Nylon Jail: My Heart Soars Like a Hawk (Indies Scope, 2013)

Zatímco v hlavním proudu české country se nová jména objevují jen velmi sporadicky, ve vodách, kde se country potkává s jinými žánry, panuje čilý ruch. Jedním z hudebních seskupení, která během poslední doby vyplula na svoji cestu, je pětice z Olomouce říkající si Nylon Jail – Nylonové vězení.

Během velice krátké doby skupina dosáhla více než slušného renomé, stala se vyhledávanou koncertní atrakcí a v hudebních cenách Vinyla to dotáhla na objev roku. Vzhledem k výtečnému albovému debutu My Heart Soars Like a Hawk, to ale nebylo zas tak velké překvapení. Podívejme se tedy, jakou „country“ můžeme od těchto nekonvenčních muzikantů očekávat.

Nylon Jail nejsou typickou country kapelou, nicméně v jejich psychedelicky náladotvorném rocku je tahle muzika cítit v každém tónu. Podobně, jako se k prapodstatě žánru zvukovými vazbami elektrických kytar prodírají Woven Hand či tuzemští Please The Trees, stejně neochvějně míří k podobnému cíli i Nylon Jail. V písničkách se neodehrávají příběhy, jedná se spíše o skládačku pocitů, nálad a emocí. Nástrojové obsazení stojí hlavně na kytarách, elektronika nebo banjo slouží jako jemné koření. Každá píseň má svůj vývoj – převažující pomalejší pasáže tu a tam střídají výraznější, rytmicky bohatší a hlasitější. Z křehčích a poklidnějších skladeb přesto vyzařuje větší množství energie než z těch na první poslech říznějších. Má to svoje kouzlo, hudebníci zvládají tenhle fígl, hojně používaný právě v tomto stylu muziky, naprosto dokonale. Snad jen v písni One Word  je možná syntetických zvuků trochu víc, než by si tento lyrický závěrečný opus zasloužil.

Nebýt občas trochu „české“ (myšleno frázováním) angličtiny frontmana Jiřina Jiráka, odhalovali bychom geografický původ Nylon Jail velice těžko. Jeho hypnotizující zpěv je v zajímavém kontrastu s rozevlátou, tu a tam rozostřenou a zamlženou muzikou. Hlubokým hlasem spíše vypráví než zpívá, drží se povětšinou při zemi, aby pak jako třeba v No Way se i on rozletěl do výšin. Nejblíže k typičtější country míří v písni Fort H. H. G., v níž jeho „cashovský“ vokál dobře doplňuje hlas baskytaristky Michaely Štaffové.

Vedle nástrojů, které do studia Jámor s sebou přinesli členové Nylon Jail, zaznívají i další nahrané zvukařem a producentem alba Ondřejem Ježkem. Výsledný zvuk je bohatý, pestrý, dynamický. Stylový obal alba obsahuje bohužel jen základní informace (Jaképak „další“ nástroje byly ve studiu použity?) a chybí i slova písní. Trochu škoda, protože nemalé ambice lze vypozorovat i v textech („I have to say the last thing / I have to say one word / before in hell I will be burnt / before I’ll lose my mouth…“ – One Word).

Devět songů alba se nese nad krajinou a těžko vybírat nejpovedenější. Ono by to ani nemělo smysl –  tady nejde o žádné hity, ale o zvukomalebnou a místy až opojně působivou muziku pohrávající si s emocemi a pocity. A ta se srdci vznášejícímu se jako jestřáb povedla výtečně.

Nylon Jail: My Heart Soars Like a Hawk
Indies Scope, 2013
Sun in Hell * Turtle Soup * Grace * No Way * Abscissa * Fort H.H.G. * Indian Summer * Dumb Ventriloquist * One Word