Rick Trevino je neobyčejný umělec, který v polovině 90. let udělal díru do světa country music jako superhvězda honkytonkových tančíren, později získal cenu Grammy jako člen legendární skupiny Los Super 7 a v posledních letech nabrala jeho kariéra nový směr, když začal spolupracovat s Raulem Malo a nyní produkuje velmi osobitou country s nádechem mexické kultury. S Rickem jsem se setkal během jeho koncertu na Albisquetli Country Festivalu ve švýcarském Zurichu. Rick byl velice přátelský a rád vyprávěl o svých začátcích, zvratech v kariéře a zbrusu novém albu, které se již brzy objeví na trhu.
V kolika letech jsi poprvé veřejně vystupoval?
„Hmm, tak poprvé to bylo asi ve třetí třídě.“
Vybavíš si, co jsi tenkrát hrál?
„Znělku ze Star Wars!“ (smích)
Své první album jsi nazpíval ve španělštině, přestože se jednalo o čistě tradiční country. Bylo ze začátku jednodušší zaměřit se na hispánské publikum?
„K tomuto počinu mě tehdy přiměla nahrávací společnost. Chtěli dostat mé album právě na tento specifický trh a myslím, že to byl opravdu dobrý nápad. Tak jsme to tedy udělali.“
Existuje skutečně nějaká dívka jménem Bobbie Ann Mason?
„Představ si, žena se jménem Bobbie Ann Mason opravdu existuje! Je to spisovatelka a píše pro New Yorker. Ale byla to čistě shoda jmen, žádný úmysl. Dokonce jsem se s ní jednou setkal!“
Jaká je tvá oblíbená píseň, kterou jsi nahrál, ale nikdy se nestala singlem?
„Nejspíš Un Momento Allá. Tato píseň nikdy nebyla singlem a je jednou z mých oblíbených, kterou fanoušci poměrně dost vyžadují i tady v Evropě.“
Našel jsem informaci o jednom z tvých alb, o kterém jsem předtím neslyšel. Zdroj uváděl, že se mělo jmenovat Changing In Your Eyes.
„Aha, toto album bylo natočeno, ale nakonec nikdy nevyšlo. Mělo to vydat Sony/Columbia, ale nikdy ho nevydali.“
Je nějaká šance, že by někdy vyšlo?
„Malá šance tu je, ale toto rozhodnutí by museli vydat v Sony.“
O nahrávací smlouvu se Sony jsi přišel v roce 1999. Co tě pak přimělo natočit kolekci mexického folku „Mi Son“?
„V té době jsem natočil několik alb se skupinou Los Super 7 a hodně jsem toužil pracovat s producenty Stevem Berlinem a Albertem Salasem, který hrál na piano na albu Canto, což bylo druhé album Los Super 7. Moc jsem s nimi chtěl spolupracovat. V té době jsem chtěl dělat cokoli, co jsem jen mohl. Psal jsem nové country písně a snažil se získat novou nahrávací smlouvu. Během té doby jsem nahrál Mi Son. Jsem na to album moc hrdý.“
Jak ses seznámil s Raulem Malo?
„Během práce na druhém albu Los Super 7. Tam jsme se setkali a začali psát country písně.“
Kdyby jsi chtěl natočit duet, o jakých umělcích bys uvažoval?
„Těžko říct, protože výborných zpěváků a zpěvaček je opravdu mnoho… Tak nevím. Na posledních dvou albech mi sbory zpíval Raul Malo. Já zpívám sbory na jeho deskách a on na mých. Vážně necítím potřebu spolupracovat s někým dalším. Když jednou zpíváte s Raulem Malo, pak už nikdy nemusíte hledat někoho jiného.“
Jaké natáčení videoklipu bylo pro tebe nejzábávnější?
„To poslední video, co jsme natočili. Jmenuje se Separate Ways. Nedávno jsme ho dokončili. Byla to velká zábava a dokonce jsem mohl předvést svůj herecký talent. Bylo to poprvé, co jsem měl hrát s nějakou herečkou. Byla to velká zkušenost a hodně jsem si to užil. Ale nebyly tam žádné milostné scény, jen obyčejné hraní! (smích)
Toto video režíroval Peter Zavadil. Víš něco o jeho původu? Zavadil je totiž typické české jméno.
„Vím jen, že Peter je z Albuguergue v Novém Mexiku. Je to jeden z nejlepších režisérů v branži. V současné době žije v Austinu a považuji za obrovské privilegium, že mu mohu zavolat v mém rodném městě, že se můžeme setkat a probrat nápady na videoklip a vůbec že mám možnost být s ním v kontaktu. Často totiž režiséra poprvé vidíte až v den natáčení klipu. Myslím, že návštěvu u prezidenta v Bílém domě bych považoval na stejnou čest jako možnost být v kontaktu s Peterem Zavadilem.“
Co bys mi mohl říct o svém novém album? Jak jsi vůbec přišel na název Whole Town Blue?
