Když v roce 1990 natočila Českomoravská nezávislá hudební společnost své první album Dověcnosti, věděl o ní málokdo. Novátorské úpravy prakticky neznámých a polozapomenutých lidovek nabízely rockový drive, současně ale citlivě ctily ducha písní způsobem u nás neslýchaným. Druhé album Mezi horami (1994) již skupina natočila pod mírně zkráceným názvem Českomoravská nezávislá hudební společnost, „elektrifikovala“ svůj zvuk a začala se dostávat do povědomí širší veřejnosti. Třetí album s názvem Čechomor (2000) nejen určilo konečný název, ale také přineslo výrazný úspěch u kritiky i posluchačů. Od té doby Čechomor patří ke stálicím naší hudební scény, natočil několik pozoruhodných alb a stál se vyhledávanou koncertní atrakcí.

V letech 2008 a 2009 vydal Čechomor tři alba kombinující písně a pověsti vztahující se k moravským, českým a slezským hradům a zámkům. Pověsti převyprávěli Miroslav Vladyka, Bára Hrzánová, Ewa Farná a Radek Pastrňák, o hudební složku se postaral Čechomor posílený celou řadou hostů. Devatenáct z celkového počtu jedenadvaceti písniček, které se na trilogii objevily, lze nyní pořídit na kompilaci Písně z hradů a zámků. Původní nahrávky doplňují tři bonusy: „reklamní“ Poďme chaso a dva rádiové remixy.

Zajímavé je srovnání hudebního zpracování jednotlivých dílů. Nejlépe obstojí písně z prvního (moravského) dílu, ve kterých k Čechomoru přidávají muzikanti z horňácké Cimbálové muziky Martina Hrbáče. Příliš pozadu nezůstává ani pokračování z Čech, mimochodem dvě povedené hitové melodie k lidovým textům (Kočičí bál, Dívčí kámen) napsali František Černý a Karel Holas. Nejméně nápaditě působí písně ze Slezska: zbytečné didgeridoo, přearanžovaná Smutná poštovní trubka, samoúčelně exhibující housle v Čarovné hůlce. Příjemná je naopak účast Ewy Farné, která ukazuje v písních, v nichž se přidává k Čechomoru, nemalou dávku talentu pro tento druh muziky.

Přestože se aranžéři písní (hlavně Karel Holas a František Černý) snažili, aby jejich úpravy zněly co nejpestřeji, výsledek představuje kapelu ve víceméně známých polohách. Vedle přirozeně a zemitě pojatých kousků (Tři havranní muži, Kamenná tvář) patří k nejlepším místům na desce písničky, ve kterých se lidovky potkávají se současným světem world music (Hadí korunka, Modrovous, Katova předtucha). V několika případech (Vinný sklep, Zpívající zvon) je ale patrná zbytečná snaha o líbivost. Výsledkem je poněkud nevyrovnané album s převahou výborných míst, ale také s písněmi, které se urodily tak nějak do počtu a v nichž si invence tvůrců vybrala „oddechový čas“.

Příznivci Čechomoru, který si nepořídil žádný z dílů výše zmiňované trilogie, dává kompilace Písně z hradů a zámků jedinečnou možnost mít všechny písně na jediném disku. Získá tak plnohodnotné a v podstatě řadové album skupiny plné příjemných písniček, k nimž se bude moci stále a stále vracet. Jednotlivé díly „Hradů a zámků“ byly sice zajímavým počinem a potenciálně oslovovaly i nové posluchače, nicméně k častému a opakovanému poslechu stvořeny nebyly. Písně z hradů a zámků navíc dokazují, že Čechomor, ač se stal součástí komerční hudební scény, si stále drží vysokou uměleckou úroveň. Náročnějšího posluchače nicméně zamrzí několik trochu podbízivých písní a možná zalituje, že ve srovnání s lety minulými Písně z hradů a zámků prakticky nepřináší nic hudebně převratného a progresivního.

Čechomor: Písně z hradů a zámků
Supraphon 2010
Kočičí bál * Střevíčky z těsta * Vinný sklep * Dívčí kámen * Hadí korunka * Tři havraní muži * Kacafírek * Komteska Muzika * Kamenná tvář * Bezhlavý rytíř * Modrovous * Katova předtucha * Jasmína * Zpívající zvon * Smutná poštovní trubka * Čarovná hůlka * Martinské posvícení * Svítící koule ze zlata * Zlatý chlum * Poďme chaso * Hadí korunka (Rádio verze) * Svítící koule ze zlata (Rádio verze)