli, příjemně vám šveholí do uší, nezabolí ani bolest neutiší, když jsou, tak dobře, kdyby nebyli, taky dobře. Ne tak Martin Žák. Ten vás zaskočí. Na něj si musíte zvyknout, musíte se na něj připravit, naladit, pak ho třeba poslat do háje, jak vás nutí přemýšlet, ale když vám vzápětí začne chybět, donutí vás kalupem tam pospíchat za ním, protože čert ví, co to v něm je, ale potřebujete ho, i když vám drhne v ústech, škrábe v uších a bez lítosti gruntuje v duších, otvírá zarezlá dvířka a dere se do třináctých komnat, kam se přece nesmí!!!“ Těmito slovy charakterizuje hudbu Martina Žáka jeho přítel, herec Miloň Čepelka, a nutno říci, že nejen vzletně, ale i nadmíru trefně. (Více zde...)
Hobousárny – písně bratří Ryvolů
Přidáno: 10. 01. 2010, v 22:43
 Na podzim 2009 vydal Supraphon pod titulem „Hobousárny – písně bratří Ryvolů“ pětapadesát jejich nahrávek pocházejících z období let 1969 až 2002. O písních Wabiho a Mikiho netřeba pochybovat – čas dokonale prověřil jejich kvality, a tak, pomineme-li nižší zvukovou kvalitu starších koncertních nahrávek, nemůže jakýkoli výběr přinést nic jiného než zboží té nejvyšší jakosti. Z dříve vydaných singlů, LP a CD vybíral sám Miki Ryvola a úkol to pro něho zajisté nebyl jednoduchý. Navíc je škoda, že se Supraphon neodhodlal k zařazení písní z desek dosud neslyšených. Kvalitní koncertní záznamy prý existují a projekt, jakým je toto supraphonské dvojcédéčko, mohly posunout mnohem dál. V každém případě nelze mít k Mikiho volbě žádné výhrady a jistě i jeho bratr Wabi, pokud by měl možnost si v trampském nebi „Hobousárny“ poslechnout, by byl spokojen. Důležité je, že z nejzásadnějších písní nechybí snad žádná. (Více zde...)
|
