Hana Horecká patří mezi hlavní představitelky domácí country scény již hezkou řádku let. Po působení v kapelách Jizerská protěž, Fešáci, Schovanky, Sally Rose Band i účinkování v divadle Semafor se nyní těší z velmi úspěšné sólové dráhy. Před nedávnem vydala u vydavatelství B.M.S., Bohemian Music Service, s.r.o. nové album s názvem „Trocha country andělům“, jehož slavnostní křest proběhne 15. září 2008 v 18 hodin v Praze v Malém Nosticově divadle nad Čertovkou. V souvislosti s vydáním nového alba jsme Hance položili několik otázek.

Svou kariéru jste zahájila v jablonecké kapele Jizerská protěž. Jste s bývalými členkami dodnes v kontaktu?
„Ano, to byla vlastně moje první kapela, předtím jsem zpívala ve folkovém duu. Ale to je už úplná prehistorie. Se dvěma zakládajícími členkami jsem v kontaktu, tedy se Soňou Kociánovou a Vlaďkou Bímovou, třetí členku Vendulu Klustovou taky občas vídám. U Soni dokonce většinou při svých návštěvách Jablonce přespávám…“
Před lety jsem zaregistroval, že jste se presentovala pod uměleckým jménem „Hanna Horecká“. Co vás přimělo vrátit se k české „Haně“?
„Tehdy jsem si to jedno „n“ přidala z numerologických důvodů. Změnily se tím totiž energetické vibrace mého jména. Takové věci hrají v životech lidí daleko větší roli, než si uvědomují a než jsou si schopni a ochotni připustit. Potřebovala jsem změnit některé věci v životě, což se podařilo. Musím říct, a to nepřeháním, že se mi zhruba před osmi lety začal život od základu měnit a dnes jsou změny snad téměř u konce. Takže – to jedno „n“ navíc splnilo svůj účel a když přišel pravý čas jméno zase vrátit do původního stavu, udělala jsem to.“
Naprostou většinu písní se píšete sama. Kde nacházíte inspiraci k psaní textů a jak dlouho trvá, než se jedna píseň dostane na svět?
„Na nové desce je píseň Hvězda, kterou jsem textovala přesně osm let. Pořád to nebylo ono. Na druhé straně většina písní na novou desku naopak vznikla nesrovnatelně rychleji, než bylo u mne dřív zvykem. Naučila jsem se požádat vesmír o spolupráci a ono to opravdu funguje. Byla to otázka hodin… Něco takového jsem nikdy předtím nezažila. Dřív mi to šlo rychleji nebo pomaleji, jak kdy. Ale takhle rychle nikdy.“
Vaše nové album „Trocha country andělům“ se poměrně výrazně liší od vaší předchozí produkce. Nemyslíte, že se někteří věrní fanoušci mohou dočkat šoku?
„Nemyslím si, že se až tak liší od mé předchozí produkce. Jen je tam něco navíc, je tam ezoterický prvek. Takže pevně doufám, že staré fanoušky to neodradí a nové to naopak svou energií přitáhne. Aspoň zatím mám v tomto duchu reakce. Deska se šíří mezi lidmi zvláštním způsobem. Píší mi lidé, kteří mají pocit, že je deska léčí. Jedna žena, která si koupila desku, dokonce založila můj fan-club, který dnes je možno najít na webové adrese www.fkhhorecke.wbs.cz.“
Považujete nové „andělské“ album za mimořádný projekt, který je spíše odbočkou od vaší country produkce nebo se snad jedná o posun ve vašem stylu, ve kterém hodláte natáčet i další desky?
„Já vůbec nevím, co bude dál. Tahle deska byla nějak vymyšlená, měla jsem vybrané písně a hotové texty a nakonec všechno bylo jinak. Mám pocit, že to je v nějaké vyšší režii a já jsem jen vykonavatel nebo jakýsi kanál pro vyšší sdělení. Sama na to koukám jako blázen, ale nebráním se. V roce 2012 dojde k velkému zlomu, přecházíme do věku Vodnáře, hodně věcí bude jinak….“
Odhaduji, že se občas setkáváte s nepochopením. Co byste tedy vzkázala fanouškům, kteří po poslechu desky třeba mohli dojít k závěru, že se Horecká musela zbláznit?
„Zbláznila? No, to je těžký… Zlobit se na ně nemůžu a taky nezlobím. Pokud se duchovnímu vývoji, posunu a zdolávání karmických překážek říká bláznění, tak jsem se asi zbláznila. Zatím ale žádné negativní reakce až na bezvýznamné výjimky nemám, právě naopak. Jsem překvapená, kolik duchovních lidiček mezi námi žije. Jsem si jistá, že během několika málo let se ten zamítavý pohled na lidi jako já bude měnit. Půjde to strašně rychle. Ono nám stejně nic jiného nezbývá. Planeta se globalizuje raketovým tempem, přes to už nemá ani nemůže mít kromě Boha nikdo žádnou kontrolu….“
Na album jste rovněž zařadila ukrajinskou lidovou píseň. Myslíte, že lidovky mají své místo v country hudbě? Čím vás oslovila právě tato ukrajinská píseň?
„Ano, tuhle písničku jsem už jednou nazpívala na desku v češtině a teď jsem ji natočila ještě v ukrajinském originále. Jednak mám vztah k veškeré lidové muzice právě pro ty její „country“ kořeny a za druhé zrovna téhle písni vděčím za to, že jsem se muzikou celý život živila a mohla jsem dělat, co mě bavilo. Jednou jsem s ní totiž vyhrála soutěž mladých zpěváků ve Světlé nad Sázavou, to bylo někdy v r. 1981.“
Připravujete turné na propagaci nové desky?
„Turné zatím nepřipravuji. Občas vystupuji a desku propaguji průběžně hlavně v tisku a v rozhovorech pro rádia. Jinak teď řeším trochu jiné věci, ale nezlobte se, raději si nechám pro sebe, jaké. Kdybych vám to řekla, nechal byste mne možná rovnou zavřít do Kosmonos….“
Mohla byste prozradit něco bližšího o autobiografii, kterou plánujete vydat knižně?
„Ano, je to kniha o lásce, o manželském trojúhelníku, o transformaci duše, o karmě, o vymýtání ďábla, což není nic jiného než zrychlený posun duše člověka a jeho průchod spirituální krizí. Je to kniha autobiografická, protože já touto transformací (kdy jsem pod vlivem tranzitující planety Pluto) právě procházím. Karel Svoboda tutéž transformaci nepřežil, já se o to snažím a pevně věřím, že na to mám. Tak mi držte palce.“
Řada countryových interpretů často natáčí vánoční desky. Chtěla byste někdy vydat vánoční album?
„Já bych asi měla nejdřív vydat druhý díl Best of a pak snad další řadovou desku, na kterou už mám několik písniček. Vánoční písně jsem nazpívala za celý život celkem tři a jsou na různých deskách. Ale dávat z nich dohromady celou desku? Ne, tolik vánočního materiálu nemám a kdyby mne někdo nutil ho stvořit, trochu bych se obávala o kvalitu. Ale co já vím, co budu říkat za rok? Nevím, fakt nevím. Pokud budou Andělé a moje vydavatelství B.M.S. chtít, abych takovou desku natočila, tak ji natočím. Jak říkám, naučila jsem se nechávat energie volně proudit a za to se mi dostává neuvěřitelných pomocí. Děkuji za ně a nebráním se vůbec ničemu.“
Děkuji za rozhovor.