Eliška Ptáčková: Svým způsobem

V poslední době se na české hudební scéně objevilo hned několik talentovaných mladých dam, které nelze zařadit do určité stylové škatulky, ale jejichž hudba má v mnoha ohledech velmi blízko k country. Po Šárce Adámkové (Sarah & The Adams), která svůj debut My Place vydala vloni, přichází se svojí novinkou Eliška Ptáčková. Ta má za sebou sice již pestrou muzikantskou minulost, nicméně album Svým způsobem, které vydala letos v červnu, je záležitostí téměř ryze autorskou a vydařeným dokladem jejího nevšedního písničkářského nadání.

Eliška Ptáčková se vypravila na odvážnou cestu do hudebních končin u nás nepříliš probádaných. I když jediná převzatá píseň Tennessee Waltz připomíná countryové hudební kořeny, ze kterých vzešla, těžiště její muziky leží někde na pomezí alt-country, jazzu a moderní akustické muziky. A podobně jako u zmiňované Šárky Adámkové nebo stylově nepříliš vzdálené Svatky Štěpánkové (P.R.S.T. Band) je podstatným jazykem pro textové sdělení angličtina. Což je samozřejmě pro typického vyznavače „české country“ věc nepřirozená a těžko stravitelná. Posluchače tedy zřejmě bude muset Eliška Ptáčková hledat poněkud v jiných vodách – mezi mladšími příznivci jazzu, rocku a folku, kteří ale zároveň akceptují country jako inspirativní a svébytný žánr. Zdá se, že i u nás takových sice pomalu, ale jistě přibývá.

Na albu Svým způsobem se sešla na naše poměry nevídaná hudební společnost. Producent Steve Walsh (u nás spolupracoval například se Sašou Langošovou a November 2nd nebo se podílel na albu Pavla Bobka Víc nehledám) nejen nahrál část kytarových partů, ale také obstaral skvělé muzikanty ze zámoří. Bubeník Doug Yowell, basista Richard Hammond a hráč na klávesy John Deaderick hráli na nahrávkách řady známých osobností folku, country i rocku a jejich zkušenost je znát. Výrazné a s odpichem natočené základy skvěle doplňují banjista Vladislav Ptáček (Eliščin otec), kytarista Emil Formánek a hráč na dobro a lap steel Radek Vaňkát, kteří obarvují jednotlivé skladby přesně těmi tóny, které potřebují.

Podobně jako se na albu sešli američtí muzikanti s našimi, slyšíme zde angličtinu i češtinu. Je to zvláštní, ale zdá se, že anglická slova sedí Elišce víc než česká. Jako by si sama nebyla úplně jistá svými texty a občas váhá, jak je optimálně uchopit a zazpívat. Anglické skladby tak vyznívají lépe a třeba 10th Meeting je jasný adept na hit. Podmanivou náladu nabízí What Am I Waiting For a povedená je i kompozičně nápaditá a jazzem prosáklá Open Yourself. Z českých písní vynikají titulní bluesová Svým způsobem s výrazným refrénem a Lála, kde piáno Elišky Ptáčkové doplňuje nezvyklé nástrojové obsazení –  housle (Hana Vyšínská), violoncello (Šimon Marek), trombón (Štěpán Janoušek) a trumpeta (Thomas Levecchia).

Zajímavou perličkou je klasický Tennessee Waltz, který zpívá Eliška Ptáčková pouze s doprovodem kytary Emila Formánka. Až nezvykle křehké a lyrické pojetí dává skladbě zvláštní náladu, a dokládá další stránky pěveckého talentu Elišky. Příjemnou tečkou je bonusové Blues líného folkáče, jazzová hříčka s několika dalšími hudebními hosty – bubeníkem Romanem Víchou, kontrabasistou Rasťo Uhlíkem a pianistou Jakub Zommerem.

Albem Svým způsobem má Eliška Ptáčková velké šance prorazit do širšího povědomí. Určitě by si to zasloužila, protože takhle výrazných zpěvaček a autorek v jedné osobě, navíc s jasně vyhraněným hudebním názorem, nadbytek rozhodně nemáme.

Eliška Ptáčková: Svým způsobem
Vlastní náklad, 2012
Norbert Jánský * 10th Meeting * Intro * Hledám * What Am I Waiting For * Open Yourself * Lála * Svým způsobem * Since You’ve Gone * Den za dnem * Tennessee Waltz * Bonus: Blues líného folkáče