„Napsali jsme píseň Whole Town Blue, která vychází z amerického nebo možná evropského přísloví, které říká, že když jdete někam ven za zábavou, řeknete, že vymalujete město červeně (I’m gonna paint the town red). Vymysleli jsme, že bychom to mohli změnit na „paint the town blue“ ve zřejmém významu, že se nebude jednat o příliš vydařenou noc (pozn.: blue = sklíčený, nešťastný). Samotná píseň se mi moc líbí a taky se mi líbí i název Whole Town Blue.“
Jaký styl hudby můžeme očekávat tentokrát?
„Myslím, že to bude hodně podobné jako album In My Dreams, protože na něm pracovali stejní autoři. Je to ale v lepší poloze, co se týče textů. Jsou tam dvě písně, které jsem nenapsal a Separate Ways je jedna z nich. Jsem moc rád, že si ke mně tato skladba našla cestu. Dostal jsem tak příležitost zpívat písně z perspektivy jiných autorů.“
Bude na albu možno slyšet nějaký vliv mexické hudby?
„Myslím, že ano. Je to rozhodně stejný vliv jako na albu In My Dreams.“
Je tam nějaká píseň nebo část písně, která bude zpívaná španělsky?
„Everything Is Better In Texas má hodně výrazné mariachi trumpety. Pak je tam další píseň nazvaná Autumn Rose, která má také trumpety a zní trochu jako staré písně Martyho Robbinse. Je překrásná, zamilujete si ji.“
Vím, že jsi velký fanda Dallas Cowboys. Hrál jsi někdy americký fotbal aktivně?
„Ano, hrál jsem fotbal na střední škole. Dallas Cowboys miluji už od dětství. Moje rodina věděla, že jsem jejich velký fanda, a tak mi kupovali bundy, čepice, obrázky a všechno možné s logem Dallas Cowboys. Ať už prohrají nebo vyhrají, vždy budu jejich fanouškem!“
Musím říct, že mě vážně dostalo, když jsi na svých stránkách pozval fanoušky, aby si proti tobě někdy zahráli zápas NFL po internetu na Play Station 2.
(velmi hlasitý smích)   PŘEHRÁT AUDIO!
No vážně! Jen stěží si dovedu představit, že by někdo jiný, třeba George Strait, vyzval fanoušky k nějaké společné hře po internetu.
„Naposledy jsem hrál v předvečer našeho odjezdu do Evropy. Hrál jsem proti někomu z New Yorku. Myslím, že nejvíce hráčů je z Ruska, Francie a Německa. Tuto hru snad hrají po celém světě. Stačí jen najít hráče wholetownblu! To je vše, co musíte udělat. Až vyjde mé nové album, asi si se mnou bude chtít zahrát více lidí kvůli tomu názvu.“
Jak nejraději trávíš volný čas?
„Rád běhám a rád hraji baseball se svým synem.“
A jak trávíš čas na turné mezi jednotlivými koncerty?
„Rád se procházím po městě, rád cvičím a občas najdu nějaké knihkupectví a koupím něco ke čtení. Taky mám rád dobré obchody s doutníky a s vínem.“
Bereš někdy rodinu na turné?
„V poslední době ne. Děti jsou ve škole, takže to nejde.“
Je pro tebe těžké skloubit kariéru a rodiný život?
„Víš co, ono to není zas tak zlé. Nejtěžší je být od rodiny. Ale když jsem doma, tak nikam chodit nemusím. Můžu vzít děti do školy, dát si s nimi oběd, hrát si s nimi, číst jim než jdou spát a také mohou mohu být se svou ženou Karlou. Je těžké být pryč, ale když jsem doma, je to velmi naplňující pocit. Když jsem doma dlouho, tak stejně nepracuji. Prostě jsem doma od východu slunce do jeho západu.“
Koncertuješ rád v Evropě?
„Jasně, miluji fanoušky. Diváci jsou velmi vzdělaní a když přijdou na koncert, velmi vás umí ocenit. Rozumí, v čem hudba spočívá. Občas cítím, že evropské publikum je vzdělanější než fanoušci, pro které hraji ve Státech. Evropské diváky zajímá, kdo píše písně a o čem hudba vlastně je.“
Děkuji za rozhovor.

(C) Petr Mečíř 2007. Všechna práva vyhrazena.
www.countryzone.net